Český lékař šokuje veřejnost: Stále bereme léky, ale nikdy se neuzdravíme. Máme příšerné zdravotnictví!

20.08.2016 21:44

Napsal Svět kolem nás dne 

. Kategorie Zdraví

„Vše, co se děje ve vašem těle, vaší mysli, je vaše produkce. Tělo je pravda o vás. Za jeho nemoci a poruchy jste zodpovědní vy. Jeden každý člověk.“

Tomáš Lebenhart je klasicky vystudovaný lékař, který se od 90. let věnuje především homeopatii. Jako velký kritik dnešního zdravotnictví a zdejšího přístupu k pacientům před časem vystoupil z České lékařské komory, aby se do ní vzápětí vrátil. Stačilo k tomu udání, že léčí i přesto, že v komoře není. Zaplatil pokutu a zažádal o opětovné členství. Na medicínu hmoty a chemie, která podle jeho slov ignoruje základní životní zákony, se ale kriticky dívá stále.

Poslechněte si celý rozhovor

Při pohledu do statistik na množství onkologických pacientů, diabetiků, kardiaků, astmatiků, alergiků, lupénkářů, nemocných se střevními chorobami i duševně strádajících lidí nechápe, jak se dnešní medicína při svých výsledcích může vysmívat starým východním moudrostem, např. čínské medicíně, ajurvédě, dále šamanismu atd. Při konstatování, že přibližně jen 2 procenta lidí po chemoterapii a ozařování přežijí 5 let, se neubrání srovnání: „Kdyby toto předváděla nějaká fabrika, musí zákonitě skončit.“

„Prevence není chodit na mamograf, prevence je inteligentní činnost, která vede k tomu, že neonemocním. Ne čekat, až tam jednou bude nádor.“

Z dob, kdy jako lékař jezdil se sanitkou, pamatuje případy lidí, kteří dlouhé roky brali více než desítku prášků. Zdravotní stav se nelepšil, ba právě naopak, pacientům bylo čím dál hůř. Tomáš Lebenhart v té souvislosti upozorňuje na bezradnost lékařů, kteří často jednoduše nevědí, proč má člověk dané problémy. Ten pak užívá množství léků, ale nikdy se neuzdraví. Lékaři by neměli jen předepisovat léky, ale snažit se pochopit příběh pacienta a mluvit s ním.

Tělo je pravda o nás

Na ajurvédu, homeopatii a podobné metody často nahlížíme s určitou nedůvěrou. „Jsme zvláštní země. Dost se bojíme duchovních, netělesných, nehmotných témat. Lidé se většinou vůbec nechtějí bavit o tom, jestli v něco věří atd. Téma obcházejí, nechtějí řešit. V tomto vykazují určitou lenost. Když mají něco v nepořádku, chtějí to rychle napravit. Jdou tedy za svým doktorem, aby jim něco předepsal, aby to přestalo bolet, případně operace atd. Hlavně, aby to bylo jednoduché. Vždyť si platí pojištění. Socialismus nás na to dost naučil, těch 40 let není zanedbatelných. Hodně u nás přetrvává materiální, hmotná tradice. Tohle tělo mě teď zradilo, tak rychle za doktorem, ať to napraví. Hlavně s tím nechci mít nic společného, mě se to v podstatě netýká. Zákeřná nemoc mě přepadla,“ hodnotí Tomáš Lebenhart častý přístup českých pacientů a připomíná zodpovědnost za vlastní zdraví: „vše, co se děje ve vašem těle, vaší mysli, je vaše produkce. Tělo je pravda o vás. Za jeho nemoci a poruchy jste zodpovědní vy. Jeden každý člověk. Úkolem skutečného lékaře je rozklíčovat, proč člověk onemocněl. Vysvětlit mu vše tak, aby mohl něco změnit. On sám se pak musí uzdravit, tělo se vždy musí uzdravit samo. A terapeut by měl člověka dovést k tomu, aby pochopil, co mu je, proč se to stalo, a co by měl dělat pro to, aby problém ustoupil.

Ze své praxe Tomáš Lebenhart popisuje případy lidí, kteří se sami dokázali uzdravit poté, co navštívili jeho přednášku. Za vším přitom stála jen změna myšlení. „Ti lidé si něco uvědomili, nešli k lékaři, nebrali žádné léky. To je uzdravení – dostat v pravý čas dobrou informaci.“

Začátek problému? Špatné vzdělávání mediků

„Půl roku jsme chodili na ORL do Motola a ani jednou nám tam neukázali angínu. Zato nám ukazovali raritní zajímavé diagnózy, které už v životě neuvidíme. Ale aby nám někdo řekl, takhle vypadá první stádium angíny, takhle už, když hnisá, takhle to je po dvou dnech léčby atd., ne, to jsme se vůbec nedozvěděli,“ vzpomíná na svá studia na Karlově univerzitě v 70. letech a dodává: „nevím, jak je to dneska, ale nevěřím, že je to dramaticky inteligentnější.“

Pediatři mimo realitu

Aktuální systém zdravotnictví považuje Tomáš Lebenhart za nelidský a podotýká, že ho vlastně jako pacienti často chceme a umožňujeme. Na druhé straně však vnímá narůstající počet lidí, kteří by rádi pochopili, proč jsou nemocní. Za jeden z oborů, které jsou nejvíce mimo realitu, pokládá pediatrii a poukazuje přitom na skutečnost, že dětští lékaři vykonávají řadu zbytečných a nesmyslných úkonů od očkování, přes vážení dítěte, měření atd., přičemž výsledkem je, že jsou děti stále nemocné a nikdo není schopen vysvětlit, proč mají slabou imunitu.

Zájem o trpícího pacienta? Podívejte se na Srí Lanku

„Zjistíme, že medicínský systém selže. Vlastně už dávno selhává. Pořád si hrajeme na to, že funguje. Říká se, že máme zdravotnictví na výborné evropské úrovni. Není to pravda, máme příšerné zdravotnictví“ konstatuje Tomáš Lebenhart a vzpomíná na své pobyty na Srí Lance: „v tamější ajurvédské nemocnici teprve pocítíte to, co naší medicíně úplně chybí, tu lidskost, skutečný zájem o trpícího člověka. Vidíte tam před očima výsledky. To krásné jídlo, které jedí. A to je nějaká Srí Lanka.“ Při kritice našeho zdravotnictví však jmenuje jednu výjimku – urgentní péči, kdy jde o záchranu lidského života. „Ta je úžasná! Ale ostatní péče je podle mě velmi smutná.“

Sám našel pomoc u elektrikáře

Při hromadném úprku pacientů od klasických lékařů Tomáš Lebenhart připouští situace, kdy lidé mohou naletět a dostat se k někomu, kdo jim příliš nepomůže. Ne všechny terapeutické směry, které stojí mimo klasickou medicínu, vnímá zcela pozitivně. Skepticky se dívá například na metodu rodinných konstelací, a to především proto, že ji u nás dělá kdekdo. Pacienti pak mohou ze sezení odcházet psychicky rozhození a stěží je někdy někdo dokáže dát dohromady. V každém oboru je mistr, každopádně v těchto sférách je podle Lebenharta poněkud dobrodružství takového mistra najít. Sám se však při svých zdravotních potížích neváhá vložit do rukou elektrikáře a podotýká, že ne všechny znalosti člověk musí získat jen pomocí mozku. I to si poslechněte v rozhovoru, který natočil Vladimír Šťovíček.

Zdroj: rozhlas.cz

 

 

Zpět