Můj příběh šílenství - kauza K.D.

07.07.2015 10:04

Dobrý den, paní Bulišová, posílám Vám svůj příběh, jak jsem slíbil. K. D.

                                     Můj příběh šílenství

2. ledna 1991, když mi bylo 16 let, jako lusknutím prstu, jsem se zbláznil. V okamžiku se mi změnilo od základu vnímání světa a život se stal nesnesitelným. Studoval jsem tehdy průmyslovku a tak tak jsem ji dokončil. Bylo mi zle, ale jakžtakž jsem ještě fungoval. Měl jsem v té době spoustu koníčků, hlavně hudbu, hrál jsem aktivně na kytaru, ale také astronomie, zeměpis nebo různé sporty. Všechno se ještě dalo snést, ale to se změnilo noc před příjímacími zkouškami na vysokou školu. Bylo mi 21 let. To jsem už spadl totálně pod skleněný zvon a skončil poprvé na 3 měsíce na psychiatrické klinice, kde jsem podstoupil také sérii elektro šoků. Tam jsem si poprvé uvědomil, že jsem asi nemocný. Do té doby jsem si myslel, že pomatený svět, který vnímám, je ten správný a že já jsem výjimečný tvor, ovlivňující chod časoprostoru. Prostě cvok.                                                                                

Nic mi nepomáhalo, až po několika měsících od návratu z blázince mi moje ambulantní doktorka nasadila lék, který mi konečně zabral. Po dlouhých šesti letech nesmírného utrpení. Byl jsem šťastný, že se mi mé dva pokusy o sebevraždu nepodařily.                            

 Ale ouvej. Zbavil jsem se sice schizoafektivní poruchy, ale začaly mi pro změnu obsedantně-kompulsivní ataky, které mě opět dostaly na kliniku. Tam mi během skoro dvou měsíců lékaři nasadili lék, který mi neuvěřitelně zabral a já ve svých 25-ti letech začal naplno žít.                                                                                                     

Trvalo to téměř 10 let, kdy jsem v podstatě prožíval plnohodnotný život, ale nebylo dne, kdybych nemusel brát psychofarmaka.       Nicméně jsem opět hrál, žil s družkou, cestoval, vydělával velmi slušné peníze.                                                                                                                                           

 2. listopadu 2006 mi však přestali zabírat mé léky a já spadl opět do pekla. Vyzkoušel jsem všechny dostupné léky a nic. Během sedmi let jsem strávil dohromady 5 měsíců v „Domě smutku“, jak jsem kliniku nazýval, absolvoval 28 elektrošoků, ale nic.           

Opět jsem se dvakrát pokusil o sebeskon, ale vždy mě nějaká náhoda zachránila. To jsem teď moc rád.                                                                

Totiž v roce 2013 mě kontaktovala má bývalá přítelkyně a přemluvila mě, ať zkusím parazitologii. Bylo mi vše jedno, už několik alternativních způsobů léčby jsem vyzkoušel, tak jsem si po přečtení několika článků řekl, že to bude můj poslední pokus a pak, když to nepomůže, svůj život nadobro ukončím. Podotýkám, že už jsem léta žil s mou milovanou družkou a jejím synem.  Ti si se mnou užili. Jéje.                                                                                                  

 Stal se zázrak. Během roku, co jsem navštěvoval svoji poradkyni, Stalo se nemožné. Neříkám, bylo to náročné vše striktně dodržovat, ale stálo to za to. Teď, s odstupem času, si jen těžce vybavuji, jak jsem ty hrůzostrašné roky mohl přežít.                                  

 Nesmírně se mi ulevilo a já začal vše řádně dohánět. Snažím se své přítelkyni vše vynahradit, zabral jsem v práci, koupil jsem pro nás dokonce na Vysočině chalupu, a ze skleněného zvonu jsem už asi nadobro vystoupil. Tohle by před časem vůbec nebylo možné.

Teď ještě s mou poradkyní paní Bulišovou nějaké mušky vychytáváme, ale zásadní můj celoživotní příběh šílenství je snad už uzavřen. Věřte mi, že psychické utrpení je něco naprosto  nepopsatelného, ale já ničeho nelituji, poněvadž razím heslo: ,,Nejdřív musí být špatně, aby bylo dobře“. K. D. Brno

 

Komentář poradkyně:

klient byl u mne celkem 4x. Naměřila jsem:

prvoky, améby, babesie, plasmodia, lamblie, toxoplazmózu, trichomonádu, motolice, echinokoka granulosus, filaria, borrelie, HHV, polyomaviry, priony, hepatitidu C.

 

Doporučila jsem léky na plasmodia a filária, dvakrát bral protiprvokovou léčbu, třikrát bral vysokou večerní dávku tablet proti plochým červům. Dnes už nemá žádné parazity, zbývá nám dočistit nějaké viry a bakterie. Kombinovala jsem informatika firmy Joalis a Naděje.

 

Léčba trvala od března loňského roku do května letošního roku. 

Terapeut: Marie Bulišová

 

 

 

 

Zpět