AUTOIMUNITA - příběh paní D. L.

08.06.2015 10:16

Před třemi lety jsem prodělala borreliózu. Brala jsem měsíc antibiotika. Před rokem jsem pozorovala občasné, vteřinové závratě hlavy. Neurolog mě uklidnil, že to bude od krční páteře a napsal rehabilitaci. Dalo se s tím žít. V létě se přidala nespavost. Prášky na spaní nepomáhaly, ať jsem si vzala jakoukoliv dávku, vždy jsem se za 2-3 hodiny probudila zpocená a pak už nemohla usnout. Asi v říjnu se přidaly bolesti v zádech a po ulehnutí nepříjemné bušení srdce, které stoupalo až do krku a člověka dusilo – nebylo možné usnout. Zhoršovaly se bolesti na hrudi a kolem lopatek - po vyšetření na interně – vše v normě – po dotazu na plicní embolii, mi bylo řečeno, že mám hraniční nález, tak pro jistotu jsem byla druhý den poslaná na CT plic – výsledek - naprosto zdravý jedinec. Bylo mi doporučeno směrovat se na psychiatrii. Jako psychiatrický pacient jsem se necítila, tak jsem začala hledat na internetu.                                                                 

Podle příznaků se mohlo jednat o zablokovanou hrudní páteř. Pochopila jsem, že to sama nezvládnu a objednala jsem se na rehabilitaci. Jenže rehabilitace mi nepomáhala. Ale bylo ještě hůř. Začátkem prosince jsem začala pociťovat brnění prstů na rukou, které se stupňovalo, ruce mne až pálily a prsty bolely – pro úlevu jsem je musela chladit. Prsty a obě ruce byly čím dál neohrabanější – občas jsem měla záškuby v rukou, ale i v zádech a v nohou. Na EMG nic neprokazovalo poškození nervu. Neurolog mi předepsal Gabapentin – tablety, které neléčí příčinu, ale člověk tolik necítí neuropatické bolesti. Sdělil mi, že se postupně můžou dávky zvyšovat až na trojnásobek, aby člověk měl minimální bolesti.     Nevyvíjel žádnou snahu o zjištění příčiny, jen vznesl dotazy, jestli snad nemám nějaké psychické problémy. Rozhodla jsem se, že k němu už nepůjdu. Zase jsem hledala na internetu. Objednala jsem se na infekčním, jestli to není další útok borreliózy. Podle příznaků na internetu to mohla být neuroborrelióza.                         

Našla jsem chiropraktika, ale také to trvalo asi tři nekonečné týdny, než měl volno. Nadvakrát mi odblokoval hrudní a krční páteř – byla to neskutečná úleva od bolestí kolem lopatek a na hrudi. Bohužel ruce mě pořád pálily, brněly a bolely. V noci jsem ležela a přemítala, co dělám v životě špatně, že mám takové potíže.                                                                                                                                              

Na infekčním oddělení mi sdělili, že mám v krvi jen slabě pozitivní borrelie. Subjektivně jsem se cítila a vypadala hrozně – nespala jsem, bolely mě klouby, zhoršovaly se záškuby rukou a nohou, začalo mi brnění a šimrání na obličeji a na jazyku. Zapomínala jsem a přeříkávala jsem se, často jsem si nemohla vzpomenout na slova.                                                                                                                                                          

Po konzultaci jsem za dva dny nastoupila na ambulantní léčbu lymské nemoci. Každý den ráno infuze antibiotik. Po dvaceti infuzích jsem ještě měsíc užívala antibiotika. Záškuby se zmírnily a ruce mě začaly studit (dřív mě pálily), jinak intenzita brnění a bolestí zůstávala. Někdy to prý může trvat i dva měsíce, než nastane zlepšení, řekli mi.                                                                                                           

Asi za dva měsíce jsem navštívila jinou neurologii a znovu mi bylo vysvětleno, že neuropatie se nedá vyléčit – jediná možnost jsou tablety Gabapentin, po kterých člověk tak necítí bolest a brnění. Po zkušenostech, kdy se mi z nich točila hlava (časem si prý tělo zvykne), jsem je odmítla. Po opětovných dotazech na můj psychický stav, a jestli je na mne manžel hodný, zda nejsem týraná žena (možná jsem tak vypadala), jsem se domluvila na B vitamínech injekčně a dostala jsem na 1 měsíc tablety na zpětné vychytávání serotoninu, abych měla lepší náladu. Při kontrole mi lékařka navrhla vyšetření „tenkých vláken“, které se nově provádí. Souhlasila jsem a po roce poprvé jsem měla v ruce papír, že mi skutečně něco je, že si nevymýšlím. Že mám opravdu poškozená tenká nervová vlákna na nohou ale nejvíc na rukou. Léčit se to nedá. Klasická medicína zatím nemá řešení.                                                                                                                         

V rozhlase jsem slyšela pořad s ing. Bláhovou, a rozhodla jsem se, že jí zavolám a poprosím o pomoc. Přesto, že má moc klientů, objednala mě. Naměřila mi neskutečné množství virů a parazitů. Podle jejího měření mi mohla hrozit roztroušená skleróza – a já jsem se opravdu tak cítila. Situaci vůbec nezlehčovala – nastavila mi léčebné kúry a já jsem dodržovala postupy. Asi po měsíci a půl jsem začala krůček po krůčku pociťovat mírnou úlevu. Zlepšovala se mi obratnost a vracela se síla do rukou a prstů. Po třech měsících jsem po přeměření zjistila, že jsem skoro v pořádku. Občas mi ještě brní konečky prstů – v noci spím, a když se probudím, zase usnu. Hlava se mi netočí a jiné vážné potíže nemám. Neskutečná úleva!                                                                                                       

Po všem, čím jsem si za poslední rok a půl prošla, se nemohu zbavit pocitu, že přeci není možné, aby klasická medicína soustavně ignorovala tyto výsledky alternativní léčby. Naše zdravotnictví tvrdí, že mu jde o zdraví a zlepšení kvality života pacientů. Bohužel po svých zkušenostech mám pocit, že to tak úplně pravda není. Ještě perlička na závěr. Každé čtvrtletí musím vyplňovat Dotazník kvality života a odevzdat v termínu na revmatologii, kam docházím 20 let. Nevím, na co mají takto získaná data vliv, ale na kvalitu života pacientů to rozhodně není!  J).      

S klientkou jsme začaly pracovat 7. 7. 2014                                                                               

Byla nesmírně disciplinovaná. Kromě informatik brala třikrát denně 4 kapky roztoku a ani na den nevynechala. Pravidelně prováděla koupele. Prošla všemi plánovanými kúrami a zničit cysty tasemnic se jí podařilo napoprvé, protože byly naštěstí jen v mozku, ne na míše.                                                                                                                               

30. 9. 2014 byla u mne na první ! kontrole. Naměřila jsem jen nepatrný zbytek vlasovců- to je ještě zbytek toho drobného mravenčení, a ještě cítí klouby. Ty dořešíme. Ostatní potíže jsou minulostí, diagnózu Sclerosis multiplex už neměřím, mikrobiální mapa čistá. Tato klientka zlomila všechny dosavadní rekordy v rychlosti léčby. Ale znovu všem opakuji, že úspěch léčby bývá v rukou samotného klienta.    

Zpět