Hormony v pitné vodě

12.05.2016 19:50

Vyčistit pitnou vodu od zbytků léků by v Česku stálo nejméně miliardu

Mezi našimi poslanci se začíná mluvit o tom, zda by se na seznamu škodlivých látek neměly objevit například umělé hormony, které se do řek dostávají z antikoncepce. Pokud by se na tom shodli, musely by být čističky za pár let vybaveny kvalitnějšími filtry. Jen v Česku by to vyšlo na více než miliardu korun.

 

Jak moc má být voda čistá? Evropský parlament se zabývá novou směrnicí o vodě. A hraje se i o to, zda z vody zmizí umělé hormony vylučované z těl uživatelek antikoncepce.

Nyní jsou to látky, které běžně čističky nezachytí. Jedná se o sloučeniny z léků, které lidé vymočí a do přírody se dostanou prostřednictvím splašků. Nebo látky, které se do odpadu dostanou spolu se smytým parfémem či čisticím prostředkem.

S tím, jak vědci začali rozkrývat, jaké problémy mohou tyto sloučeniny s přírodou nadělat, přišli také politici s návrhy, aby se tyto látky objevily na seznamu škodlivin zatěžujících životní prostředí.

Jedna z takových aktivit zatím nenápadně probublává Evropským parlamentem. Jeho výbor pro životní prostředí bude po prázdninách projednávat pozměňovací návrh rakouského europoslance Richarda Seebera. Ten má změnit evropskou směrnici o vodě. Včetně rozšíření seznamu látek, které ve vyšších koncentracích ubližují životnímu prostředí.

Patří mezi ně i dvě sloučeniny umělého hormonu zvaného ethinylestradiol. Do přírody se dostává z moči dívek a žen, které se brání početí antikoncepcí. A vědci mají za prokázané, že právě tyto láky mění pohlaví samců ryb a ovlivňují také plodnost mužů či výskyt rakoviny prostaty (více o škodlivém vlivu látek z antikoncepce čtěte zde).

Změna směrnice

Proces schvalování aktualizovaného seznamu škodlivých látek je teprve na začátku. V září se téma dostane do výboru pro životní prostředí. Ten o něm bude hlasovat 10. října. Teprve pak se dostane do Rady Evropského parlamentu a nejdříve letos v prosinci se o něm bude hlasovat na plénu EP.

"Jsem proto to, aby takové látky byly eliminovány, protože mohou představovat problém. Hormon je hormon a ten v každém organismu může způsobit paniku," řekl iDNES.cz europoslanec Jiří Maštálka (KSČM).

"Napodobují přírodní hormony, proto v těle mohou zablokovat nebo ošidit jejich receptory," vysvětluje Tomáš Macek z Ústavu biochemie a mikrobiologie Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. "Neprojeví se akutní toxicitou. Zůstávají ale v těle, kde se hromadí a pak při určité hranici nastanou průšvihy. A to jak neurologické, tak reprodukční," doplnil ke škodlivým látkám Macek.

Nízké limity bude těžké naměřit

Pokud by se na seznam škodlivin umělé hormony dostaly, bude muset Evropa určit limit, od kterého bude látka v prostředí považována za škodlivou. Ten by země musely splňovat od roku 2027.

Pro Česko by to znamenalo, že by nejprve muselo změřit, kolik takových jedů vlastně v povrchových vodách má. Výzkum těchto látek sice u nás probíhá více než 15 let, koncentraci škodlivin zatím ovšem nikdo přesně nezjišťoval. Výzkumu už se věnovala Akademie věd, nyní se jím zabývá i zmiňovaná VŠCHT a tým, který bude mít za úkol znečištění mapovat, vzniká také na brněnské Masarykově univerzitě.

Jedna z cest: čistit vodu aktivním uhlím

Pokud by se ukázalo, že škodlivé látky z léků v řekách jsou, Česko by hledalo způsob, jak to napravit. Podle ministerstva životního prostředí by k tomu vedly dvě cesty: "První se bude týkat čistíren odpadních vod, druhá zemědělství, protože řada studií poukazuje na to, že zdrojem hormonů mohou být i jiní savci než jen lidé."

Čističky by tak nejspíše musely sáhnout po technologii, která se u nás zatím nepoužívá. Zkušenosti s ní mají například v Německu. "Úvahy o možnostech zachytit zbytky léčiv a parfémů zatím vedou k představě, že by bylo zařazeno do systému čištění aktivní uhlí," poznamenává mluvčí ministerstva zemědělství Jan Žáček. Aktivní uhlí se vyrábí ze dřeva, uhlí či kokosových ořechů. Má pórovitý povrch, který je schopen zachytit široké spektrum látek, a proto se používá.

Miliarda, kterou zaplatí téměř všichni

Kolik by používání aktivního uhlí v Česku stálo, zatím resorty nevyčíslily. Z odhadu ale vyplývá, že by náklady na zavedení aktivního uhlí přesáhly přinejmenším jednu miliardu korun.

Jak čistit vodu

Filtrování aktivním uhlím je nejčastější metodou, kterou se z vody dají odstranit látky na bázi umělých hormonů nebo pesticidy. Podle Ondřeje Beneše z firmy Veolia je možné používat i takzvanou membránovou filtraci. Ta při čištění vody využívá rozdílných tlaků a propustné blány.

Čistotu vody zvyšuje také ozonizace vyčištěných odpadních vod před filtrací. Tento typ čištění využívá elektrických výbojů. S jejich pomocí vzniká ozon, který vodu dezinfikuje.

"Podmínkou pro použití všech těchto technologií je kvalitní oddělování nerozpuštěných látek v nádržích čistíren odpadních vod," upozorňuje Beneš.

"Například u doplnění filtrace s granulovaným aktivním uhlím u čistírny pro více než 100 tisíc obyvatel lze uvažovat o investičních nákladech ve výši zhruba 80 milionů korun," popisuje technický ředitel firmy Veolia voda Ondřej Beneš. "K tomu je nutné připočítat například zvýšené provozní náklady způsobené navýšením spotřeby elektrické energie na čerpání odpadní vody do filtrů, energii a vodu na praní filtrů, náklady spojené s řešením a zahuštěním prací vody a také náklady spojené s odvozem sorbentu a jeho pravidelnou regeneraci specializovanou firmou," vyjmenovává Beneš. Z aktivního uhlí se totiž při filtrování splašků stává nebezpečný odpad.

Velkých čističek, které si musí poradit s odpadem od více než 100 tisíc obyvatel, je v Česku zhruba 12. Zavádění aktivního uhlí by tedy odhadem jen u nich vyšlo nejméně na 960 milionů korun. Další peníze by si vyžádaly menší čistírny, kterých je v Česku více než 2 200.

A kdo by tyto peníze nakonec zaplatil? "Zkvalitnění technologií čištění odpadních vod by bylo bezpochyby nákladné, zvýšilo by se rovněž následně stočné v platbách jednotlivých domácností," připouští Žáček.

Beneš uklidňuje, že taková úvaha je předčasná. Jednak proto, že návrh europoslance Seebera ponechává členským zemím při řešení situace relativně volné ruce. A také proto, že cesta nových škodlivých látek do české legislativy je poměrně dlouhá a zatím nejasná.

Navíc Česko na rozdíl od jiných zemí používá povrchové vody jako zdroje pitné vody pouze z poloviny. Druhou polovinu si bere z podzemních zdrojů, které směrnici nepodléhají.

Autor: Hana Válková

Zpět