ČÁST PRVNÍ - ORGANISMY POD LUPOU - VŠUDYPŘÍTOMNÉ ASKARIDY

08.06.2015 21:20

Na základě používání a rozvinutí irisdiagnostiky jsem si u svých pacientů všimla tečkovitých útvarů tmavé barvy v projekci močopohlavního traktu u mužů i u žen. Když jsem poslala pacienty na další vyšetření, při analýzách moči a výtěru z pochvy se našla reliktní-zbytková Trichomonada vaginalis.

Často jsem podobné útvary viděla i v projekci jiných orgánů, i hlavního mozku. Pacienti si stěžovali na bolesti v odpovídajících orgánech - v srdci, ledvinách, bolesti hlavy a migrény.

 

Klinická praxe:

Budu teď vyprávět o zajímavém případu jedné pacientky. Byla to zdravotní sestra, 32 let. Představte si nádor v břiše velikosti dětské hlavy, který se pohybuje tu vpravo, tu vlevo, někdy vyklene břišní stěnu dole. Je jasné, že žena souběžně pociťovala bolesti a křeče v břiše a měla teplotu. Ani lékaře, ani pacientku nenapadalo, co by se tak mohlo přemisťovat v útrobách. Požádali mne o irisdiagnostiku. V projekci takřka všech orgánů, včetně mozku, jsem viděla trichomonádové tečky. Ve vaječnících a v děloze trichomonádový zánět umožnil růst myomu neobvyklé velikosti, který se přeléval ze strany na stranu jako plod. Časem se při pohybech a náklonech děloha vtlačila do břišní povázky a vytvořila jakýsi balón na stopce. Vlasy pacientky byly šedé. Bez zjevné příčiny zešedivěla během 24 hodin. Sice měla stresy, ale ne větší, než běžné u jiných žen. Zešedivění vlasů jsem si dala do souvislosti s masivním napadením organismu trichomonádami.

Také bolesti hlavy se daly vysvětlit napadením cév v mozku těmito prvoky. Trichomonády se rozšířily po celém těle krevním řečištěm. Ale stalo se to teprve v roce 1987. Pacientka mi po výsledcích irisdiagnostiky řekla ,,děkuji“, a s tím jsme se rozešly.

Z anamnézy jsem se dozvěděla, že před 8 lety pacientka prodělala léčení na trichomonádu standardním způsobem-deset dní brala tabletky metronidazolu. Nastalo lokální zlepšení a tak byla terapie ukončena. Než se ke mně dostala na vyšetření, mnohokrát podstoupila analýzu stěrů z pochvy, ale kromě Candidy nic nenašli. Protože neuvěřila mému závěru z irisdiagnostického vyšetření, obrátila se na gynekology. Ti jí navrhli operativně odstranit závěsný aparát dělohy. Analýza na trichomonádu se nepotvrdila. Dodnes nechápu, proč takto postupovali, když prvotní příčina bylo oslabení a zánět způsobený trichomonádou. Jak je zvykem, před operací byla provedena všechna standardní vyšetření včetně ultrazvuku všech orgánů, střeva, žaludku, břišní dutiny. Předoperační čištění zahrnovalo i klyzmata s glauberovou solí. A začalo se uvolňovat ,,zazděné“ skladiště mikroorganismů. Trichomonády postoupily z vnitřních pohlavních orgánů na vnější a gynekologové byli překvapeni: výtěr z pochvy ukázal, že je osypaná trichomonádami. Z operace sešlo. Pacientce bylo doporučeno si nejdříve vyléčit trichomonádu a teprve potom přijít na operaci. S omluvami se obrátila znovu na mne. Provedla jsem intenzivní protiprvokovou terapii a nastal zázrak: děloha si sedla na místo, zmizely bolesti a k žádné operaci už nedošlo. Uběhlo deset let, žena si nadále nestěžuje na močopohlavní trakt. Pravda, původní barva vlasů už se jí nevrátila.

Všimla jsem si, že u některých pacientů na duhovce se objevovaly světlehnědé okrouhlé flíčky v projekcích různých orgánů. Co to je? Odpověď jsem našla v knize amerických vědců P. Donalda a B. Batera ,,Irisdiagnostika“. Jedna z kapitol se nazývá ,,Paraziti“. Dovolím si citovat: ,,Lidé se zúžením střeva, s divertikly ve střevním traktu, kteří trpí zácpou nebo nadýmáním, mají takové změny na duhovce, které se podobají hlubokým radiálním paprskům, které běží ven od zornice, různé rýžky a pigmentové změny. Ty svědčí především o přítomnosti parazitů. Přičemž paraziti nezůstávají jen ve střevě, mohou se dostat do libovolného orgánu, včetně mozku, zvlášť když je narušena střevní stěna.“

Tyto závěry mne ještě více utvrdily v mých hypotézách a dovolily irisdiagnostice stát se ještě úspěšnější. Přivedlo mne to k ještě efektivnějším metodám léčení. Začala jsem rozeznávat na duhovce nejen prvoky, jako jsou trichomonády a lamblie, ale také větší parazity, jako jsou roupi, škrkavky a hlísti obecně. Ve většině případů se irisdiagnostika potvrdila analýzou stolice, i když bylo nutno analýzy opakovat vícekrát. Nejlepší výsledky byly dosahovány při úplňku. Cykly parazitů jsou nějakým způsobem spojeny s astrologickým cyklem luny. I tehdy, když analýzy stolice byly negativní, i tak jsme provedli antiparazitální terapii a výsledky léčení předčily skromná očekávání. Z organismu vycházeli živí červi, mizely bolesti a stížnosti. Zdálo se, že všechno jde krásně. Diagnostika i léčení dávaly smysluplné výsledky. Dokud mi neposlali od hlavního lékaře jednu vysoce postavenou pacientku. Měla velmi silné migrény, které odolávaly jakékoliv léčbě. Když jsem se podívala na její duhovku, viděla jsem okrouhlé, četné a velké světlehnědé pigmentové skvrny. Byly tak velké, že se zdálo, že vystupují svým objemem nad povrch duhovky. Řekla jsem jí, že jde o škrkavky a vysvětlila jsem jí, jak se askaridy dostanou do velkého mozku.

A tu mne najednou zve do své pracovny vedoucí oddělení, velmi zkušený irisdiagnostik, výborný lékař, kandidát lékařských věd, a říká mi: ,,Olgo Ivanovo, v principu s Vámi a s Vašimi diagnostickými metodami souhlasím. Ale ani pacienti, ani běžní lékaři nás nechápou. Vás, a nás s Vámi, prostě vyženou z práce kvůli jinému druhu myšlení. Proto se tvařte, že parazity na duhovce nevidíte. Berte to jako rozkaz.“

Asi za měsíc sedí přede mnou žena, 24 let, z Pobaltí. V tu dobu u nás platilo pravidlo – nevyptávat se pacienta na bolesti ani na diagnózy. Podívala jsem se přes mikroskop na duhovku a opět vidím okrouhlé světlehnědé skvrnky, uspořádané do trojúhelníků špicí směrem k zornici. Duhovka sama byla bledá, s oslabenou adaptivní reakcí, s oslabeným imunitním systémem. Poučena hořkou zkušeností, začínám zdaleka : ,,Víte, někdy se stane, zdá se mi, možná …. máte škrkavky.“ A žena říká: Vždyť kvůli nim jsem za Vámi, paní doktorko, přijela. Vždyť já už kvůli těm proklatým škrkavkám ani nežiji! Ani vdát se nemohu! Žádné léky na ně nepomáhají!

Rozhodla jsem se - buď oni, nebo já! Držím hladovku už 15 dní a budu ji držet tak dlouho, dokud je neumořím hladem! Všechny lidové recepty jsem už vyzkoušela, nic nepomohlo. Hladovku držím už podruhé, poprvé jsem ji držela 12 dní, a to nepomohlo. Všechno se znovu vrátilo, bolesti hlavy, vyrážky, svědění. Celou noc se škrábu a házím sebou. No jaký chlap by se mnou vydržel? Podívala jsem se na duhovku ještě jednou a uviděla jsem, že i přes hladovění jsou játra silně napadena a žlučovody ucpány. Proto se metabolity parazitů a ostatní toxiny dostávaly ven kůží. Odtud plynuly vyrážky a svědění. Proto hladovku doporučuji až po vyčištění žaludku a střev a žlučovodů, aby se otevřela cesta pro kaly, jedy a parazity přes játra do střev a ven. Později jsem pochopila, že paraziti z těla mohou odejít jen tou cestou, kterou přišli - totiž jaterně-střevní cestou. V knize ,,Praktické očištění a ozdravění organismu“ popisuji případ muže, postupně slepnoucího, který vydržel na ovocné stravě celý měsíc.

 

   

Zrak se mu vrátil na 100 %, přičemž byla zajímavá dynamika změny obrazu duhovky. Postupně se trojúhelníky askarid stáhly směrem k zornici a poté zmizely. Všichni uznávaní autoři, kteří se zabývají irisdiagnostikou, se shodují, že oblast kolem zornice je projekcí žaludku a střev. Poté se duhovka úplně vyčistila a nenalezla jsem už žádné pigmentové skvrny.

Tehdy, s mladou ženou z Pobaltí, jsem ještě nechápala, že je nutné během hladovění nebo před ním provést očistu žlučovodů a hladovku vydržet do úplného odchodu parazitů. Tehdy jsme pouze provedli očištění žlučovodů a jater. Vyšly bilirubinové a jaterní kameny, a potom vyšli i hlísti. Ženě zmizely bolesti, subjektivně se velmi zlepšila. Vdala se a porodila zdravého potomka.

I potom se ke mně obraceli pacienti s bolestmi hlavy, závratěmi, točením hlavy, zúžením zrakového pole, nebo s celkovým zhoršením zraku. Přitom na rentgenogramech se ukázaly příznaky zvýšení nitrolebečního tlaku. To znamená symptomy, odpovídající otoku mozku. To se dělo ještě před objevem počítačové tomografie (CT). Tehdy rentgenologové posílali takové pacienty k neurologům. Když jsem hovořila s neurochirurgy, přiznali, že asi ve 20 % případech, kdy otevřeli lebku, aby odstranili nádor, žádný nádor nenašli. Podezřívám larvičky škrkavek, které si v hlavním mozku vytvořily kolonie. Uvidět je tehdejšími vyšetřovacími technikami nebylo možné.

Když se paraziti dostanou do mozku plodu, mladá maminka má zajištěn horší porod, protože hlavička dítěte je zvětšená v důsledku otoku mozku. V horších případech je po porodu stanovena diagnóza ,,hydrocefalie“-zvětšení hlavy v důsledku roztažení lebečních švů, vodnatelnost mozku v různých stupních vývoje. Pokud paraziti u plodu napadli plíce, začnou u dítěte nekonečné pneumonie, bronchitidy, které neustupují ani po léčbě antibiotik. Symptom těhotných - zvýšené slinění - může znamenat zvýšené napadení slinných žláz larvičkami parazitů.

                                      

                                    CO JSOU ŠKRKAVKY

 

Jeden z největších oblých červů. Během 2,5 – 3 měsíců dosahuje samice délky 24 – 25 cm. Má kónicky prodloužený konec se dvěma kruhovými přísavkami na vnitřní straně těla. Samci dosahují velikosti 15 -25 cm. Chvostový konec samce je stočen do spirály. Na hlavovém konci se nachází ústní otvor, ohraničený třemi kutikulárními přísavkami. Oplodněná vajíčka oválného tvaru mají velikost 0,04 -0,05 mm. Uvnitř vajíčka se nachází tmavá zárodečná buňka. (Existuje řada lidí, kteří ve svém oku vidí světlé okrouhlé skvrnky s tmavým středem. Tady je vysvětlení. Pozn. překl.). Neoplodněná vajíčka jsou větší, vyplněná světlými žloutkovými vaky. v tenkém střevě až 200 000 vajíček, ať už oplozených, nebo neoplozených.

Vajíčka se dostanou do půdy spolu s výkaly člověka. V půdě vajíčka vydrží 10 a více let. Při vyšší vlhkosti v nich dozrávají larvičky do stadia invazivnosti (schopnosti napadnout člověka a vyvíjet se v něm). Představuje to časový úsek od 24 dní do několika měsíců. Onemocnění způsobené škrkavkami, se nazývá askaridóza. Průměrný počet onemocnění askaridózou na Zemi představuje ročně 100 miliónů případů za rok. Základní způsob infekce škrkavkami je fekálně-orální. Nakazíme se pojídáním znečištěného ovoce a zeleniny, nemytýma rukama, některé případy přenosu vajíček askarid na potravu jsou způsobeny mouchami. Odhady WHO hovoří asi o 1 miliardě nakažených lidí ročně.

                            

 

                                     Životní cyklus škrkavek

 

V souladu s klasickými představami invazivní larvička se v žaludku, nejpozději ve střevě, osvobodí od vaječných obalů a pomocí orgánů ústního otvoru, podobným zubům, se prokouše stěnou střeva a započne složitou migraci. Ze střevních žil se larvičky dostanou do vrátné žíly, a přes ni do jater. Z jaterních žil se dostanou s tokem krve do spodní duté žíly a odtud do pravé poloviny srdce. Ze srdce do plicní artérie a do kapilár plic, kde aktivně poškozují stěny kapilár a tak se dostanou do alveol a bronchiol. Vlivem pohybu plicní tkáně a vlastním aktivním pohybem se larvičky dostanou do trachey. Přes ni migrují (většinou v noci) do hltanu a dostanou se do ústní dutiny, odkud je část vyplivnuta se slinami a hyne na vzduchu. Ostatní jsou spolknuty se slinami a znova se dostanou do střeva. Tato larvička dospívá. Naráz může migrovat jedna, ale i několik larev. Délka života v lidském organismu je většinou okolo jednoho roku. V důsledku opakovaných reinfekcí může nákaza trvat léta.

Už 8 hodin po infekci se larvičky dostanou do jater. Maximum se jich tam shromáždí do 4 dnů. Do plic se larvičky dostávají postupně. Některé pronikají přes cévy hned po nákaze, největší množství se jich tam dostane do 7 dnů. V závislosti na jejich množství mohou spotřebovat až 0,5 litrů krve za den. K tomu připočtěte jejich metabolity. Během migrace se larvičky několikrát svlékají a usilovně rostou. Mnozí lékaři již zapomněli ze školních lavic schéma migrace askarid: Střevo-játra, pravé srdce-plíce- trachea-hltan-odcházejí. To znamená, že procházejí a nikde se nezdržují. Ve skutečnosti se larvičky snaží rovnoměrně rozdělit po organismu, jak jim velí instinkty, což znamená, že zůstanou v některých orgánech, což může přivodit jejich závažné změny: hepatitidy, cirhózy jater, endokarditidy, myokarditidy, bronchitidy, pneumonie, tonzilitidy, otitidy a mnohé další choroby. Larvičky nezůstávají jen ve tkáních, kterými procházejí, ale pronikají i do jiných tkání a migrují různými krevními a lymfatickými cestami. Napadají žlázy s vnitřní sekrecí a další životně důležité orgány. Podíváme se důkladně na tento proces a jeho důsledky:

 

                      DUSLEDKY NÁKAZY ŠKRKAVKAMI

 

Jaké nemoci vyvolávají škrkavky, když putují po našem organismu? Klinické projevy askaridózy po vážné až smrtelné případy. V první migrační fázi larviček se mohou objevit symptomy pneumonie (Lofflerův syndrom), zápal srdečního svalu nebo osrdečníku, zánět jater, zánět slinivky a jiných orgánů.

 

                                      ŠKRKAVKY VE STŘEVĚ:

 

Způsobují poruchy metabolismu a nervového systému. K podrobnějšímu objasnění všech fází škrkavkové nákazy přispěli vědci z Uzbeckého vědeckovýzkumného institutu parazitologie A. N. Brudastov a V. P. Lsmelev. V roce 1971 se úmyslně infikovali vajíčky škrkavek a podrobně popsali do té doby málo známé etapy rozvoje a migrace škrkavek po těle. (Lofflerův syndrom: V roce 1932 popsal Loffler plicní infiltráty, viditelné i na rentgenu, způsobené migrací škrkavek, s vysokou eosinofilií = nárůstem speciálních bílých krvinek). V roce 1936 popsal eosinofilní infiltrát srdce.

O napadení plodů škrkavkami přes placentu jsem již hovořila. Proto by mladé ženy, které chtějí otěhotnět, se měly zbavit parazitární nákazy ještě před početím. Nadějné se jeví rezonanční vyšetření. Nejen že je schopno určit asi 40 druhů parazitů a taxonomicky je zařadit, je také schopno určit orgán, ve kterém se vyskytují, a stupeň jejich vývoje (pozn.překl.- to poslední Salvia neumožňuje).

 

 

                                                    ANISAKIDÓZY

 

Patří ke škrkavkovitým. Obývají obvykle střevo nebo žaludek hostitele, živí se tráveninou. Pozemní druhy mají silnostěnná vajíčka, vodní druhy naopak tenkostěnná|. Mohou se přenášet přes placentu i mateřským mlékem. Vodní anisakidy jsou vázány na vodní organismy - ryby, mořské savce a rybožravé ptáky. (U nás se vyskytují ve velkém množství i v importovaných mořských rybách. Člověk se může nakazit pozřením tepelně neupravené nebo nemražené ryby - pozn. překl.). Larvy pronikají stěnou žaludku nebo střeva, což je v akutních případech doprovázeno zvracením a silnými bolestmi. Někdy mohou migrovat i do jiných tkání, jejich výskyt je pak doprovázen otoky a záněty. Ve střevě tvoří charakteristické granulomy. V začátcích nákazy se prvotní symptomy - bolesti, zvracení, točení hlavy - opakují vždy po jídle, takže nikoho nenapadne zpočátku podezřívat anisakidu. (Literatura : ,,Medicínská mikrobiologie“ V. I. Pokrovskoj a O. K. Pozdechov). Jak jde čas, granulomy a ztluštělá místa ve střevě se rozrůstají, a symptomy se začínají podobat rakovině žaludku nebo střeva. Tyto symptomy jsou typické pro všechny škrkavkovité. To znamená špatná prostupnost trávícího traktu pro potravu, střídající se zácpy a průjmy, nekontrolovatelné křeče po jídle. Dokonce ještě ani v tomto stádiu nemusí běžná vyšetření (rentgen, ultrazvuk) ukázat množství drobných nádorků (cyst). Kromě zažívacích potíží jiné bolestivé symptomy nejsou, takže pacienti mohou dlouho přecházet nákazu bez stanovení přesné příčiny potíží. Pokud už se obrátí na lékaře, je to většinou vysvětleno jako otrava jídlem. A teprve, když se ukáže, že neprůchodnost střeva je už vážná, /ileus/, provedou se další vyšetření s nejčastějším závěrem – rakovina. Pokud se pacient obrátí rovnou na onkology, ti vidí, že jsou zažívací uzly: pobřišnice, hltan, žaludek, dvanácterník, tenké i tlusté střevo, žlučník a slinivka. Následuje hrozná diagnóza – neoperabilní nádor. Pacient pak i za chemoterapie umírá hlady pro neprůchodný tračník.

 

             ASKARIDY V NOSOHLTANU A DÝCHACÍCH ORGÁNECH

 

Škrkavky migrují po lidském organismu a prochází přes hltan, kde se zanoří do lymfatických uzlinek kolem hlavního lymfatického okruhu (Valdeyerův okruh).

 

Kudy se larvy škrkavek ubírají :

a) lymfatické žlázy, slinné žlázy, hltan, hrtan, a podél sluchovodů do dutiny středního ucha

b) otvůrky v nosní skořepině do mozku

c) přes nosohltanové otvory do vnitřního ucha a přes otvory v pyramidách do velkého mozku.

 

Valdeyerův okruh hraje závažnou roli v imunitním systému. Pokud se u dětí objeví slintání, hlavně nekontrolované slinění v noci, a vytvářejí se nánosy v koutcích nebo bílý povlak na rtech, v takových případech se k larvičkám askarid přidávají ještě kvasinky, zvláště Candida oris. Při déletrvající nákaze dochází k atrofii slinných žláz, jsou narušeny receptory chuti, narušen je proces trávení, snižuje se chuť k jídlu nebo naopak sílí pocit hladu. Larvičky škrkavek čas od času aktivují svoji činnost. Děje se tak většinou v období jara a na podzim za úplňku, v období magnetických bouřek. Lidé hůře spí, jsou podráždění a přecitlivělí. Může se objevit zvýšené chrápání, sténání ze sna, skřípot zubů. Pokud se larvičky škrkavek dostanou do nosní dutiny a do vedlejších dutin nosních, mohou vyvolat jak akutní, tak chronické záněty sliznic, a ve spolupráci s plísněmi vytvářet cysty, adenomy a polypy. Když jsem pracovala jako rentgenolog, průměrně v každém desátém případě jsme viděli jednostranné nebo oboustranné cysty v nose, někdy velkých rozměrů, které rozbrázdily nosní sliznici.

My oftalmologové víme, jak je nebezpečná infekce ve vedlejších dutinách nosních, neboť odtud se může dostat infekce do oka. Proto nikdy neprovádíme operace oka bez předchozího důkladného vyšetření vedlejších dutin nosních. Pokud se do toho zamíchá ještě obranná odpověď organismu, objeví se symptomy akutních a později chronických zánětů lymfatických uzlin. Jak je známo, na bočních stěnách nosohltanu jsou z obou stran otvory, vedoucí do Eustachovy trubiceTa spojuje hltan se středním uchem. Umožňuje vyrovnávat tlak v uchu v souladu s atmosférickým tlakem. Takto se mohou larvičky dostat do prostoru středního ucha - pravého, levého, nebo do obou. Následuje zhoršení sluchu, tinitus, točení hlavy, ,,mořská nemoc“, může se objevit i Meniérův syndrom - závratě, doprovázené chvilkovými výpadky paměti.

Někteří pacienti odmítají souvislost mezi ztrátou sluchu, šuměním nebo zvoněním v uchu, a zažíváním. Také si nedávají do souvislosti zlepšení sluchu po léčebné hladovce. Když přestaneme krmit hlísty, sníží se množství jejich metabolitů a sluch se lepší. Ale krátké hladovky nestačí. Když se pak vrátíme k jídlu, vrací se potíže.

 

 

                            PLICNÍ PROJEVY ŠKRKAVEK

 

Pravý důvod postižení plic bývá často nerozpoznán a zaměňován s chřipkou, pneumonií, bronchitidou a dokonce s tuberkulózou. Na jaře a na podzim, kdy více prší, smyv půdy přináší více parazitů do řek. Celková vyšší vlhkost umožňuje rychlejší vývoj vajíček parazitů a zvyšuje stupeň invazivnosti. Vajíčka a vylíhlé larvičky se do nás dostanou s vodou, stravou, z rostlin. To vysvětluje, proč se na jaře a na podzim se cítíme více oslabení, unavení, jsme náchylnější k respiračním chorobám více než v jiné části roku.

Při napadení plic škrkavkami vznikají akutní bronchitidy, pneumonie, a různé kožní projevy typu pupínků, hrubší svědivé kůže a jiných vyrážek. Je to provázeno zvýšenou teplotou, spíše subfebrilií (trvale mírně zvýšená teplota), ale někdy i vysokými teplotami. Pacient trpí suchým kašlem, astmatickou bronchitidou a suchým sípavým chrapotem. Plicní formy askaridózy, pokud nejsou léčeny, mohou přejít do chronického onemocnění se sezónním zhoršením, a skončit jako těžké formy bronchiálního astmatu. Pacient je postaven před bezvýchodné trápení, končí závislý na lécích, které musí brát do smrti, a někdy je odeslán dokonce do invalidního důchodu. Jako výsledek proniknutí larviček škrkavek do dalších orgánů-srdce, játra, v nich dochází k drobným výronům krve (hemorragie) a projevují se známky zánětu (eosinofilní infiltráty). Tyto infiltráty se vždy nejvíce shromažďují v plicích. Když pomineme, že paraziti zaplavují organismus svými metabolity, tím, že se přemisťují uvnitř orgánů, poškodí je mechanicky a nanosí do nich ještě různé nečistoty, což dále podporuje vznik krevních výronů. Někdy jsou krevní výrony natolik rozsáhlé, že zaplaví celou spodní polovinu plic. Vzniká zápal plic, s obrazem mikroabscesů. Alveoly se roztahují – atelektáze. Jak proces postupuje, infiltrát se rozšiřuje na stěny a do průsvitu cév, což vyvolává vznik trombů – a nových krevních výronů. Škrkavky mohou také pronikat do jaterních vývodů, žlučovodů, do slinivky. V tenkém střevě se spojují v klubka, což vyvolává neprůchodnost střev. Častěji se s tím setkáme u dětí. Larvičky škrkavek žijí v uvedených orgánech celý lidský, život, intoxikují je svými metabolity, poškozují je i mechanicky. Pokud jsou zaneseny žlučovody a jaterní cesty, játra jsou oslabená a nemohou odvádět toxické látky přirozenou cestou. Ty potom odcházejí ven kůží, objevují se alergie, svědivé vyrážky, podkožní otoky ,,neznámého“ původu, kožní projevy v nejrůznějších variantách, od suchého ekzému do hnisavých procesů. Takovým způsobem mohou paraziti vyvolat celé spektrum různých (z pohledu lékařů) onemocnění. Pro nemocného začíná epopej cestování z ordinace do ordinace. Ale snaha léčit symptomy – a ne příčinu – pomáhá jen málo. A ani tomu nemůže být jinak.

Tady chci udělat menší odbočku. Bílým místem v parazitologii zůstává otázka, zda se mohou larvy parazitů v našich orgánech vyvíjet do dospělosti. Lékaři i parazitologové chápou závažnost této otázky, ale seriózní experimenty na lidech nemůžeme kontrolovat symptomy.

Nenašla jsem nic v odborné literatuře ani z parazitologie, ani z patologie. Ve vzpomínané knize od P. Donalda ,,Irisdiagnostika“ se píše, že patologové při pitvě velmi často nalézají zralé formy parazitů v různých orgánech lidského těla, včetně mozku. Léčebná praxe, klinické obrazy nemocí a výzkumy mikrobiologů a patologů dokazují, že v našich orgánech u některých typů helmintů DOCHÁZÍ k vývoji larev až do dospělosti.

 

Uvedu krátký příklad z praxe:

Pacientka 73 let s pravostranným hydrohemopneumothoraxem (v pleurální dutině se nashromáždila tekutina a krev). Stanovili jí diagnózu – rakovina - a byla provedena chemoterapie. Kvůli odvedení pleurální tekutiny byla zavedena drenáž. Tekutina odkapávala a po delším čase z drenážní trubky vylezla škrkavka v délce deseti centimetrů. To by znamenalo, že larvičky škrkavek mohou dospět i v jiných orgánech, než je střevo. Nebo snad migrují i dospělé škrkavky mimo území střeva ? Ani jedna varianta nepřidá na optimismu.

 

 

                                   ŠKRKAVKY V HLAVNÍM MOZKU

 

Ve vědeckých pojednáních zahraničních autorů se hovoří o možnosti napadení hlavního mozku škrkavkami. Advances in veterinary Science, autorů J. R. Innes a M. J. Saunclers, 1957, Acta neuropatologie autorů W. Gruneberg a P. B. Diesel, 1965. Dokazují to morfologickými testy a výzkumy při pitvách. Ale konečné potvrzení toho, co jsem nalézala u svých pacientů, jsem dostala až v práci Dr. H. R. Clarkové.

Ta na základě mnohaletých výzkumů objevila speciální formu škrkavek Ascaris megalocephalon. A díky práci profesora U. V. Gotovskovo máme na naší klinice nyní zařízení, které umožňuje likvidovat tyto parazity, aniž by se ničily lidské buňky. Klinické projevy napadení mozku askaridami mohou být rozmanité v závislosti na lokalizaci larev. Pokud jsou v plenách, rozvíjí se meningoencefalitida s migrenózními bolestmi hlavy. Jsou–li lokalizovány v brázdách v některých částech šedé kůry, vytvářejí se granulomy. Nakonec se objevují symptomy otoku mozku: ZTRÁTY VĚDOMÍ, EPILEPTICKÉ ZÁCHVATY, KŘEČE. Pokud je granulom lokalizován v blízkosti očního nebo zrakového nervu, vyvolává oslabení zraku a poruchy sluchu až hluchotu.

V roce 1966 výzkumnice L. A. Sosipatrová objevila ve velkém mozku ovcí, napadených prasečí škrkavkou, výraznou CÉVNÍ reakci: ZÁNĚT STĚN CÉV, perivaskulární buněčné infiltráty s nánosem eosinofilů. V r. 1973  S. G. Arakčejevová a  B. R. Rustavov potvrdili tento objev: odkryli ve velkém mozku zvířat infiltráty kolem cév v mozku a v mozkových plenách, přičemž tyto změny se v průběhu času ZHORŠOVALY. Takovým způsobem napadení CNS larvičkami škrkavek může imitovat klinický obraz mozkového nádoru. Při VRT diagnostice u pacientů s MIGRÉAMI, NEJASNÝMI BOLESTMI HLAVY, S VÝPADKY VĚDOMÍ, ZVÝŠENÍM KREVNÍHO TLAKU, KŘEČEMI, DEPRESEMI A RŮZNÝMI NEUROLOGICKÝMI POTÍŽEMI může být na vině Ascaris megalocefalon. Převládá lokalizace týlní, temenní a spodiny lebeční. Cerebrální poškození jsou charakterizována lymfaticko-plazmobuněčnými perivaskulárními infiltracemi, otokem, infiltrací mozkových plen a dystrofickými změnami neuronů.

Nyní se podíváme, jakým způsobem se mohou larvičky škrkavek dostat do hlavního mozku:

 

První cesta

Larvičky postupují s tokem krve ze spodní duté žíly do pravé srdeční komory. Odtud do horní duté žíly. Nemusí se tam zdržovat, protože ve vrchní duté žíle a v žilách mozku nejsou záklopky. Dále pravou a levou krkavicí a vnitřní jařmovou žilou do mozku. Pokud je řídící levá hemisféra hostitele, dostávají se zprava. Pokud je řídící pravá hemisféra, dostávají se larvičky do mozku zleva nebo z obou stran.

 

Druhá cesta

Larvičky škrkavek mohou postupovat přes hltan, nosohltan, vedlejší dutiny nosní, přes proděravělou kůstku LAMINA CRIBROSA, a přes očnici. V těch případech mohou vznikat migrény v oblasti temene, očí, objevuje se dalekozrakost, krátkozrakost nebo astigmatismus.

 

Třetí cesta

Larvičky se mohou dostávat přes boční otvory v nosohltanu Eustachovou trubicí do středního a odtud do vnitřního ucha a přes otvory v pyramidách spánkových kostí do mozku. Z přední části pyramidy do spánkové oblasti, ze zadní části v týlní oblast. Američtí vědci dokazují, že polovina inzultů hlavního mozku je spojena s ušní patologií. Často je pozorován hnisavý výtok z ucha, což znamená, že mrtvé (a možná že i živé) larvičky se dostávají s hnisem ven.

 

Klinická praxe

Zajímavý je případ pacienta, který se sám od sebe zajímal o očištění organismu podle mé metodiky. Čtyřicátý den očisty oblíbenou rýžovou metodou se u něj zvýšila teplota na 39 stupňů a z obou uší mu začal vytékat hnis. Bolesti neměl. Doporučila jsem mu trochu potrpět a vydržet kůru, doplnit ji natíráním těla 3% roztokem octa a přidat očistná klyzmata. Ale bohužel pacient se lekl a jel do nemocnice. Tam mu dali antibiotika, teplota se snížila, výtok z uší přestal. Bohužel, očistná kůra byla přerušena. Pacient měl přitom štěstí, že organismus zareagoval na očistnou kůru, sebral síly a pomocí leukocytů zničil a vyvedl larvičky ven.

Myslím, že jste již z uvedených příkladů pochopili, jak zákeřné jsou škrkavky, které podle WHO napadají 2/3 obyvatel planety. Škrkavky mohou vyvolávat symptomy jak zánětů, tak nádorů, a doprovázet člověka celý život. Symptomy jsou velmi rozmanité, od vrozené hydrocefalie do infarktů. Proto je nutné s nimi nekompromisně bojovat. 

Zpět