Jak to bylo - a co za tím vězí ?!!?

30.04.2016 22:43

Proč Henry Ford prohrál válku o marihuanu

26. duben 2016

Navzdory množství studií potvrzujících léčivé účinky konopí se nic nemění a rostlina je stále ilegální. Abychom lépe porozuměli tomu, proč se o tom nepíše, pojďme si projít historii prohibice konopí. Umožní nám to lépe pochopit, proč editoři zpráv cenzurují zprávy o léčbě rakoviny konopím a proč vláda rozdává doživotní tresty majitelům lékáren, prodávajícím potenciální lék na rakovinu nemocným a umírajícím pacientům.

Marihuana se užívá od počátků zaznamenané historie. Vyráběli jsme z ní mnoho věcí jako papír, textil, jídlo, stavební materiál, protein, lana, palivo a léky. Výtažky z této rostliny jsou nejaktivnějšími léčivými látkami vůbec. A přesně to je ten důvod, proč je marihuana ilegální. Zvrhlo se to v brutální zápas o miliardový trh, který se vede už od počátku 20. století.

Příběh o tom, proč je marihuana nelegální

V roce 1913 otevřel Henry Ford svou slavnou automobilovou linku a začal vyrábět svůj Model-T. Ve 30. letech otevřel Ford továrnu v Michiganu, kde prováděl úspěšné experimenty s konverzí biomasy na palivo a dokázal tak, že konopí lze využít jako alternativu fosilních paliv. Získával z něj metanol, dřevěné uhlí, dehet, ethylacetát a kreosot, vše z konopí. Ford tak mohl vyrábět nejen vlastní suroviny k produkci aut, ale i palivo k jejich pohonu. To byly špatné zprávy pro muže jménem Andrew Melon, který vlastnil většinový podíl ve společnosti Gulf Oil Corporation, jež právě otevřela vlastní síť čerpacích stanic.

Andrew Mellon byl tajemníkem ministerstva financí za prezidenta Herberta Hoovera a majitel svého času 6. největší banky Mellon Bank. Jeho banka byla hlavním finančním partnerem petrochemické společnosti DuPont.

DuPont vyvíjel a patentoval mnoho různých forem umělých hmot z fosilních paliv včetně syntetické gumy, plastů, umělého hedvábí a nátěru, kterým General Motors lakovala své vozy. Nejvíce však Mellon Bank investovala do procesu přeměny dřevních vláken na papír s využitím síry.

Z výroční zprávy z roku 1937 společnosti DuPont: „Rostoucí příjmy vlády lze proměnit v nástroj nuceného přijetí neočekávaných nových myšlenek průmyslové a sociální reorganizace.“

V roce 1916 začaly Mellonovy investice připomínat černou díru, když přední vědci Ministerstva zemědělství Spojených států vyrobili papír z konopné buničiny a došli k závěru, že papír z konopí „je v porovnání s papírem z dřevní buničiny výhodnější“. Papír vyrobený z konopných vláken s postupem času na rozdíl od chemikáliemi prosáklého papíru vyráběného v té době nežloutnul. Navíc se z akru konopí dalo vyrobit víc papíru, než z akru dřeva.

Divné však je, že vlastní produkce konopné vlákniny ve Spojených státech do roku 1933 dále klesala až k nějakým 500 tunám ročně. A to není náhoda.

V roce 1930 člověk jménem William Randolph Hearst mohutně zainvestoval do tisíců akrů plantáží se dřevem k výrobě buničiny pro převážnou část novinového průmyslu. Byl vlastníkem velké novinové společnosti, jejíž noviny četlo více než 20 milionů amerických občanů v 18 klíčových městech a pravděpodobně jedním z nejmocnějších mužů v americké historii. Hearstovi se samozřejmě nelíbila jakákoliv konkurence v podobě vysoce kvalitního konopného papíru, a tak s tím musel něco udělat. Brzy se spojil s firmou DuPont, která mu poskytla chemikálie a on si tak udržel své noviny. Společně se jim podařilo zcela vytlačit konopí z trhu.

DuPont Corporation nepřetržitě lobbovala ve Washingtonu, zatímco Hearst započal očerňující rasistickou kampaň ve svých novinách. Citujeme z jedněch jeho novin: „Marihuana uvádí negry v pokušení dívat se bílým do očí, vstupovat do jejich stínu a opakovaně vrhat pohledy na bílé ženy.“ Heartovy noviny přilévaly olej do ohně prohibice marihuany. Ve své žluté žurnalistice ji líčily jako extrémně nebezpečnou drogu a přesvědčovaly miliony Američanů (a dokonce kongresmeny), že tato neškodná rostlina je ve skutečnosti zlo. Filmy jako Reefer Madness měly veřejnost přesvědčit, že konopí je příčinou všeho zla počínaje autonehodami a konče smrtí.

Už se bavíte? Pojďme dále

Federální úřad pro narkotika (FBN) byla agentura Ministerstva financí Spojených států zřízená v roce 1932 zákonem konsolidujícím funkce Federální regulační rady narkotik a Divize narkotik. Šéfem nově konsolidované agentury jmenoval Andrew Mellon manžela své neteře Harryho J. Anslingera. Anslinger vypovídal před kongresem: „Marihuana je droga působící největší zlo v dějinách lidstva... Většina kuřáků marihuany jsou negři, Hispánci, Filipínci a baviči. Jejich satanská hudba, jazz a swing vycházejí z užívání marihuany. Marihuana nutí bílé ženy vyhledávat sexuální kontakt s negry.“ Často ke svému lobbování využíval propagandistické příběhy v Hearstových novinách.

„Marihuana je droga působící největší zlo v dějinách lidstva... Většina kuřáků marihuany jsou negři, Hispánci, Filipínci a baviči.“

Harry J. Anslinger

Anslinger přikázal generálnímu konzulovi Ministerstva financí Hermanu Oliphantovi, aby v tajnosti začal pracovat na zákonu, který by snadno prošel kongresem i soudním dvorem. O dva roky později přišla FBN se „Zákonem o zdanění marihuany z roku 1937,“ kterým byla uvalena daň na prodej konopí. Anslinger tento zákon zamaskoval jako zákon o dani z příjmu a protlačil ho Sněmovnou reprezentantů tak, že ho předložil přímo komisi Ways & Means. To je jediná komise, která může předložit zákon sněmovní síni, aniž by prošla ostatními komisemi a její předseda byl náhodou Robert Doughton, spojenec firmy DuPont. Později prošel rukama dalšího spojence DuPontu, Prentisse Bowna ve Finančním výboru senátu, kde vstoupil v platnost. Ve stejném roce si DuPont patentoval nové vlákno nazvané nylon, do nějž Andrew Mellon také mohutně investoval.

Americká lékařská asociace (AMA) tento zákon napadla, protože daň postihovala praktické lékaře předepisující konopí, lékárníky, kteří jej prodávali a také pěstování lékařského konopí. Prohlásila, že zákon byl sepsán v tajnosti a nebylo dost času, aby se k němu mohla vyjádřit opozice. Mnozí ani nevěděli, že zákon se týká konopí, protože slovo „marihuana“ bylo do té doby použito pouze v písničce. AMA také argumentovala proti tvrzení FBN, že marihuana je návyková a nebezpečná droga, u níž hrozí předávkování.

„Zákon o zdanění marihuany se v důsledku stal čistě trestním zákonem uvalujícím sankce na lidi, kteří prodávají, poptávají nebo přechovávají marihuanu.“

Prezident Lyndon B. Johnson

Zákon přesto prošel a Samuel Caldwell a Moses Baca byli zanedlouho prvními oficiálními pachateli obviněnými z držení a prodeje marihuany. Baca vyváznul s 18 měsíci, ale Caldwell byl odsouzen na 4 roky těžkých prací v leavenworthské věznici. Ačkoliv zákon samotný nekriminalizoval držení nebo užívání konopí, obsahoval pokuty do výše 2000 dolarů (ekvivalent dnešních 20 000 dolarů) a trest až 5 let vězení pro ty, kteří jej poruší.

Později, v roce 1967, řekl k Zákonu o zdanění marihuany z roku 1937 prezident Johnson: „Tento zákon přináší bezvýznamné množství příjmů a ukazuje veřejnosti bezvýznamné množství operací s marihuanou, protože se týká jen hrstky lidí. Stal se tak čistě trestním zákonem uvalujícím sankce na lidi, kteří prodávají, poptávají nebo přechovávají marihuanu.“ Později, v roce 1969, byla část zákona prohlášena za neústavní v případu Leary vs. Spojené státy, protože porušovala pátý dodatek tím, že nutila občany udat sebe sama za účelem získání daňového razítka. Kongres z toho nebyl nadšený a tak prošel Zákon o regulovaných látkách jako Hlava II Zákona o komplexní prevenci a regulaci zneužívání drog z roku 1970.

Farmaceutický průmysl zařadil konopí na seznam nejnebezpečnějších drog

Zákon o komplexní prevenci požadoval od farmaceutického průmyslu dodržování fyzického zabezpečení určitých typů léčiv, o nichž se musí vést přesné záznamy. Rozdělil léčiva do pěti různých tabulek (v tabulce 1 jsou nejnebezpečnější drogy) podle možnosti jejich zneužití (jež zákon nedefinuje), schválené bezpečnosti a aktuálního schváleného lékařského využití za lékařského dohledu. Marihuana byla farmaceutickým průmyslem zařazena do tabulky 1 jako nebezpečná droga vyvolávající závislost bez prokázaného léčebného významu.

Položme si nyní otázku. Proč by farmaceutický průmysl - stejné společnosti, které na počátku 20. století vyráběly po desítky let léky z konopí - činil taková prohlášení? Jak všichni víme, nelze si patentovat rostlinu nebo její přírodně se vyskytující složku. Proto si většina farmaceutických firem uvědomila, že tady peníze nevydělá a o produkci marihuany se nezajímají. Lépe řečeno, pokud by marihuana byla legalizována, jejich byznysu by to uškodilo podobně jako v případě papírenského a textilního průmyslu.

Fakta máme přímo na očích

Když zvážíte všechna tato fakta, je zřejmé, proč byla marihuana označena za ilegální drogu. Farmaceutický průmysl je byznys a legalizace marihuany by znamenala stamiliardové ztráty kvůli obyčejné běžně se vyskytující rostlince, kterou si může kdokoliv vypěstovat na dvorku. Totéž platí o stovkách případů v papírenském a textilním průmyslu, který by přišel o zisky kvůli konopným substitutům. Jde jen o peníze a o to, aby systém zůstal v chodu. Proto se příběhy o osmiměsíčním dítěti, které se vyléčilo z rakoviny mozku díky konopí nikdy nedostanou na titulní stránky novin.

Můžeme však spolupracovat a šířit tyto příběhy sami. V době, kdy jsme propojeni více než kdy dříve, je na nás, abychom ovládli národní debatu a vzali vítr z plachet velkým zpravodajským korporacím. Ústní šíření informací je naším nejsilnějším nástrojem v nesnadném boji proti prohibici marihuany. Nyní je čas zaujmout stanovisko a říci nahlas svůj názor.

zdroj: www.medicaljane.com

překlad: Honzoid

 

Zpět