Jak ze mne rakovina udělala poradce

19.08.2015 15:23

Následující příběh není kauzistikou žádného z mých klientů. Jedná se o můj vlastní příběh, který ve své podstatě nakonec zapříčinil můj vstup na pole alternativy. Tento můj příběh se odehrál v době, kdy jsem o parazitech, virech a bakteriích věděl zhruba tolik jako o reálnosti života v mezihvězdných galaxiích. V době, kdy jsem onemocněl rakovinou, jsem ani zdaleka netušil, jak parazitární či jiné toxické zátěže mohou změnit náš zdánlivě poklidný život. Proto v mém příběhu nehledejte ani parazity, ani antiparazitika.

Tento můj příběh byl díky Otovi Nepilému publikován v knize Jima Humble a Leo Koehofa v roce 2012 a já jej zde přepisuji téměř v plném tehdejším znění. Výjimkou jsou drobné kosmetické korekce, úvod který právě čtete a závěrečná poznámka pod čarou J

 

V květnu 2011 mi byla stanovena diagnóza Melanom. Útvar velikosti velké fazole „vykvetl“ na mých zádech během tří-čtyř měsíců z obyčejného malého znaménka, kterému jsem padesát let před tím nemusel věnovat pozornost.

Nejdříve mi tu fazoli odstranili ve Vojenské nemocnici v Brně. Následně ovšem přišel z histologie pozitivní nález, takže následovala Melanomová komise na MOU v Brně (Žluťák) a rozhodnutí o neodkladnosti operace včetně nezbytnosti následné chemické léčby.

Od vyjádření komise do operace jsem měl přesně 20 dnů. Kromě několika předoperačních vyšetření mi vůbec nic nedoporučili, jak se stravovat, čemu se vyvarovat, co naopak určitě dělat, dokonce mi ani neřekli alespoň to „Nekuřte už člověče!“ (byl jsem v tu dobu aktivní kuřák).

Ve stejný den, kdy jsem šel na odstranění do Vojenské nemocnice, dozvěděla se moje žena o Roztoku. Já o tom nechtěl ani slyšet, přišlo mi to děsně cizí, jako něco dalšího v řadě rádoby zázračných přípravků, na kterých nějaká skupina chytráků bohatne. Manželka to tedy vyřešila za mými zády, někde sehnala knihu Lea Koehofa „Nemoci léčit jednoduše“ a objednala první balíček s Roztokem. Ten přišel poštou ve stejný den, kdy mi byl sdělen ten žalostný výsledek z histologie. Že by osudová náhoda... ?

No ale když už to bylo doma, tak jsem souhlasil, že to alespoň zkusím. Prostudovali jsme tedy knihu a samozřejmě projeli internet a hledali všechny možné zmínky o Roztoku. Postupně jsem v tom začal spatřovat naději a tak jsme započali s léčbou. V průběhu užívání Roztoku jsem nebral žádné další léky či přípravky. Prvním dobrým výsledkem bylo, že se mi nečekaně ztratily hemoroidy  J  Aby taky ne, vždyť jsem Roztok pil 10x denně po hodině v poměrně velmi silné koncentraci a to až do vlastní operace.

Ta silná koncentrace Roztoku a četnost dávek měla za následek přirozenou únavu. Denní režim byl šílený - pár soust jídla, dávka Roztoku, 30 minut spánek, pak budík a znovu pár soust jídla, Roztok, spánek, budík … a stále dokola, 10x po hodině za sebou…  Kamarád léčitel mne naučil relaxovat a u toho správně dýchat, tzv. ještěrčí dýchání. Neustále jsem si měřil a korigoval PH moči a dodával tělu dávky minerálů, které se při užívání Roztoku z těla vyplavují. Postupně se dostavily i průjmy, což se ale dalo očekávat. Organismus se velmi prudce čistil, do toho přišla poměrně zásadní změna stravy, zvýšený pitný režim, odboural jsem kávu, alkohol a cigarety.. Někde se to muselo projevit. Ale byla to především jasná známka toho, že se něco v těle děje, že to funguje  J

No a pak přišel den D a já musel k plánované operaci melanomu. Na Žluťáku mi odstranili to, co zbylo po zákroku ve Vojenské nemocnici. Vzali to důkladně a na zádech mi zanechali 22 stehů. Pak mne čekalo několik vyšetření v tunelu apod. Po týdnu mne pustili domů a po nezbytné rekonvalescenci jsem přišel na první kontrolu, kde byl stanoven další postup - chemoterapie. S tím jsem nesouhlasil a rozhodl se léčbu nepodstoupit. Doma jsme se s manželkou rozhodli, že budeme pokračovat s alternativním postupem, především tedy s Roztokem. Kromě perorálního užívání jsem Roztok používal přímo na operační jizvu – rovnou do kůže a vaziva. Aplikovali jsme poctivě několikrát denně postřiky a vtírání Roztoku do kůže přes DMSO.

Mělo to neuvěřitelné výsledky. Jizva po 14 dnech téměř úplně zmizela. Stejně tak v podpaží, kde mi při operaci vzali dvě uzliny - víc jsem nepovolil. To byla dohoda s primářem ještě před operací. Vím své o tom, proč uzliny člověk dostal do vínku a není dobré se jich jen tak zbavovat. Nové uzliny nám nikdo zpět do těla nevrátí. Protože jsem stoprocentně věřil v účinek aplikované alternativní léčby, absolutně jsem si nepřipouštěl možnost, že by se nějaká metastáze na uzlinách zachytila.

A udělal jsem dobře.

 

Na tomto místě bych chtěl poděkovat své manželce, která se tou největší měrou zasloužila o to, že jsem z osudové pasti vyvázl téměř bez ztráty kytičky. Byla to ona, kdo mne jako první přivedl nejenom k alternativě, ale také k novému myšlení. Byla to ona, kdo pro mou záchranu věnoval i kus svého já. Děkuji moc, Ali  J

 

 

Poznámka pod čarou.

Na počátku mého životního příběhu byla zdivočelá životospráva. Spouštěčem zdravotního problému pak byl vysoký stres (ztráta zaměstnání). K tomu se přidala absolutní neschopnost naslouchat signálům svého těla, které s předstihem hlásilo, že něco není v pořádku. Vše to vygradovalo do stavu, který jsem výše popsal.

Celý život jsem se držel pořekadla, že všechno zlé je k něčemu dobré. To platí i na můj životní příběh. Možná to tak vše mělo být. Musel jsem projít něčím, co mne poučilo, ale také něčím, co mi ukázalo další cestu. Bezprostředně po rekonvalescenci jsem se s manželkou začal velmi hluboce zajímat o alternativní postupy. No a když mi osud přichystal i nečekané setkání s Hanou Bláhovou, byl to už jen krůček k rozhodnutí stát se poradcem a šiřitelem metod, které mnohým z nás mohou pomoci vyřešit zdravotní, často i „neřešitelné“ problémy.

Můj vlastní osobní příběh mi pomáhá více porozumět klientům, kteří se ocitli ve složité zdravotní situaci. Není nad vlastní zkušenost s bolestí či strachem. Je potřeba lidem ukázat, že to jde. A to je mým posláním.

Milan Wimmer

Zpět