Lékařka zvítězila nad britskou Všeobecnou lékařskou radou důkazem, že očkování není potřebné k dosažení zdraví

18.04.2016 10:27

06.01.2016 18:23

Collective Evolution — 15.III.2015 — Anna Rodgers

 

    Původní článek „The Doctor Who Beat The British General Medical Council By Proving That Vaccines Aren’t Necessary To Achieve Health
    z angličtiny přeložila Mgr. Lenka Kopencová, PhD. a překlad upravil Ing. Marián Fillo.

 

    Co se stane, když se ve Velké Británii (UK) objeví lékař jako odborný znalec v roli svědka u soudu, aby pomohl dvou matkám dokázat, že jejich děti nepotřebují být očkovány?

    Tříletý soudní případ proti britské Všeobecné lékařské radě (angl. General Medical Council = GMC) skončil tím, že obviněná lékařka byla zproštěna všech bodů obvinění.

    Dr. Jayne Donegan, všeobecná lékařka z Velké Británie, prožila velmi fascinující příběh. Začalo to tím, že původně byla velmi zapálenou obhájkyní očkování, ale po několikaletém rychlém posunu vpřed nyní nejenom otevřeně hovoří o nebezpečí očkování, ale skončila tím, že byla pohnána před GMC, která vznesla docela vážná obvinění, týkající se její odbornosti.

    Po několika stresujících letech u soudu proti GMC vyhrála Dr. Jayne Donegan svůj případ. Toto je poprvé, co se o tom dozvídáte.

    Abyste plně porozuměli tomu, co se stalo, je lepší si přečíst celý její příběh. Dr. Jayne Donegan mi dala svolení k tomu, abych zveřejnil její vysvětlení:

 


Příběh Dr. Jayne Donegan

Dr. Jayne Donegan    Vzhledem k tomu, že jsem se vzdělávala jako konvenční lékařka, která získala kvalifikaci na Lékařské fakultě při nemocnici sv. Marie Londýnské univerzity (angl. St. Mary’s Hospital Medical School, University of London) v roce 1983, mé veškeré studium i postgraduální praxe v porodnictví a gynekologii, plánovaném rodičovství, pediatrii, ortopedii, pohotovostní medicíně a všeobecném lékařství vedlo k tomu, že jsem byla značným zastáncem programu plošného očkování dětí. Vskutku, radívávala jsem rodičům v 80. letech, kteří nechtěli nechat své děti očkovat proti černému kašli — který byl v té době vnímán v UK jako „problematická“ vakcína.

    Říkávala jsem jim, že existují vskutku negativní reakce, které mají souvislost s očkováním — nebyla jsem jednou z těch lékařek, co úmyslně přehlížejí takové nepříjemné detaily — ale, že nám lékařům bylo řečeno, že výskyt těchto negativních reakcí, které mohou nastat po očkování proti černému kašli, je nejméně desetkrát menší než výskytu komplikací této nemoci, a že v podstatě hlavním důvodem očkování dítěte touto vakcínou je zabránit přenosu této nemoci na ně (rodiče).

 

Myslívala jsem si, že rodiče, kteří neočkují, jsou buď nevzdělanci nebo sociopati

    Opravdu, myslívala jsem si, že rodiče, kteří neočkují, jsou buď nevzdělanci nebo sociopati. Věřím tomu, že takový názor je v současné době mezi lékaři dost rozšířený. Proč jsem měla tento postoj? No proto, že během svého lékařského studia mě učili, že lidé, kteří kdysi umírali po tisících nebo stovkách tisíců na nemoci jako je záškrt, černý kašel a spalničky — nemoci, na které jsou vakcíny — přestali umírat díky zavedení očkování.

    Ve stejnou dobu mě učili, že nemoci jako tyfus, cholera, revmatická horečka a spála — na které neexistují vakcíny — přestaly zabíjet lidi díky tomu, že došlo ke zlepšení sociálních podmínek. Bylo jasné, že dalším krokem v mém dumání byla otázka, proč pokud sociální podmínky zlepšily zdraví populace ve vztahu k některým nemocem, proč by nezlepšily zdraví ve ztahu ke všem nemocem, ale množství informací, které musíte pojmout během lékařského studia je tak obrovské, že máte prostě tendenci informace přijímat tak, jak jsou vám naservírovány, a nevytváříte si souvislosti, které mohou být někomu jinému zcela jasné.

    Byla to pro mě a mé vrstevníky otázka důvěry v to, že očkování je tou jedinou a nejužitečnější zdravotní intervencí, která kdy byla zavedena, a když se narodily mé děti v roce 1991 a 1993, nechala jsem je bez jakýchkoli pochybností — inu, myslela jsem si, že mám ucelené vědomosti díky celému mému lékařskému vzdělání — naočkovat, a to včetně MMR vakcíny, protože to pro mě znamenalo udělat tu správnou věc. Dokonce jsem nechala svou 4-týdenní dceru naočkovat prošlou BCG vakcínou (proti tuberkulóze) na veřejné klinice.

 

Prošlá BGC vakcína poškodila mé dítě

    Všimla jsem si (síla zvyku — automaticky pečlivě prohlížím ampule s léky kvůli názvu léku, číslu šarže a datu expirace), že vakcína byla prošlá a řekla jsem:

„Promiňte, ale to vypadá, že je prošlá.“

    Doktor mi stroze odpověděl:

„Nebojte, proto byly ordinační hodiny o hodinu posunuté — právě jsme kontrolovali, jestli je OK jí podávat, a je.“

    Řekla jsem „OK“ a nechala jsem jí aplikovat… Má ubohá dcera měla na ní strašnou reakci, ale byla jsem tak přesvědčená o tom, že je to pro ní to nejlepší, že jsem pokračovala s těmi všemi dalšími vakcínami ve 2, 3 a 4 měsících.

 

Žádný důkaz o epidemii spalniček

    To byl můj svět — dokonce ani můj zájem o homeopatii nenarušil mé nadšení pro očkování. Nejhlouběji, jak jsem byla schopná na věc nahlížet, bylo to, že se jedná vždy o ten samý proces — dát malou dávku něčeho a to vás učiní imunním, — žádný konflikt. Tak co se stalo? V roce 1994 probíhala očkovací kampaň proti spalničkám a zarděnkám, v níž bylo naočkováno 7 milionů dětí školního věku proti spalničkám a zarděnkám. Hlavní hygienik zaslal dopis všem praktickým lékařům, lékárníkům, hlavním sestrám a dalším zdravotním zaměstnancům, oznamujíce, že se blíží epidemie spalniček.

    Důkazy pro příchod epidemie nebyly v té době zveřejněny. Později se zdálo, že předpověď byla založena na komplikovaném matematickém modelu, tudíž je možné, že by k epidemii vůbec nedošlo. Bylo nám řečeno:

„Všichni, kdo měli pouze jednu dávku této vakcíny, nebudou nevyhnutelně chráněni, až epidemie přijde. Takže potřebují ještě jednu.“

    „No, to je OK,“ pomyslela jsem si, „protože víme, že žádná vakcína není na 100% účinná.“

 

Výstražné znamení: Nyní potřebujeme až tři dávky MMR vakcíny?

    Opravdu mě znepokojilo, když oznámili, že dokonce i ti, kdo již měli dvě dávky vakcíny proti spalničkám, nebudou bezpodmínečně chráněni, kdyby se objevila epidemie, a že potřebují třetí dávku. Možná si to nepamatujete, ale v té době bylo v očkovacím kalendáři pouze jedno očkování proti spalničkám. Byla to živá virová vakcína, takže to bylo jako kontakt s divokým virem, jen virus byl lehce pozměněn, aby byl bezpečnější a vyvolal imunitu. Od té doby byla samozřejmě přidána druhá dávka v předškolním věku, protože jedna dávka nestačila, ale v té době byla pouze „jedna injekce na celý život.“

    A najednou nám bylo řečeno, že dokonce ani dvě dávky „jediné injekce na celý život“ by neochránily lidi před epidemií. V tom okamžiku jsem se začala ptát sama sebe:

„Proč jsem říkala všem těm rodičům, že vakcíny jsou bezpečnější, než dostat nemoc, a že v základě tím, že jejich děti budou mít v sobě vakcínu, že je to ochrání před tím, aby nemoc dostaly — s rizikem komplikací — není to sice na 100%, ale jsou v základě zhotovené tak, aby toto způsobily — když se zdá, že mohou být naočkováni, mít jakoukoli negativní reakci na očkování, a přes to všechno dostat nemoc s jakoukoliv komplikací, která s ní může být spojena, i přes to, že již měli dvě dávky „jediné injekce na celý život“? Tak o co vlastně šlo? To se nezdá být to správné.“

    Pokud se ptáte, jak je možné, že kdokoli býval mohl dostat dvě dávky té „jedné injekce na celý život“, je to proto, že když byla MMR vakcína zavedena v roce 1988, mnoho dětí již bylo naočkováno proti spalničkám, ale bylo nám řečeno, že bychom jim měli i přesto dát MMR, protože by je „to chránilo před příušnicemi a zarděnkami a posílilo jejich imunitu proti spalničkám.“ Také nám bylo řečeno, že nejlepší způsob očkování je plošné očkování, protože „přeruší řetěz přenosu původce nemoci.“ Tak jsem si pomyslela:

„Zajímá mě, proč očkujeme všechny ty malé děti ve věku 2, 3 a 4 měsíců? Proč nepočkáme dva až tři roky a potom nenaočkujeme každého, kdo byl mezitím narozen, čímž „přerušíme řetěz přenosu“?“

 

Věci prostě nedávaly smysl

    Takže některé věci se prostě nezdály dost logické. Nicméně, je velmi těžké začít se vážně ptát, zda je, nebo není očkování něco jiného než bezpečné a účinné, obzvláště když je to něco, co vás učili, abyste tomu silně věřili. Čím více jste lékařsky vzdělaní, tím obtížnější je to pro vás a svým způsobem máte vypláchnutější mozek. Není to snadné (nebo alespoň tenkrát nebylo) vyrazit opačným směrem, než jdou všichni vaši kolegové a zdravotní systém, ve kterém pracujete. Četla jsem nějaké knihy, které by mohly být označeny za „anti-vakcinační.“

    Obsahovaly grafy ukazující, že většina poklesů úmrtnosti a výskytu těch infekčních nemocí, na které máme vakcíny, nastala ještě před tím, než byly vakcíny zavedeny v 50. a 60. letech 20. století (např. u černého kašle) a na konci 60. let (u spalniček). Rozhodla jsem se, že nemohu jen přijmout to, co mi tyto knihy sdělovaly, obzvláště proto, že jejich poselství bylo odlišné od toho, co jsem se do té doby učila. Potřebovala jsem provést nějaký výzkum. Grafy v mé učebnici a v Imunizační příručce Ministerstva zdravotnictví (Zelená kniha) podle všeho ukazovaly, že zavedení vakcín způsobilo strmý pokles úmrtnosti na nemoci, proti kterým se dalo očkovat.

 

Sestavování mých vlastních grafů — proč bylo tak obtížné získat údaje?

    Rozhodla jsem se, že pokud mám vážně zpochybňovat to, co jsem se učila na lékařské fakultě a co mě učili mí profesoři, musím sama získat skutečné údaje. A tak jsem zavolala na Národní statistický úřad (angl. Office for National Statistics = ONS) a požádala jsem je, aby mi poslali grafy úmrtnosti na nemoci, proti kterým se očkovalo od poloviny devatenáctého století, kdy jsme začali zaznamenávat údaje, až do teď.

    Řekli mi:

„My je nemáme — kromě údajů o neštovicích a tuberkulóze; doporučujeme zkusit Ministerstvo zdravotnictví.“

    To jsem taky udělala. Neměli grafy z devatenáctého století, ani z počátku dvacátého století. Řekli:

„Spíš byste měla zkusit Národní statistický úřad.“

    Řekla jsem:

„Ten jsem již zkusila. Poradili mi, abych se obrátila vás.“

    Zdá se, že kruh se spíše zacykluje, takže jsem zavolala na ONS znovu a řekla jsem jim, s čím mám problém. Řekli:

„No, máme zde všechny ty knihy od té doby, co Nejvyšší matriční úřad začal zaznamenávat úmrtí na infekční nemoci v roce 1837. Můžete sem přijít a podívat se na ně, pokud chcete.“

    Nedalo se nic dělat. Musela jsem jít do Národního statistického úřadu (ONS) v Pimlicu, v Londýně, s mými dvěma malými dětmi ve věku 6 a 4 roky, abych sama tyto údaje získala. Holčičky byly velmi hodné — byly zvyklé na cestování/ježdění všude se mnou — a zaměstnanci knihovny byli velmi milí. S laskavostí dali mým dcerám pomerančový džus, papír a pastelky, aby se zabavily, zatímco jsem vytahovala všechny ty staré knihy, rozežrané od molů, od roku 1837 do roku 1900, a po nich již následoval CD ROM, který jsem si mohla koupit za obrovskou cenu a odnést domů.

    Bylo to pro uživatele tak nepřátelské úložiště údajů, jaké jsem ještě nikdy před tím neviděla, ale bylo to lepší, než tam chodit den co den. Takže jsem šla domů se všemi svými poznámkami, které byly podobné těm grafům z některých knih, co jsem poslední dobou četla.

 

Lidé přestali umírat na černý kašel dávno před tím, než byla vakcína zavedena

    Byla jsem ohromena a ani trochu mě to nezmátlo, když jsem zjistila, že když nakreslíte graf úmrtnosti na černý kašel, který začíná v polovině 19. století, jasně vidíte, že nejméně 99% lidí, kteří kdysi umírali na černý kašel v 19. a začátkem 20. století, přestali umírat před tím, než bylo zavedeno očkování proti černému kašli, zpočátku v 50. letech a plošně v 60. letech 20. století.

    Také jsem si uvědomila, že Ministerstvo zdravotnictví vytvořilo zdání toho, že očkování bylo tak úspěšné, tím, že začalo graf až od 40. let 20. století, kdy již nastalo celkové zlepšení úrovně zdraví a k tomu došlo dokonce ještě před tím, než se antibiotika stala obecně dostupnými. Pokud jste vyselektovali pouze úmrtí pod 15 let věku, pokles byl dokonce ještě dramatičtější — do té doby, kdy se očkování proti černému kašli stalo součástí plošného očkovacího kalendáře v 60. letech 20. století, už děti na černý kašel prakticky vůbec neumíraly.

 

Vlastní grafy ministerstva zdravotnictví: ne moc dobrý způsob výkazu změn mortality a nemoci

    Nyní jsem si začala uvědomovat, že grafy v Zelené knize Ministerstva zdravotnictví (MZ) nejsou dobrým nebo jasným způsobem, ukazujícím změny v mortalitě (úmrtnosti) nebo morbiditě (nemocnosti), před a po zavedení očkování proti těmto nemocem.

    U spalniček to bylo podobné: Zelená kniha MZ uvádí graf, který nezačal dříve, než až ve 40. letech 20. století. Zdá se, že po zavedení očkování proti spalničkám v roce 1968 nastal obrovský pokles nemocnosti na spalničky, ale pokud se podíváte na graf, který jde zpátky do roku 1900, můžete vidět, že úmrtnost — úmrtí byla tou nejhorší komplikací spalniček — poklesla o 99% do doby zavedení očkování proti spalničkám do očkovacího kalendáře.

 

100% pokles úmrtí na spalničky tři roky před zavedením plošného očkování

    Když se podíváme na věk pod 15 let, lze vysledovat, že tam byl skutečně 100%-ní pokles úmrtí mezi léty 1905 a 1965 — tři roky před zavedením plošného očkování proti spalničkám v UK. Na konci 90. let 20. století běžela reklama na MMR, která ukazovala dítě v plenkách, sedící na útesu, a řvoucího lva na druhé straně, přičemž hlasem vypravěče říkal:

„Žádný milující rodič by vědomě nenechal své dítě nechráněné a v nebezpečí.“

    Myslím, že by bylo mnohem vědečtější použít v reklamě graf s informacemi z ONS — pak by měli rodiče větší šance učinit informované rozhodnutí, než když jsou zastrašováni. Když navštívíte vašeho praktického lékaře nebo zdravotníka, abyste s ním probrali problematiku očkování, a odcházíte s pocitem strachu, je to proto, že na vás přenesl svůj vlastní strach.

    Pokud všechno, co máte, je „lékařský model“ pro nemoc a zdraví, vše, co znáte, je, že tam venku je nepřátelský svět a pokud nemáte vakcíny nebo antibiotika a 100% baktericidní tekutinu na mytí rukou, nebudete mít vůbec žádnou obranu proti všem těm bacilům, kterými jste vy a vaše dítě obklopeni. Když vaše děti dostanou spalničky, mohou být v pořádku, ale nikdy předem nevíte, kdy nastane pohroma — náhodnou ranou osudu zůstanou zdravotně postižené nebo zemřou.

 

Zdraví je jedinou imunitou

    Byla jsem přesně taková, a když na mě začalo doléhat hrozné poznání, že vakcíny nejsou tím, za co jsou vychvalovány, začala jsem panicky hledat nějaký další způsob, jak ochránit své děti a sebe — jinou další kouzelnou věc. Na mé dlouhé, pomalé cestě zkoumání ekologie nemocí, proti nimž se očkuje, jsem poznala další modely a filosofie zdraví a postupně jsem si uvědomila, že bylo pravdou, co mi lidé celou dobu říkali — že „zdraví je jediná imunita.“

    Nepotřebujeme být chráněni „odněkud zvenčí“. Dostaneme přenosnou nemoc, když naše tělo potřebuje pravidelné vyčištění. Děti obzvláště profitují z dětských skvrnitých vyrážek (odborně „exantémů“), aby udělaly příslušné vývojové skoky. Když máme horečky, kašel, vyrážky, potřebujeme je léčit podpůrnou, ne potlačující (supresivní) léčbou.

 

Standardní lékařská léčba potlačuje symptomy a způsobuje největší škodu

    Podle mých zkušeností jsou nejhorší komplikace dětských nemocí způsobeny standardní lékařskou léčbou, která potlačuje příznaky nemoci. Největší překážkou pro doktory je byť jen se zaobírat možností, že program plošného očkování dětí nemusí být tím dokonalým úspěchem, za jaký je označován? Nebo že mohou existovat jiné způsoby dosažení zdraví, které jsou lepší a déletrvající? Je to pravděpodobně strach z toho, vystoupit z řady a být nazírán jako odlišný — se všemi následky, kterými to může skončit, jak jsem poznala z vlastní zkušenosti.

    Jak říká George Bernard Shaw ve svém úvodu k „Lékař v rozpacích“ („The Doctor’s Dilemma“) z roku 1906:

„Lékaři jsou jenom jako ostatní Angličané. Většina z nich nemá žádnou čest a svědomí. Běžně si je zaměňují se sentimentalitou a intenzivní obavou z toho, že dělají cokoli, co ostatní nedělají, nebo nedělají cokoli, co každý jiný dělá.“

Dr. Jayne L. M. Donegan MBBS DRCOG DCH DFFP MRCGP MFHom
celostní všeobecná lékařka a homeopatka


 

Soud s britskou GMC

    Zde jsou některé velmi zajímavé informace, týkající se Dr. Jayne Donegan, a proč by se její odbornosti v oblasti očkování mělo dostat pozornosti. Jednoduše proto, že lékařský svět to skutečně udělal. V roce 2002 šla Dr. Jayne Donegan k Nejvyššímu soudu, protože ze účastnila případu, kde dvě matky bojovaly se svými ex-partnery kvůli očkování svých dětí. Tyto matky nechtěly, aby jejich děti byly očkovány — za žádnou cenu — ze strachu, že očkování způsobí nevratné škody, ale otcové očkovat chtěli, takže následoval kontroverzní soudní spor.

    Dr. Jayne Donegan psala a veřejně mluvila o očkování a přirozených způsobech, jak lze udržovat děti v zdraví, takže byla vyzvána těmito dvěma matkami, aby svědčila jako odborný znalec. Dr. Jayne Donegan vyslovila svůj odborný názor, že bezpečnost a účinnost vakcín nebyly dostatečně dobře prostudovány, a že existují jiné způsoby jak dosáhnout zdraví než nechat tyto děti naočkovat.

    Případ se ukázal jako velmi dlouhý a nesmírně stresující. Místy došlo k velmi nespravedlivým podmínkám, jako když Dr. Jayne Donegan nedostala skoro žádný čas na to, aby dala dohromady dokumenty, přes to, že opozice měla dvojnásobek času přípravu dokumentů svých.

 

Obvinění z podřadné vědy

    Díky informacím, které uvedla u soudu (které byly přímým opakem typických tradičních lékařských informací) odvolací soudce nazval její důkaz „podřadnou vědou“ a GMC — organizace, která vykonává dohled nad lékaři a říká jim, jak mají provádět svou praxi — se zaměřila na samotnou lékařku.

    Dr. Jayne Donegan byla obviněná z „vážného pracovního pochybení“ což by mohlo případně ukončit celou její lékařskou kariéru. Úřední dokumenty jí doručili v roce 2004, ale celé tři dlouhé roky psaní zpráv a procházení stovek lékařských dokumentů a studií předcházely tomu, než byl konečně v roce 2007 případ u slyšení. Obvinění zní:

 „6. Že jste [Dr. Jayne Donegan]:
    6a. poskytla falešný a/nebo zavádějící dojem z výzkumu, na který jste se spoléhala,
    6b. citovala selektivně z výzkumu, zpráv a publikací, vynechala důležité informace,
    6c. dovolila, aby vaše vnitřní osobní názory na očkování převládly nad vaší povinností vůči soudu a sporným stranám,
    6d. nebyla schopná prezentovat objektivní, nezávislý a nezkreslený úsudek;

7. Vaše konání v článku 6 výše, bylo:
    7a. zavádějící,
    7b. v přímém rozporu s vašimi povinnostmi jako odborného znalce; neprofesionální,
    7c. blízko toho, přivést profesi ke špatné pověsti; a že v souvislosti s fakty, které jste použila, jste vinná z vážného profesionálního pochybení.“

    Jsem si jistý, že po přečtení tohoto uznáte, že ta obvinění byla neskutečně vážného rázu. V podstatě říkají, že svědectví Dr. Jayne Donegan, uvedená u soudu, byla vymyšlená, že poskytla škodlivé rady, které mohly uškodit celé lékařské profesi, a že dovolila, aby se u případu prezentoval její osobní názor.

    Během dalších 3 let, si Dr. Jayne Donegan musela připravit svoji obhajobu, odpovídat na dopisy, procházet stohy důkazů a porovnávat dokumenty, což jí přinášelo problémy v životě osobním, rodinném i profesionálním. Také se musela vypořádat s tím, že její právní tým se stáhl z případu 6 týdnů před prvotním stáním u soudu.

 

„Případ proti Jayne Donegan, zahájený Všeobecnou lékařskou radou, byl vypočítavým útokem na právo obhájce, přizvat nezávislého soudního znalce k soudu.“

Martin Walker

 

Vědecký „důkaz“: Velmi odlišný od „důkazu“ u soudu

    Dr. Jayne Donegan ale sehnala právníka Clifforda Millera, který byl výjimečně sečtělý v problematice očkování. Nejen, že byl pan Miller velmi dobrý na právo, ale byl také vědec, který dosáhl titulu Bc. ve fyzice. Měl důkladné znalosti o vědeckých metodách, které vytvářejí vědecký „důkaz“, a o tom, co je považováno za „důkaz“ u právního soudu.

    Dr. Jayne Donegan a Clifford Miller byli velmi opatrní při používání pouhých lékařských zpráv a studií z časopisů jako svůj důkaz na podporu toho, co říkali. Na to je velmi důležité pamatovat.

    Použili pouze informace z uznávaných lékařských zdrojů.

    Tento případ začal s téměř nulovými šancemi, ale po téměř třech letech právní hádky a tří-týdenním slyšení u poroty GMC v Manchesteru, GMC došla k tomuto závěru:

„Porota si byla jistá, že téměř v žádném případě jste nedovolila žádnému svému názoru, aby ovládl vaší povinnost vůči soudu a sporným stranám.

    Předvedla jste porotě, že vaše zprávy nepocházely z vašich vnitřních názorů, a vaše důkazy to potvrdily. Vysvětlila jste porotě, že ve svém odborném posudku jste se snažila poskytnout soudu alternativní názor založený na materiálech, které jste uvedla v odkazech na zdroje. Tyto materiály se ve velké míře opíraly o publikace, které byly ve prospěch imunizace.

    Z vašich důkazů a z důkazů ve vašem svědectví bylo zřejmé, že vaším cílem je nasměrovat rodiče ke zdrojům informací o imunizaci a bezpečnosti zdravotní péče o dětí, abyste jim pomohla učinit informované rozhodnutí.

    Řekla jste, že existuje mnoho knih od lékařů i nelékařů v této i jiných zemích, které vážně zpochybňují očkování a uvádějí hodně historie, důkazů a lékařských vědeckých článků na podporu svých argumentů. Vy jste nepoužila žádnou z těchto publikací, protože jste si nemyslela, že GMC by na ně nahlížela jako na dostatečnou podporu nebo oporu pro vaše doporučení. Použila jste v širokém měřítku to, co bylo zveřejněno v odborných lékařských časopisech.

    Porota si je jistá, že odborným posudkům, které jste poskytla, nechyběla objektivita, nezávislost ani nezaujatost.

    Na základě toho porota shledala, že nejste vinna z vážného profesního pochybení.“

    Spor mezi Dr. Jayne Donegan a GMC byl velmi podobný bitvě Davida s Goliášem a byl dalším velmi ojedinělým příkladem opravdové výhry Davida.

 

GMC souhlasila: děti nepotřebují očkování, aby zůstaly zdravé

    Byla bych ráda, kdybyste se opravdu vážně zamysleli nad tímto soudním sporem – nad vznesenými obviněními, konečným výsledkem a tím, co by to mohlo znamenat pro celý očkovací průmysl:

  • Dr. Jayne Donegan byla vyzvána, aby jako svědek poskytla důkaz o tom, že děti nepotřebují vakcíny na to, aby zůstaly zdravé, a že mnoho z nich není nezbytných a není bezpečných.  
  • To k ní přivedlo nechtěnou pozornost britské Všeobecné lékařské rady (GMC), která ji potom předvolala k soudu.
  • Během tříletého soudního sporu uvedla své důkazy proti velmi obtížné opozici, ve které bylo mnoho velmi drahých zkušených právníků, ale přesto Dr. Jayne Donegan a její mnohem menší team tento případ vyhráli.
  • Co myslíte, že znamenají důkazy, které uvedla, a skutečnost, že lékařská rada nemohla dokázat, že nemá pravdu?
  • Jak to změnilo vaše nynější smýšlení o očkování?
  • A jaký je váš názor na skutečnou vědu, když se prezentuje u právního soudu?

 

Sdělovací prostředky o výsledcích případu neinformovaly

    Tento šokující výsledek se svým nepravděpodobným vítězstvím — velkým překvapením, se nikdy doopravdy nedostal do sdělovacích prostředků. Měl být zveřejněn na první straně všech novin ve světě, ale samozřejmě nebyl. Protože jsou sdělovací prostředky vlastněny/sponzorovány farmaceutickými společnostmi, které mají schopnost tlačit na vlády, aby dělaly, co farmaceutické společnosti chtějí, není divu, že tento vítězný mezník byl ukryt před zraky veřejnosti.

    Když byla poprvé Dr. Jayne Donegan obviněna z vážného profesního pochybení, tak se to samozřejmě dostalo do novin, ale potom, když vyhrála, téměř žádné sdělovací prostředky se o to nezajímaly. Neřekli byste si, že si veřejnost zaslouží znát tento výsledek? Nebyli byste rádi, aby Vás o tomto někdo informoval? Nechtěli byste také vědět o nekalých praktikách, použitých u soudu proti Dr. Jayne Donegan?

    Dr. Jayne Donegan byla dotázána po té, co skončilo slyšení u GMC, jaké si vzala z této zkušenosti ponaučení. Odpověděla:

„Asi to že, když nějaký rodič řekne: „Mám obavy z nebezpečnosti očkování.“, řekne se mu: „Vy tomu nerozumíte, protože nejste lékař.“ Nicméně pokud lékař řekne: „Mám obavy z nebezpečnosti očkování.“, je mu řečeno: „Obviňujeme vás, z vážného profesního přečinu…“.“



Více zde: http://www.svobodavockovani.cz/news/lekarka-zvitezila-nad-britskou-vseobecnou-lekarskou-radou-dukazem-ze-ockovani-neni-potrebne-na-dosahnuti-zdravi/

Zpět