Malárie ve Švýcarsku - překlad do CZ

19.05.2016 20:24

Artikel | Gesundheits-Tipp 11/2000

Tropické infekční nemoci dorazily do naší oblasti. Nákaza malárií v Curychu

Frieda Birkli nikdy nebyla v tropech. Žije v okolí Curychu. Přesto onemocněla malárií. Není to jediný případ. Tropické nemoci a s nimi i komáři se šíří na sever. Teplejší klima jim ulehčuje přežít i v severnějších regionech.

Claudia Peter cpeter@puls-tip.ch

Frieda Birkli (jméno pozměněno) sotva dokázala udržet oči otevřené, když v červnu letošního roku dorazila do Curyšské kliniky Hirslanden. Celý týden si tato 48letá žena, stále unavená a s lehkou horečkou hodinu po hodině protrpěla. Brzy po příchodu do nemocnice se však její stav dále rapidně zhoršil. Horečka stoupla na 41° C. Frieda Birlki dostala epileptické záchvaty. Nakonec došlo k selhání ledvin. Lékaři stáli před hádankou. Potom vzklíčilo podezření: Malárie.

„Vlastně by to tak vůbec nemělo být“ říká Andreas von Rohr, ošetřující lékař na klinice Hirslanden. Neboť Malárie je tropická nemoc a Frieda Birkli nikdy v tropech nebyla.
Bydlí ve vzdálenosti 20 km od letiště Curych-Kloten. Tam se vydal v letošním časném a teplém létě jeden malarický komár na cestu. Musel se dostat, jak později lékaři zrekonstruovali, v nějaké africké, nebo jihoamerické zemi do letadla. V teplém Curyšském vzduchu se hned cítil jako doma a tak se vydal se na průzkum, až dostal hlad. Náhodou se osvěžil krví Friedy Birkli a přenesl na ni přitom původce občas smrtelné nemoci „Malaria tropica“.

Něco podobného se přihodilo před čtyřmi roky nějakému Genferu Pöstlerovi. Lékaři pomysleli při jeho těžkých návalech horečky příliš pozdě na malárii. Muž zemřel. Neboť Malária tropica se může usídlit v mozku a během 72 hodin způsobí smrt – dlouho předtím, než švýcarští lékaři u lidí, kteří nikdy nebyli v tropech pomyslí na tuto nemoc.
 

“Při nevysvětlitelné horečce by měl dnes člověk pomyslet i na malárii“, doporučuje Andreas von Rohr. Důvod: teplejší klima. „Při vyšších teplotách mohou u nás komáři, zavlečení z tropů, pěkně dlouho přežít.“ Vysvětluje Robert Steffen z institutu sociální a preventivní medicíny Curyšské univerzity. Dle jeho mínění se doporučuje opatrnost především v okolí letišť. Frieda Birkli ovšem není žádnou sousedkou letiště. Komár, který původce malárie do její krve přenesl, překonal vzdálenost dvaceti kilometrů mezi Curych-Kloten a jejím domem. Do teď panovala domněnka, že v ohrožení jsou jen obyvatelé bydlící v okruhu pěti, nebo šesti kilometrů od letiště.

Letištní malárie: do dnes 87 případů v Evropě
 

Malarický komár potřebuje k přežití noční teplotu minimálně 16 stupňů. Tato hodnota byla v Curychu v období června až srpna tohoto roku minimálně po dobu 16. dní překročena. Ostatní velká evropská letiště mají rovněž starosti s těmito malými upíry. Do dneška je v Evropě známo 87 případů „letištní malárie“. Ty se většinou vyskytly kolem letišť s nejčastějším přímým spojením do Afriky: letiště Charles de Gaulle v Paříži a Brusel.

Malárie však nebude zavlečena jen letadly. Blíží se ke Švýcarsku také po zemi. Tak například Turecko hlásilo v roce 1998 znovu více než 35 000 případů, přičemž v sedmdesátých letech zde byla malárie téměř úplně vymýcena.

Také v Itálii se dostala malárie znovu na titulní stránky novin. Před třemi roky onemocněla v jižním Toskánsku žena, která nikdy nebyla v tropech a ani nežije v blízkosti letiště. Rozluštění hádanky: Její sousedka si přivezla virus z Indie, který pak předala se svou krví komárovi. Ten si pak pro svou další snídani vyhledal (sousedku) Italku, která pak onemocněla.
 

To bylo za dvacet let poprvé, co evropský komár nakazil člověka malárií. Původci této nemoci tak prolomili jakousi pomyslnou „zvukovou barieru“.

Ve Švýcarsku a u jeho středoevropských sousedů jsou podmínky pro návrat malárie rovněž již dávno dány. Šest evropských druhů komárů může přenášet přinejmenším mírnější formu malárie. Tři z nich jsou doma v Německu, jeden také ve Švýcarsku. A životní podmínky pro původce malárie se budou také ve Švýcarsku stále zlepšovat: Při 20ti stupních potřebuje jedinec 16 dní, aby se vyvinul v komára, při 28. stupních už jen týden. „Trend je takový, že se  stoupajícími teplotami se malárie a ostatní tropické nemoci znovu rozšíří na sever“ potvrdil Robert Steffen.

Teplejší klima otevírá komárům nový životní prostor.
 

Těmito problémy se již dávno zabývá také světová politika. Již šestkrát jednaly státy od listopadu v holandském Den Haagu o společné strategii s ohledem na změnu klimatu na Zemi.
 

Zatím je jisté že: V posledních 100 letech se průměrná teplota v Evropě zvedla o téměř jeden stupeň. Experti odhadují, že v právě začínajícím 21. století přibudou další 1 až 3,5 stupně. To má biologické následky. Mnohé živočišné a rostlinné druhy ztratí svůj životní prostor, jiným se podaří vlivem stoupající teploty se rozšířit se na sever. To platí také pro škůdce a také pro původce nemocí. Důsledky: Nemoci, o kterých se věřilo že byly vymýceny se znovu objeví.

Není to jen teplejší klima, které je odpovědné za cestovatelskou chuť infikovaných komárů. „Je zde mnoho dalších faktorů které rozhodují, jestli komár rozšíří svůj životní prostor“, řekl profesor Bruno Gottstein z Bernského institutu pro parazitologii. Jmenoval v této souvislosti celosvětovou výměnu zboží, turismus jakož i hygienické podmínky, které se na mnoha místech zhoršily. „Když pak s teplotou stoupne ještě i vlhkost vzduchu, vytvoří se tak mnohem severněji od současných oblastí ideální líhně pro přenašeče tropických nemocí, jakož i pro vývoj parazitů v tomto hmyzu.“                                                                                      Tak jsou, vedle malarických komárů, na cestě do středu Evropy  také přenašeči jiných tropických nemocí. Před několika týdny se tak podařilo jednomu obávanému viru tropické nemoci dosáhnout francouzského Camargue: Jde o tzv. Západonilský virus (West-Nil-Virus). Poprvé za 35 roků onemocněli koně. Od konce srpna zjistili veterináři virus u více než 50ti zvířat. „Symptomy jsou hrozné“ hlásí Herve Zeller, vědec z Pasteurova institutu v Paříži. „Koně jsou skoro úplně ochrnuti, Mnozí nemohou ani pohnout hlavou, aby vyplašili mouchy“. Přenos viru na člověka nelze vyloučit říká Zeller:„ Musíme být velmi opatrní, protože v Rumunsku, Izraeli a v USA tento virus způsobil smrt u lidí.“

Také specialisty tropického institutu v Basileji „překvapilo“ vypuknutí západonilského viru v Camargue. „Není to oblast, ve které bychom tento virus měli očekávat“, říká Christoph Hatz, vedoucí polikliniky. Přesto má Hatz za to, že vypuknutí nemoci ve Švýcarsku je možné jen „teoreticky“. „Jiné by to bylo, kdybychom měli ty současné záplavy v létě. Pak by bylo vlhkoti a tepla dostatek. Komáři by se mohli rozmnožit a to by představovalo opravdové nebezpečí“.

Pro Christiana Griota , vedoucího institutu pro virové nemoci a imunoprofylaxi v Mittelhäusern BE, je naproti tomu nebezpečí reálné: „Když se virus vyskytl ve Francii, tak by se mohl vskutku rozšířit na zbývající Evropu“, míní. „Možná se budeme muset před ním chránit podobně, jako se dnes chráníme před nemocemi z klíšťat“.
 

Západonilský virus v Americe: Oběťmi nejsou jen ptáci

V roce 1937 objevili lékaři West-Nil-Virus poprvé ve východoafrické Ugandě. Způsoboval vysokou horečku, někdy spojenou se zápalem mozkových blan, zánětem jater nebo ledvin. Podle všech dosavadních pozorování jsou ohroženi zvláště starší lidé. V Rumunsku onemocnělo před čtyřmi roky 400 lidí na západonilský virus, 17 z nich zemřelo.

Také Izrael prožil právě jednu takovou západonilskou virovou epidemii. Od konce srpna tam onemocnělo 250 lidí. Do teď zemřelo 20 z nich.

Již v předešlém roce dosáhl virus americký kontinent a způsobil strach a úlek v New Yorku. Vyhubil skoro všechny vrány ve městě a  usmrtil sedm lidí. Tento rok se přesně k začátku  pozdního léta ke zděšení občanů  vrátil znovu.. Tentokrát padl za oběť viru rovněž koncert v Central Parku. Úřady jej odřekly poté, co v parku našli infikované ptáky.

Zodpovědní činitelé jsou bezmocní. Stříkají celé části města insekticidy. Nepomáhá to. Sice zemřel letos na tropickou infekci doposud jen jeden člověk, zato se však rozšířila na 800 km dlouhé oblasti od Washingtonu D.C. po Kanadu a to ve zvířecím světě. Experti jsou zajedno: západonilský virus už nezmizí. „Od teďka budeme muset s touto nemocí žít“, řekl jeden vládní úředník New York Timesu.

Švýcarům je nebezpečně blízko ještě jedna nemoc. V Tessinu našli basilejští parazitologové Rolf Knechtli a Felix Grimm již v osmdesátých letech několik exemplářů pískového komára.. Tento hmyz může přenášet zvláště záludnou tropickou nemoc Leishmaniozu. Považuje Felix Grimm infekci Leishmaniosou v Tessinu a ostatním Švýcarsku za možnou? „Vyloučit to člověk nemůže nikdy“ míní. „ Ale tenkrát jsme to považovali za krajně nepravděpodobné, protože počet nalezených pískových komárů byl jen nepatrný“. Jak se od té doby vyvinuli však Grimm neví. Již dvanáct roků pískové komáry v Tessinu nikdo nepočítal.

“Suvenýr“ z Korsiky: Vřed na obličeji

Již několik roků přichází ve středomořských zemích stále více pacientů s onemocněním Leishmaniozou do ordinací lékařů. Asi 3000 případů  to bylo mezi 1996 a 1998 ve Španělsku, Itálii, Francii a Portugalsku. „ Nějaká ohlašovací povinnost neexistuje, proto nelze získat  přesná čísla“ , říká expertka na  Leishmaniozu Gundel Harms-Zwingenberger z nemocnice Charité – Spital v Berlíně. Nemoc je známa z Černé Afriky a Indie. Může na pokožce vytvořit znetvořené vředy, které budou velké jako pětifranková mince.

Tak to bylo i u Mariny Grünewald (jméno pozměněno). Ženě z Curychu se objevil krátce po jejím návratu z Korsické dovolené na tváři vřed, který se nechtěl zahojit. Lékař, specialista na tropickou medicínu Kurt Markwalder si byl po rozboru tkáně jist: Marina Grünewald se na kůži infikovala Leishmaniozou.                                                                                      “Naštěstí probíhá tato varianta nemoci většinou bez problémů, pokud se člověk nakazil v Evropě“ referuje Markwalder. Přesto je dobrá rada drahá. Neboť běžné medikamenty proti Leishmanióze mají všechny jednu nevýhodu: vážné vedlejší účinky. Mohou způsobit záněty ledvin a poruchy srdečního rytmu. Proto se Marina Grünewald rozhodla tyto prostředky nebrat. Musela čekat devět měsíců, než tento ošklivý zánět na obličeji konečně odezněl.

S virem Aids vytváří Leishmanioza zvláště neblahé spojení. V Jižní Evropě je dnes více než padesát procent pacientů s Leishmaniozou infikováno současně i virem HIV. U nich napadá nemoc většinou vnitřní orgány. Tato varianta Leishmaniozy vede, pokud není ošetřena stále ke smrti. V tropech je známá jako Kala Azar – černá nemoc.
 

Dengue horečka (horečka lámající kosti): Vítězství nad toto nemocí se slavilo příliš brzy.
 

Na jihu USA šíří kolem sebe strach jiný hmyz: Takzvaný komár žluté horečky se vyskytuje již ve 24 státech. Častěji než obvykle smrtelnou žlutou horečku, přenáší jinou tropickou infekci – tzv. Dengue korečku, jinak také nazývanou horečkou lámající kosti. V Texasu se minulý rok nakazilo touto horečkou 22 lidí.

Svůj původ měla tato epidemie v sousedním Mexiku. Tam onemocnělo více než 6000 lidí. Druh hmyzu, který tuto nemoc může přenášet, komár Aedes albopictus, byl před osmi roky poprvé objeven v Itálii. Mezitím se rozšířil do 22 severoitalských provincií. „Pesimisté říkají, že bychom tam mohli mít Dengue horečku v několika letech také“, vysvětluje Curyšská „tropická“ lékařka Claudia Sigg. „neboť je jisté, že se přenašeči a viry s oteplením klimatu rozšíří“.

Dengue je virus, kterému blízkost lidí svědčí. Infikovaní komáři osídlili vázy na květiny, nádoby na vodu, studny, ale také rybníky v blízkosti sídlišť. Tato města a vesnice se stále hlouběji zakusovala do původně nedotčených pralesů. V nových slumech našel také Dengue virus novou potravu „Vítězství nad touto nemocí  slavily státy jihu jednoznačně příliš brzy“, domnívá se Mike Nathan, expert WHO na Dengue virus.

Kromě toho tito komáří přenašeči dost rádi cestují. K jejich dopravním prostředkům patří např. ojeté pneumatiky. Ty obsahují často malé zbytky vody ve kterých může komár procestovat půl světa. Je schopen po měsíce v absolutním suchu lodního kontejneru čekat na své probuzení. Sotva ale přijde do styku s vodou, je opět připraven se na cizím kontinentu vyrojit.

Lékaři nazývají Dengue virus někdy jako „horečka lámající kosti“. Je to proto, že se nemoc  skoro vždy projevuje i silnými bolestmi končetin. O tom by mohla vyprávět i Marcela

Kubitsky (jméno pozměněno). Její utrpení začalo již o prázdninách. Poslední den pobytu v Dominikánské republice ji přepadla vysoká horečka. „Neměli jsme žádný teploměr, proto jsem se nemohla změřit“, vzpomíná si 23 letá studentka práva z Curychu. Již ve vážném stavu   nastoupila cestu domů. Jedna stevardka jí poradila, aby šla ve Švýcarsku ihned k lékaři, protože by to mohlo být něco „tropického“.                                                                  Domněnka stevardky se ukázala jako správná. Šest dlouhých dní trpěla Marcela klasickou Dengue infekcí. „Ta horečka nebyla tak hrozná“ říká. „Ale poslední dni nemoci mě nesnesitelně svěděly ruce a nohy“. Lékař jí doporučil vyčkat a nepředepsal jí žádné léky, protože medicína nezná žádný lék proti této tropické infekci.

Již dva měsíce je Marcela opět „zdravá“. Přesto není ještě zdaleka v pořádku. „Dříve jsem potřebovala jen šest hodin spánku. Dnes bych mohla zůstat v posteli do poledne“.
 

Celosvětová strategie proti skleníkovým plynům je nezbytná.

Dengue horečka, Malárie, Leishmanioza  a Západonilský virus jsou jen předvojem. U osmi tropických nemocí považuje WHO za „možné“ až „velmi pravděpodobné“, že se stoupajícími teplotami se rozšíří na sever. „ Musíme se změněným podmínkám přizpůsobit a současně jejich příčinu eliminovat“, domnívá se Hartmut Grassl, bývalý ředitel výzkumného programu pro světové klima v Ženevě. „Protože oteplení klimatu, které dnes pociťujeme, jsme způsobili v posledních třiceti letech“.                                                                                                   Proto považuje ochranu před komáry za krok stejně nezbytný, jako celosvětovou strategii proti klimatu škodícím skleníkovým plynům, která musí zůstat  v platnosti nejméně po dobu padesáti let. „ Jen tak máme šanci, nejméně do konce tohoto století klimatický problém dostat pod kontrolu“, prorokuje Grassl.

01.  listopad 2000

Překlad: ing. Václav Ulč  - 30. Březen 2013

 

 

 

Zpět