Míša - autismus po MMR vakcíně (Priorix od GlaxoSmithKline)

31.01.2016 09:03

    Míša se narodil v řádném termínu v září 2011 jako zcela zdravé miminko. Od narození mi dělal jen a jen radost. Do svých 15 měsíců nikdy nebyl nemocný, neměl ani rýmu, dobře spinkal, dobře jedl, byl neskutečně usměvavý, dobře se vyvíjel, v roce chodil bez problémů na nočník.
 

usmátý Míša v dětské postýlce

    V roce se smál nahlas pohádkám o Patovi a Matovi. Rozesmálo ho, když se praštili, když spadli, něco rozbili. Věděl, jaká situace přijde a smál se už dopředu. Taky je napodoboval. Spoustu věcí se od nich naučil, v roce uměl šroubovat úplně v pohodě akušroubovákem i ručním šroubovákem. Brzy seděl, brzy chodil, krásně žvatlal první slabiky a slůvka… a 21.VIII.2012 mi řekl poprvé „MÁMA“. Bylo to úžasné období!!!

Míša v autosedačce

    …ale jen do 8.I.2013, kdy mu doktorka vpíchla povinnou MMR vakcínu. Do té doby bezproblémově očkovaný Míša už nebyl mým usměvavým chlapečkem. Hned odpoledne po očkování přišla první teplota a následovalo 12 dní horeček. Jeho apatické chování, nezájem o hračky, neustálý pláč, ztracený oční kontakt a nezájem o mou osobu jsem přičítala těm teplotám.

nešťastný Míša na pohovce

    Stále jen polehával, plakal a koukal „nikam“. Po několika dnech tohoto apatického chování začal večer zničehonic obloukovitě zvracet a to několikrát za sebou… Dala jsem ho do postýlky, teplotu měl 37,3 °C, za hodinu a půl měl již 39,2 °C. Hodně plakal a stále zvracel. Odvezla ho RZP a týden jsme byli v nemocnici. Diagnóza žádná, vyšetření žádné, příčina nezjištěna. 6 dní byl zavřený v postýlce nebo se mnou na posteli a jen apaticky a nepřítomně koukal…

apatický Míša v nemocnicinepřítomný Míša u jídla

    Po 6 dnech, kdy s ním nic nedělali a odmítal jejich stravu, jsme podepsali revers a šli domů. Následovaly snad 3 týdny průjmů, které nešly zastavit. Už v nemocnici Míša přestal reagovat na své jméno, choval se jako hluchý, neotočil hlavu na zavolání. Nereagoval na pohádky, jako by své oblíbené postavičky — Krtka, Pata a Mata, — vůbec neviděl. Celý únor 2013 byl v podstatě apatický, měl průjmy, nehrál si s jedinou hračkou, nepodíval se na mě.

duchem nepřítomný Míša na mamince

    Stávalo se, že začal bezdůvodně plakat a v novém prostředí se choval „divně“. Až později, když jsem pochopila, do té doby mně neznámé symptomy autismu, mi došlo, že už v nemocnici se tak choval. Od března do listopadu 2013 bylo jedinou jeho „hračkou“ otevírání a zavírání dvířek od čehokoli. Nic jiného 8 měsíců roku nedělal. Zahleděl se na pant u dvířek a otvíral a zavíral… hodinu, dvě, tři… Později se přidalo otevírání šuplíků a myčky. Jiné hračky (a že jsem mu jich nakoupila) neviděl. Stejně tak neviděl Krtka, Pata a Mata a neviděl ani Meggie, Jacka Russela mojí maminky, kterého od miminka zbožňoval. Bohužel „neviděl“ ani mne, svého tátu, babičku, nikoho z rodiny. Míša byl v té době hodný, ale byl nepřítomný. V září jsem nastoupila zpět do zaměstnání a Míša začal chodit do jesliček. Už po prvních dnech začal chodit domů s rozbitou hlavou a velkými modřinami na čele. Učitelky tvrdily, že se sebepoškozuje, mlátí hlavou o koberec, o skříně a zdi.

Míša s lahví

    Po měsíci byl ze školky vyloučen pro nepřizpůsobivé chování. Moje sestra v té době vyslovila podezření, že je Míša autista. Kontaktovali jsme maminky kamarádku z práce, která pracuje v SPC Litvínov s autisty a ta nás navštívila doma. Jednoznačně nám řekla, že Míša je autista. Poté jsme se objednali na vyšetření do APLA Praha, k dětskému psychiatrovi, dětskému psychologovi a neurologovi a byl nám diagnostikován autismus se středně těžkou mentální retardací. Genetické vyšetření neprokázalo žádný genetický předpoklad pro autismus.

     Ze dne na den jsem dala v práci výpověď a zůstala s Míšou doma. Slovo autismus jsem do té doby měla spojené jen s filmem Rain Man. Až později mi došlo, co mi tato nemoc vzala. Vzala mi usměvavého zdravého chlapečka. Do září 2013 se jeho oči nesetkaly s mými, 1,5 roku vůbec nereagoval na jméno, sebepoškozuje se, napadá a mlátí při záchvatech lidi, které má rád, rozbíjí v agresi nábytek a hračky, špatně usíná (i 3 hodiny) a v noci se budí. Neujde ani 5 metrů za ruku, stále utíká, neslyší na „STŮJ!“, „POČKEJ!“. Nyní jsou mu 4 roky, od 8.I.2013 doposud nepromluvil a je stále na plenách…

Míša maluje

    Ráda bych poděkovala Katce Konrádové za její vstřícnost, rady a pomoc.

    Věřím, že s její pomocí Míšu vyléčíme a autismus překonáme. Již v září 2013, po vlastní detoxikaci, se mi Míša podíval poprvé do očí. Věřím, že jde autismus vyléčit a pod odborným vedením Katky budou pokroky jen a jen přibývat a autismus  bude jednou jen ošklivá minulost. A také věřím, že jednou zase uslyším „MÁMA“.

miminko Míša ve vodě

 



Více zde: http://m.svobodavockovani.cz/news/misa-autismus-po-mmr-vakcine-priorix-od-glaxosmithkline/

Zpět