CO SE U NÁS STANE, KDYŽ SE CHCETE PROSTĚ JEN ODČERVIT

19.10.2015 09:23

 Zoufalá matka zachraňuje dceru        

            Nepochopitelná kalvárie se šťastným koncem 

 

Zplnomocněnci pro dětská práva při prezidentské kanceláři Ruské federace Astachovi P. A.:

Od Kurmakaevové Světlany Michajlovny, občanky RF

,,Obracím se na Vás, protože moje čtrnáctiletá dcera, já sama a celá naše rodina jsme se stali objekty bezprecedentní štvanice ze strany lékařů, policie, prokuratury, sociální služby a soudu v České republice.

Začalo to tím, že v květnu 2013 moje dcera A. (bylo jí 12 let) těžce onemocněla – objevily se nesnesitelné bolesti v břiše, dítě za měsíc zhublo o 6 kilogramů, vycházely z ní ve velkém množství objekty podobné parazitům. Ihned jsem se obrátila na české lékaře, dítě vyšetřili, ale nemohli určit diagnózu a neposkytli žádnou pomoc. Proto jsem s manželem odvezla dceru na léčení do Ruska...                                   

Moje dcera A. Kurmakaeva se narodila v Rusku.                                                                                        

V roce 2002 se dcerka spolu s rodinou přestěhovala do České republiky. Od 3 let spolu s rodinou hodně cestovala do zahraničí a to včetně tropických destinací jako je Dominikánská republika, Brazílie, Srí Lanka, Tunis, atd.                                                                                                                 

Zřejmě tam, ve spojení s oslabením gastrointestinálního traktu a imunitního systému, A. byla nakažena tropickou, v Evropě neznámou formou parazitární infekce, která se v ní postupně vyvíjela, a čas od času se projevila v bolestech břicha, pálení žáhy a jiných symptomech – zároveň zpomalovala růst dítěte. Konzultace s lékaři nikdy nepřinesly žádné adekvátní výsledky nebo závěry....                     

Situace se zhoršila ke konci dubna roku 2012, kdy dcerku břicho začalo bolet častěji, a ve stolici se začaly objevovat neznámé objekty nápadně podobné červům – o průměrné délce 25-30 cm v počtu cca 60 kusů jen za měsíc duben a květen 2012                                                                                                    02. 05. 2013   Návštěva praktické lékařky Dr. Maternové – dcerka prošla veškeré testy – krev, moč, stolice. Lékařský výzkum na chirurgickém oddělení Vinohradské nemocnice, Thomayerova nemocnice – nic nenalezeno.                                                                                             

14. 05. 2013  Pro informace z jiných zdrojů, A. byla také testována v Aura Medical Clinic Praha– nalezena parazitární infekce.                  

17. 05. 2013   Testování na přístroji  Joalis – byly nalezeni paraziti.                                                                                

Několikrát byly vzorky parazitů předány několika laboratořím v Praze – všude „negativní nález.                                                                                  Současně byla vedena korespondence s klinikami v Německu, Izraeli a Rusku, které navrhovaly urgentní hospitalizaci za účelem testování a léčení. Většina klinik preliminárně předpokládala parazitární infekci 

Stav dítěte se rapidně zhoršoval, bolesti břicha se stávaly nesnesitelné, dcera ztrácela na váze každým dnem, kvůli bolestem břicha nemohla jíst a navštěvovat školu. Kvůli tomu, že čeští lékaři nebyli schopni určit žádnou diagnózu a nebyla poskytnuta žádná lékařská pomoc – ani z hlediska utišení bolesti, aby dítě netrpělo neskutečnými bolestmi, se rodina rozhodla vyhledat lékařskou pomoc v Rusku.

4. 06. 2013  Po podrobení všem testům, A. byla převedena na kliniku Petrohradské Státní Pediatrické Univerzity (oddělení gastroenterologie, Prof. MUDr. Revnova M. O.), kde bylo provedeno všemožné vyšetřování a také léčba – infuzní terapie, jelikož dítě nemohlo přijímat potravu obvyklým způsobem kvůli bolestem břicha (denně kapačky s prostředky proti bolesti a s glukózou a léky pro fungování zažívacího traktu), také se provádělo pročištění střev klystýry.  Nalezena střevní infekce, určeno několik gastroenterologických diagnóz

22. 07. – 16. 08. 2013  Léčba v Kyjevě, klinika sv. Agapita. Diagnostikována velmi četná parazitární infekce, provedena léčba (včetně antiparazitárních léků, klystýrů atd.). V době léčení masivní výstup parazitů (fotograficky zdokumentováno). Bylo nám doporučeno pokračovat v léčbě v domácím prostředí, včetně klystýrů (čištění střev), v užívání projímadel a antiparazitárních léků. Stav A. se zlepšil, začala přijímat potravu. Charakter bolestí se změnil z neustálých na periodické. Váha dítěte se přestala snižovat. 

02. 09. 2013  Vyšetření metodou gemoskenování (ČR, Prof. DMH Ph. Tsirelnikov N. I.), nalezeno několik druhů parazitů, během doporučené léčby pokračuje výstup parazitů z organismu. Stále probíhá korespondence se zahraničními klinikami (Německo, Belgie) 

03. 09. – 07. 09. 2013  Zkoumání ,,objektů” v laboratoři v Ústí nad Labem (MUDr. Irina Veličková) – negativní nález 

10. 09. – 14. 09. 2013  Hospitalizace na klinice dětského a dorostového lékařství VFN a 1. LF UK, Ke Karlovu 2, Praha. Radikálně negativní postoj lékařů k diagnostice a léčbě provedené v Rusku a na Ukrajině. Úplné odmítnutí spolupráce se zmíněnými klinikami. Odmítání uznat stávající diagnózy – „Tady není Rusko ani Ukrajina!“                                                                                                

Bez jasných důvodů dítě bylo znova podrobeno bolestivým testům, nehledě na prosby rodičů neopakovat již provedené analýzy. Lékaři vyslovili zákaz k obracení se za lékařskou pomocí na jiné medicínské ústavy.                                                                                                     

Příčiny bolesti břicha nebyly identifikovány. Lékařská pomoc na příčiny silných bolestí břicha nebyla poskytnuta, pouze se tišila bolest tabletami Espumisanu, Ibalginu a Algifenu. Při propuštění nám bylo doporučeno jíst cokoli a „nosit brýle“.  Při hospitalizaci jsme byli šokováni cedulí, která visela na dveřích sborovny lékařů ,,NENÍ DŮLEŽITÉ PRACOVAT. DŮLEŽITÉ JE INFORMOVAT DRUHÉ, ŽE PRACUJEME.“ Což vše vysvětluje.  V průběhu hospitalizace si A. stěžovala na to, že se k ní lékařský personál chová velmi hrubě a jinak než k ostatním dětem 

24. 09. – 06.10.2013  2. turnus léčení v klinice sv. Agapita v Kyjevě, pokračování antiparazitární terapie – léky, klystýry, detoxikace, elektroterapie  Vyšetření na klinice rodinné medicíny Viamed, klinice A. Nevského. Masivní výstup parazitů z těla, fotodokumentace. Zlepšení stavu. Dcerka začala jíst.

08. 10. – 10. 10. 2013  Druhé vyšetření v klinice dětského a dorostového lékařství VFN a 1. LF UK, Ke Karlovu 2, Praha. Diagnóza neurčena. Žádná léčba nebyla provedena ani naordinována. Při ostrých bolestech břicha žádná pomoc nebyla poskytnuta  Při ukončení hospitalizace a předání lékařských závěrů mi vedoucí lékař gastroenterolog MUDr. Peter Szitányi,Ph.D. a ošetřující lékař MUDr. Nabil El-Lababidi sdělili následující: „Paní Kurmakaeva, my nevíme, co se s vaší dcerou děje. Vyčerpali jsme veškeré naše diagnostické a léčebné možnosti. Už k nám víc nechoďte. Jděte někam jinam.“ Když jsem jim ukazovala fotografie nových „objektů´“ které denně vycházely z dítěte a zeptala se „Tak mi řekněte, co to z ní pořád vychází?“ jsem obdržela následující odpověď „My nevíme“. ,,Jsou to paraziti?“  ,, Ne.“ ,,Jsou to části jejích střev?“  ,, Ne.“  ,, A co to má být? Mimozemšťani?“  Na což mi doc. Szitanyi odpověděl: ,, Ano, paní Kurmakaeva, možná to jsou mimozemšťani.“  MUDr. El – Lababidi se jen usmíval. Tím byl náš rozhovor ukončen. 

Prof. Zeman poté navrhl, aby A. byla nadále hospitalizovaná na jejich klinice za účelem „pozorování“, což znamenalo, že A. bude po dobu přibližně 3 měsíců pouze pozorovaná bez poskytnutí lékařské pomoci. Reálně to znamená podrobit dítě krutému experimentu a pozorovat, jak 3měsíce trpí bolestmi bez poskytnutí jakékoliv pomoci. V té době bolesti břicha pokračovaly, „objekty“ denně vycházely. Dcerka prakticky nemohla jíst, a za podmínek navrhovaného experimentu by nejspíš nepřežila. Návrh poskytnout naši dceru jakožto pokusnou myš jsme odmítli.                                                                                                  

 Bez lékařské pomoci a naordinované léčby byla A. propuštěna se silnými bolestmi břicha z nemocnice a vážila neskutečných 18,5 kgV propouštěcí zprávě se uvádí, že byla „ve stabilizovaném stavu“. !!!

12. 10. 2013  MUDr. Tomáš Honzík doc., Ph.D., odmítl jakkoliv pomoci dítěti trpícímu bolestí (křeče v celém těle) – dokonce odmítl podat dceři jakýkoliv lék proti bolesti. Ukázali jsme mu veškerou zdravotní dokumentaci. Prosili jsme ho o jakoukoli pomoc. Na což MUDr. Honzík odpověděl, že vše co může udělat, je položit A. na lůžko a pozorovat ji. 

Negativně reagoval na ruskou i ukrajinskou medicínu. Prosili jsme ho, aby se seznámil s lékařskými záznamy, neboť a v analogických případech při výskytu bolestí na CPb klinice a na Kyjevské klinice jí pomoc byla poskytnuta - kapačky s léky proti bolesti, klystýry,  aplikovali i jiné léčebné postupy.                                                                                               

Jelikož jsme se nedočkali žádné lékařské pomoci, byli jsme nuceni si vzít dítě domů a po telefonické konzultaci s ukrajinskými lékaři individuálně poskytnout A. pomoc v podobě léku proti bolesti Belastezin a klystýru – po němž z dítěte vyšly obrovské kusy, řečeno slovy pana doktora Szitanyi, „mimozemšťanů“. Toto jsme natočili. Dceři se ulevilo a břicho bolelo méně. Manžel, hluboce šokovaný a zasažený bezcitným přístupem lékaře Honzíka k trpícímu dítěti řekl, že si bude písemně stěžovat. 

15. 10. 2013 - Odezvou bylo, že se lékaři FN Ke Karlovu 2 obrátili se stížností na sociální odbor-OSPOD Praha 2, kde si stěžovali na rodiče A. K. 

07. 10., 11. 10., 15. 10. 2013  Vyšetření z důvodu pokračujícího výstupu parazitů z těla – Joalis Praha, nalezeno mnoho druhů parazitů. Pokračující korespondence s německými lékaři. 

16. 10. 2013  Obrácení se na infekcionistku MUDr. Hobstvou, Motol – Infekční oddělení, pavilon 22 – za účelem konzultace; paní doktorka doporučila vyhledat jiné specialisty, jelikož nedokázala určit, o jakou nemoc se jedná 

24. 10. 2013  Ambulantní vyšetření na Klinice infekčních, tropických a parazitárních nemocí, nemocnice Na Bulovce- MUDr. RNDr. František Stejskal. Ponižující zacházení. Pan doktor se vyjádřil následovně: „Vaše dítě nemá žádné parazity, to vy ho krmíte zemí a kamínky.“ Nato jsem poznamenala, že je to nelogické, že kdyby někdo doopravdy jedl zem a kamínky, tak by parazity měl zcela určitě. Pan doktor se rozzlobil, nadával nám s manželem, že jsme psychicky nezdraví lidé, parazitofobové, což následně napsal i do zprávy. Donesené vzorky pan doktor odmítl prohlédnout a nechtěl vůbec komentovat – jen nám řekl, abychom je odnesli do laboratoře. Naší dceři předepsal hospitalizaci v uzavřené psychiatrické léčebně, a nám pozorování u psychologa. Parazitolog bez vztahu k psychiatrii určil dítěti i rodičům psychiatrické diagnózy, které se potom přepisovaly z jedné zprávy do druhé a figurovaly v policejních záznamech.                                                                                             

Po návštěvě MUDr. Stejskala jsem osobně odvezla vzorky do laboratoře tropické medicíny, kterou pan doktor uvedl, a ještě do jedné laboratoře, kde jsem byla osobně přítomna prozkoumání. Požádala jsem o povolení podívat se do mikroskopu – byly zřetelně vidět orgány tohoto objektu. Poté jsme s laborantkou objekt pinzetou rozmáčkly a z objektu se uvolnil sliz a tekutina. Závěrem byla vydána zpráva, že jde o „kamínky a písek“. 

Korespondence s německými, belgickými a izraelskými lékaři pokračuje.  14. 11. 2013 – obdrželi jsme pozvání zahájit léčbu na univerzitní klinice Charite (Berlín, Německo) z důvodů atypické parazitózy. Zdravotní pojišťovna souhlasí s vystavením doporučení. Němečtí lékaři žádají o dodání kompletní zdravotní dokumentace, jen souhrnná zpráva jim nestačí. Cílem bylo, aby neopakovali již provedená vyšetření a nezpůsobovali dítěti zbytečné útrapy. 

15. 11. 2013 – Prof. Zeman odmítá vydat zdravotní dokumentaci a podepsat formulář, který je vyžadován zdravotní pojišťovnou. Při osobním setkání to vysvětluje takto: „Maminko, nikam nepojedete. Němci jsou pedanti a vaši dceru by svými vyšetřeními zabili. Od nás nic nedostanete – dokumentaci ani doporučení. Sami tam určitě nepojedete, jelikož by vás to stálo 84 tisíc EUR a pozorování by trvala minimálně 1,5 měsíce! Na závěr se mi dostalo psychiatrické diagnózy „Munchausenova syndromu“ - syndrom barona Prášila (patologické lhaní) – tj. prý lžu neustále a vymýšlím si u svého dítěte neexistující nemoci. Tuto diagnózu u mne stanovil po pětiminutovém dialogu dětský gastroenterolog a následkem toho se pak opakovaně objevovala v mnoha lékařských zprávách a policejní dokumentaci, a k tomu se přidala tatáž diagnóza i pro mého manžela. Místo léčby v Berlíně lékař dceři doporučil psychiatrické vyšetření v uzavřeném psychiatrickém léčebném zařízení v České republice. Bylo zřejmé, že prof. Zeman měl zájem nikoli na správném určení diagnózy a léčbě dítěte, ale měl obavu, aby němečtí lékaři nevystavili kritice práci kolektivu lékařů kliniky Ke Karlovu a nenašli něco, co Češi najít nedokázali.  

01. 12. 2013 – vyšetření a léčba u oficiálního českého lékaře –  MUDr. Jozefa Lojana – Hradec Králové. Zjištěni paraziti. Vydána homeopatika, která nám pak v nemocnici Ke Karlovu 2 byla zabavena.  Bohužel jsme u něj nemohli pokračovat v léčbě, lékař zemřel.                                                                                         „Objekty“ stále vycházejí z těla. Situace na Ukrajině se rychle zhoršuje. Cestovat do Kyjeva s ruskými pasy není bezpečné. Do Berlína z finančních důvodů nemůžeme, proto se obracíme na Moskevské lékařské centrum profesorky O. I. Jelisejevové, která platí za mezinárodní autoritu v oblasti parazitologie. Publikace centra jsou překládány také do češtiny.                                                                                     

21. 12. 2013 Vyšetření dcery na klinice profesorky Jelisejevové v Moskvě. Zjištěno více druhů parazitů. Provedena léčba dle jejich metodologie. K další léčbě jsme zakoupili léky (všechny byly oficiálně uznány a certifikovány, zdravotnický prostředek „Mini – expert“, obdrželi jsme doporučení od lékaře k léčbě a dietě. 

23. 12. 2013 po užití těchto léků a zdravotnického prostředku začala dcera okolo 11. 30 dopoledne zvracet. Z úst jí vyšel shluk živých červených červů, plných krve. Hýbali se. Viděla jsem to já, můj muž a naše další dvě děti, i maminka manžela – babička A.. Stalo se to v Kazani na návštěvě u babičky. Vše jsme vyfotili na telefon i iPad. Dali jsme červy do uzavíratelné sklenice, ale potom jsme je vyhodili, protože vézt je s sebou do České republiky přes hranice nebylo možné, a v Kazani během svátků nikdo nepracoval. Pokračovali jsme v léčbě dle doporučení prof. Jelisejevové. Z dítěte vycházely obrovské kusy, něco jsem vyfotila s pomocí telefonu, ale ne vše. Pro oslabené dceřino tělo byl tento proces tvrdý. Bolelo ji břicho a jedla velmi málo. Po telefonu jsem neustále konzultovala s lékaři v Moskvě. Vysvětlili mi, že z důvodů aplikované léčby začali paraziti v těle hromadně hynout a organismus trpí intoxikací. Aby se rozkládající se hmota dostala ven, měla dcerka hodně pít, provádět očistné klystýry,

7. 1. 2014 jsem zavolala vedoucímu oddělení MUDr. Peterovi Szitányimu, Ph.D., a požádala ho, aby dceru hospitalizoval na jejich oddělení. MUDr. Szitányi odmítl, což odůvodnil tak, jako již dříve, že neví, co s dcerou mají dělat. Řekla jsem mu, že na klinice prof. Jelisejevové v Moskvě byla stanovena diagnóza a léčba probíhá úspěšně, jen je třeba dítěti pomoci poprat se s intoxikací a podpořit organismus pomocí nitrožilní výživy. Pro dceru bylo stále obtížné se najíst bez bolestí. MUDr. Szitányi řekl, že dceru na kliniku nepřijme, ale že si mohu ještě promluvit s prof. Zemanem. Ten rozhodl, že dceru mohu přivézt. 

08. 01. 2014 – ráno jsme s manželem přivezli dceru na kliniku dětského a dorostového lékařství VFN a 1. LF UK, Ke Karlovu 2, Praha. Při příjmu na kliniku vážila 19,2 kg. 

Přivezli jsme s sebou zdravotní dokumentaci z kliniky prof. Jelisejevové – diagnózu, doporučení léku, předpisy k užívání zdravotnického prostředku „Mini – expert“, samotný přístroj, homeopatické preparáty od MUDr. Lojana. Nepochybovali jsme o tom, že dítěti se nakonec dostane lékařské pomoci, vždyť diagnóza již byla jednou stanovena, a správnost léčby se potvrdila praktickými výsledky. 

Ukázali jsme lékařům fotografie živých červů, které vyšly z úst dcery po lécích prof. Jelisejevové, i těch, kteří již mrtví vyšli ze střev. Chtěli jsme jim předat veškeré léky a přístroj pro účely pokračování v léčbě, ale setkali jsme se s naprostou neochotou nás vyslechnout a kategoricky bylo odmítnuto jakkoli brát v úvahu názory ruských lékařů a pokračovat v započaté terapii. 

Bylo nám oznámeno, že u dcery se bude aplikovat metoda „observace“ (pozorování), která spočívá v tom, že jí jen budou sledovat, aniž by zasahovali do procesu. Na všechny naše prosby poskytnout nemocnému dítěti byť jakoukoli – ale lékařskou pomoc, nám odpověděli hrubým odmítnutím. 

Prosila jsem, aby si promluvili s ruskými lékaři, měla jsem na telefonu moskevskou kliniku, nikdo nesouhlasil dokonce ani s rozhovorem, natož se spoluprací. Odmítli dát nitrožilní výživu, omezili příjem tekutin, zdá se, že na 3 – 4 sklenice denně, ačkoliv v Moskvě nařídili pít minimálně 2 – 2,5 litru, aby se organismus zbavil intoxikace. Zakázali pokračovat v započaté terapii. 

Umístili A. na pokoj – místnost vedle sesterny za sklo, aby mohli vést své „pozorování“, a pokud se dítě, sužované bolestmi a žízní přiblížilo k vodovodnímu kohoutku, hned přiběhla sestra a dceři vynadala. 

Zoufale jsem volala do Moskvy, na kliniku prof. Jelisejevové, ať řekou, co mám dělat? Řekli mi, že stav dítěte je kritický a může kdykoli zemřít na intoxikaci – může jí o otravu ledvin nebo jater, bez lékařské pomoci se organismus nemusí s takovou zátěží vyrovnat.  Opět nabídli, abych vzala dítě z kliniky a přivezla jej do Moskvy, zatím není pozdě. Řekli, že zahájenou terapii nelze v polovině přerušit, nechápali, proč si čeští lékaři nechtějí byť jen promluvit po telefonu.  Nařídili předat jejich názor, že dítě bez lékařské pomoci může kdykoli zemřít – a pomoc je zapotřebí minimální – hodně pití, nitrožilní výživa s fyziologickým roztokem a glukózou, snad i utišujícími léky), očistné teplé klystýry, pokračování v započaté léčbě.

Vše jsem se tedy znova snažila vysvětlit lékařům: El – Lababidimu, Szitanyimu, prof. Zemanovi. Nebo ať mi dítě vydají, pokud nechtějí léčit. Mluvili se mnou jako s nenormální, odpovídali mi hrubě, že tady není Rusko a oni nebudou nikoho poslouchat, tím víc plnit jejich doporučení. Dceru mi odmítli vydat a řekli, že pokud budu trvat na propuštění, budou o tom informovat policii, sociálku, soud a dítě nám seberou. Že oni nedopustí, abychom dítě odvezli na léčbu do Ruska. Když jsem řekla, že dítě může zemřít – smáli se. Zabavili nám přístroj, všechny léky. Situace se rychle zhoršovala. Bolesti u dcery nepřestávaly, a stávaly se nezvladatelnými. Plakala „Maminko, já umírám, odvez mne odsud. Udělej cokoli!“.                                          

31. 01. 2014 – na naši žádost dceru ukázali dětskému gastroenterologovi MUDr. Ondřeji Hradskému. Ten nařídil trvalý příjem projímadla Forlax, 2 balíčky denně. Ten A. dávali do jejího propuštění, tj. do dne 28. 03. 2014, tj. 2 měsíce – 56 dní, a při propuštění nařídili další užívání, přičemž dobu užívání neomezili.  Český gastroenterolog, jediný, tedy v zásadě postupoval stejně jako ruští lékaři. Aplikoval pročištění střev s pomocí projímadla, ale silnější dávky a déle. 

Z důvodu podezření na psychickou poruchu, anorexii, byla dcera přeložena na dětské psychiatrické oddělení FN Motol, kde byla vystavena život ohrožující šikaně ze strany dalších nemocných pacientek.                                                                                                       

Velmi negativní vliv na stav dcery měl přístup ošetřujícího lékaře MUDr. Martina Pozdílka, který dceři téměř denně při rozhovorech vštěpoval, že její intelekt nestačí ani na přijetí na střední školu, natož na vysokou, že se bude muset spokojit s tím, že bude pracovat jako uklízečka, a že se ani učit nemusí. A to navzdory skutečnosti, že A. za 8 let školní docházky byla hodnocena vždy známkou 1, a neměla ani jednu dvojku. Účastnila se olympiád, umí plynně 3 jazyky – česky, rusky, anglicky, učí se francouzsky, hraje na kytaru, zpívá, vyhrála několik mezinárodních soutěží. Žádali jsme, ať dceru takovou “psychoterapií” netraumatizuje, ale pokračoval v ní. 

Po propuštění z dětského psychiatrického oddělení FN Motol se dceři v důsledku uvedeného psychologického tlaku výrazně snížilo sebevědomí, víra ve vlastní síly, prakticky ztratila zájem o studium. Velmi dlouho jsme museli docházet k psychologovi, abychom nějak snížili tento negativní vliv na psychiku dítěte. 

Rovněž po vzájemném působení lékařů kliniky dětského a dorostového lékařství VFN a 1. LF UK, Ke Karlovu 2, Praha se u dítěte rozvinul strach z lékařů a celkově ze zdravotnictví, strach ze tmy, nedůvěra k lidem. Ještě není známo, jakým způsobem se v budoucnosti odrazí na její sexualitě šok, který zažila v nemocnici, když ji dva dospělí lékaři – muži – drželi za ruce a doktor El – Lababidi, coby ošetřující lékař, ke kterému měla důvěru a očekávala od něj pomoc, ji násilím i přes její odpor strhl oděv a vyfotil ji nahou. I přes naše mnohé žádosti adresované vedení kliniky a policii jsme nedostali možnost uvedené fotografie vidět, incident nebyl prošetřen a odpovědi, proč se tak stalo, se nám nedostalo. Šlo o projev pedofilie ze strany zaměstnanců zdravotnického zařízení, užití nezákonných metod získání důkazů, které jsou přímo zakázány v článku 3 Úmluvy o ochraně lidských práv – “Zakazuje se mučení”, “Nikdo nesmí být vystaven mučení nebo nelidskému či ponižujícímu zacházení či trestu”. Jedná se snad v tomto zdravotnickém zařízení o běžnou praxi zacházení s těžce nemocnými dětmi a nikdo nepovažuje za nutné na ni reagovat? Vedení kliniky ve svém dopise činy lékařů nekomentovalo, pouze konstatovalo, že za uvedené činy nenese odpovědnost. Chování lékařů vykazovalo znaky mučení a trápení, a způsobilo naší dceři nenávratnou duševní újmu, fyzickou a duševní bolest.“

Zkrátíme zdlouhavé peripetie. Matka s dcerou se po dalším bloudění v zahraničí vrátily od lékařů, kteří uměli stanovit nejen správnou diagnózu, ale především účinnou terapii. Jen díky velkému úsilí matky dcera nakonec přežila. Uražení čeští lékaři podali na matku trestní oznámení. Soud proběhl v září. Nemáme-li rozumné lékaře, máme alespoň rozumné soudce: 

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl v hlavním líčení konaném dne 22. září 2015 samosoudkyní JUDr. Danielou Reifovou takto:

,,Vzhledem k tomu, že trestný čin z nedbalosti nezná stadium pokusu a z výpovědi znalce jednoznačně vyplynulo, že následek u nezletilého dítěte nenastal, pouze mohl nastat, chybí u zažalovaného skutku následek, a již v této fázi by bylo možno uzavřít, že skutek není trestným činem. Tento závěr je zřejmý nejen z výpovědi znalce, ale i z výpovědi slyšeného svědka Doc. MUDr. Tomáše Honzíka, stejně jako z konstatovaných lékařských zpráv. Ze žádného z těchto důkazů nevyplývá, že v důsledku léčby prosazované obžalovanou došlo ke zhoršení zdravotního stavu dítěte. Soud však má za to, že v tomto případě nebyla naplněna ani subjektivní stránka zažalovaného trestného činu. Celá tato absurdní kauza je typickým příkladem chybné komunikace, přezíravosti, nedostatku empatie a snahy o koncenzus. Není možno přehlédnout ani současný stav, kdy nezletilá je sekundárně viktimizována trestním stíháním její matky, ke které má hluboký vztah. Celá věc ji silně traumatizuje, o čemž svědčí i dopis, který zaslala vyšetřovateli. Pokud v této věci vystupuje nezletilá jako poškozená, je pro její zdraví, i proto, aby se nestala skutečnou obětí trestné činnosti, nezbytné co nejrychleji tuto kauzu ukončit.                                                                                                               

Soud dospěl k jednoznačnému závěru, že obžalovaná JUDr. Světlana Kurmakaeva, CSc., svým jednáním nenaplnila znaky skutkové podstaty zažalovaného trestného činu ani po objektivní, ani po subjektivní stránce. Bylo rozhodnuto, jak je ve výroku soudu uvedeno, aby obžalovaná byla obžaloby zproštěna, neboť skutek, pro který byla stíhána, není trestným činem.“

 

 

 

Zpět