O. I. JELISEJEVOVÁ - J A K S E L É Č I T

06.06.2015 23:08

Když jsem se začala zabývat parazitologií, stále mne udivovalo, proč je v medicíně na toto téma tak málo informací? Nejenom že není dost knih o parazitologii celkově, ale nové práce z této oblasti nepřibývají. Proč v Institutu parazitologie všechny odborné práce mají razítko ,,tajné“? Do našeho Centra přijíždějí na diagnostiku stále častěji celé rodiny, i s dětmi.

A jaké bývá překvapení, když se u dětí najdou všichni ti parazité, které mají otec s matkou! Jak je smutné vidět děti bledé, alergické, s otoky pod očima, s ekzémy, s astmatem. A naopak, jak se radujeme, když na diagnostiku přijede budoucí maminka s tatínkem, kteří teprve plánují rodinu! Chtějí znát svůj zdravotní stav a očistit se před početím. Mikrobiologové už vědí, že krev NENÍ sterilní. Placenta propouští mikroorganismy včetně larviček hlístů, plodové vody také nejsou sterilní. Kojence můžeme nakazit i mateřským mlékem, slinou, rukama, prádlem.

Tak proč jsou o tak životně důležitých otázkách informace tak skoupé? Jak na profesionální, tak na obecné úrovni. Ještě před deseti lety, když jsme jezdili po celém Rusku a učili jsme lidi provádět čistící a samoregulační terapie, jsme odhadovali, že zhruba 60 % sledovaných dětí bylo nakaženo helminty. Navrhovali jsme ředitelům škol, předsedům sovchozů a kolchozů, aby se rozdávaly byliny na přípravu odvarů na léčení dětí. Ale ti měli, jak je vidět,

jiné povinnosti, a lékaři se nás ptali: ,,Kde jste vzali diagnózu hlístů, když analýza stolice na vajíčka a dospělé hlísty vyšla negativní?“ Když jsme našli trichomonádu u batolete: ,,To jste se zbláznili?“ Rodiče ekzematózních dětí vyprávějí, jak nosili do laboratoří stolici svých dětí, která se přímo hýbala červy a dostávali odpověď: ,, Vajíčka parazitů ani hlísty nenalezeny.“

Proč? Proč se to děje?

Všechny tyto události mne přiměly zavzpomínat na počátky mé lékařské praxe. Starší ročníky si jistě vzpomínají na období 60- tých let, kdy v SSSR bylo přijato heslo: ,,Dohnat a předehnat Ameriku.“ Všichni sovětští lidé byli vmanipulováni do této soutěže. Tato honba za rekordy ,,za každou cenu“ měla neblahé následky: barbarsky zničila vodní a lesní zdroje. V honbě za vyššími výnosy jsme zaneřádili chemií naši Zemi-živitelku. Při dobývání zdrojů energie jsme zničili přírodu. Do tohoto hnutí byla vtažena, bohužel, i medicína. Vzpomínám si, jak jsem coby čerstvá absolventka medicíny byla nadirigována spolu s brigádou dalších mediků na likvidaci Chlamydie trachomatis, jako masového infekčního onemocnění, do Bucharské oblasti Uzbekistánu. Před námi byl úkol obejít každý dům v oblasti, prohlédnout každého člověka, vyhledat nemocné, vyléčit je nebo alespoň převést chorobu do chronické formy/která není tak snadno přenosná/. Naše brigáda sestávala z dermatologa, venerologa, parazitologa a oftalmologa /já/. V průběhu dvou měsíců jsme obešli ohromný rajón Bucharské oblasti. A je nutno říci, že podmínky byly velmi obtížné: skromné jídlo, voda z jaryků, /venkovní stružky/, po kolena v blátě, v galoších, nocovali jsme pod širákem. Ale tehdy jsme zapáleně věřili, že děláme vekou, užitečnou práci.

Naše statistiky o provedené práci byly přepracovány medicínskými úředníky, kteří hbitě informovali vyšší místa o úplné likvidaci nákazy v oblasti. Za to dostali prémie a pochvaly, a my- své budoucí nemoci. Teď, po mnohých letech, konečně chápu, že z podobných upravených raportů se poskládalo všeobecné mínění, že infekční a parazitární problematika v SSSR je řešena a vyřešena. A aby o tom nikdo nepochyboval, odborné práce o parazitech byly zakódovány jako tajné.       

Jak je vidět, podobný scénář se zřejmě odehrával i na Západě, o čemž svědčí ticho po pěšině z těchto zemí. Jako protipól k parazitologii, zelenou dostala chirurgie, radiologie a onkologická chemoterapie, léčba hormony. V mikrobiologii se zvláštní pozornost začala věnovat stafylokokům a streptokokům. Na jejich likvidaci byly odstartovány závody ve výrobě antibiotik. Nikdo si přitom nepoloží otázku o vzniku odolných mutantů, o následném zaplísnění organismu, o následném snížení obranyschopnosti organismu. Zapomněli jsme na Aristotelovo krédo : ,, Všechny oblasti vědy jsou nezbytné, ale některé jsou důležitější než jiné, a biologii bychom měli postavit na první místo- protože jejím cílem je objasnit PODSTATU života“.

 

Jaké jsou nejčastější příčiny závažných onemocnění:

1. Plísně

2. Prvoci, především trichomonáda

3.  Onko-parazitární příčiny

     Tady se nejčastěji uplatňuje Echinokok. V posledních letech se s ním setkávám stále častěji. Metodou VTR diagnostikujeme 3 vidy echinokoka :

a/ jednokomorový – česky měchožil zhoubný, Echinococcus granulosus

Může dosahovat velkých rozměrů, klinicky se projevuje jako nádor. Roste pomalu, lokalizace různorodá.

b/ echinokok vícekomorový – měchožil větvený/liščí/,nebo také alveokok Echinococcus multilocularis. Klinicky se projevuje jako metastáze. Při dozrávání se spontánně loupe, působí v těle jako tříštivá mina. Vyvolává akutní stavy. Při poškození měchýřku jsou napadeny sousední orgány. Pokud k roztržení cysty došlo v srdci, nastává infarkt, když v mozku – mozková mrtvice, když v plicích – pneumothorax když v játrech -  selhání jater, když v břišní dutině – peritonitida. Zjistit to běžnými klinickými metodami je prakticky nemožné. Jen někdy na magnetické rezonanci objeví okrouhlý stín na

orgánu. Nacházejí ho jen tehdy, když už je poměrně velký. Proto se lékaři spíše

přiklánějí k diagnózám rakovina, infarkt,..atd.        

c/ Echinokok metastázovaný  –  který  osídlil orgány ve formě drobných cyst. Podle jejich hustoty a velikosti může být objeven na magnetické rezonanci, rentgenem, ultrazvukem. Ale také může prorůstat orgán, splývat s ním, a být proto pro běžná vyšetření ,,neviditelný“. Biopsie někdy vyvrátí onkologickou  diagnózu, ale i pak lékař neví, co způsobilo nezhoubný nádor a co s tím dělat.

 

Ve filosofii  existuje  premisa:  ,,Vím, že nic nevím“. Je užitečné připustit si, že nevíme vše, a nezavírat se netradičním metodám. Jestliže se objevila nová informační diagnostika, proč ji nevyužít pro blaho a zdraví všech lidí. Nikdo neříká, že je to lehké a obvyklé. Mění se lidé, mění se i ,,sortiment“ parazitů. Zvyšuje se i jejich přizpůsobivost.

 

Mnohocystový echinokok je tak neobyčejný, tak neočekávaně se objevuje v orgánech, je schopen tak rychle migrovat z jednoho orgánu do druhého a tak obtížně se léčí, že mne napadá otázka, zda se nejedná o mutaci.

Echinokok je vysoce rozvinutý parazit s velmi složitým cyklem rozmnožování, složitou stavbou larválního stadia, vyspělou organizací, s rozvětvenou rodinou- děti,vnuci.. Proto i boj s ním je složitý a obtížný.

/My používáme správné antihelmintikum, takže už se echinokoka nebojíme, pozn.překladatelky/   

 

Na základě mnohých proseb pacientů i čtenářů jsme otevřeli ozdravný stacionář.

Je vybaven vší nezbytnou technikou. Délka pobytu podle možností pacientů trvá 7, 14, nebo 21 dní. V prvním týdnu čistíme organismus od virů, prvoků, bakterií a helmintů. Vyladíme metabolismus a energii. Současně učíme pacienty, co dělat dále, aby se podobná situace neopakovala, a aby byli schopni si pomoci i v dalším životě. Chroničtí nebo vážní pacienti mohou zůstat déle. Začínáme testováním na VTR. Na léčení používáme rezonanční aparaturu firmy IMEDIS. Abychom ho mohli účelně používat, musíme znát přesnou příčinu- patogen- a jeho lokalizaci. Používáme medikamentózní léčbu, fytoterapii, homeopatii,

Su-jok, vodní procedury, masáže, hydrokolonterapii, drenáž žlučovodů, dýchací cvičení, saunu, cvičení v bazénu a  plavání, meditace, autotréning mysli.

 

Domácí protiparazitární kúra:

Ideální je pelyněk. Existuje asi 300 variet. K orálnímu užití potřebujeme pelyněk pravý, Artemisia vulgaris, ke klyzmatům jakýkoliv druh. Používá se nadzemní část rostliny bez kořene. Dětem doporučuji ,,cicvárové semínko“, je méně hořké.

 

/Artemisia vulgaris  - Pelyněk pravý

Artemisia cina – Pelyněk cicvárový

Artemisia absinthum – pelyněk hořký – u nás není běžný, roste ve Francii /pozn. překl./

Artemisia annua- Pelyněk roční

 

Dvě polévkové lžíce rozmělněné nadzemní části pelyňku se zalijí dvěma hrnky vařící vody, minutu louhovat, nechat vychladnout, procedit a zředit s vodou, abychom dostali 4 litry tekutiny na výplach střeva. Rozdělit do třech částí: 0,5 l, 1,5 l, 2 litry. Teplota klyzmatu by měla být kolem 36-38 stupňů pro lepší vstřebávání stěnami střeva. Pak pětidenní přestávka, další výplach, sedmidenní přestávka. Opakovat třikrát.

 

Pelyňková kúra- kombinace orálního užívání s klyzmaty:

1. den – na jazyk + semínko pelyňku hořkého Rozkoušeme, promísíme se slinami. Každou hodinu.  Jíst v přestávkách mezi pelyňkem, pouze rostlinnou stravu. Nejlépe je jíst pouze obilnou kaši, vařenou ve vodě: rýžovou, jáhlovou, ječnou. Chléb černý.

2. den to samé, semínko každé dvě hodiny

3. den to samé, každé tři hodiny

4. den každé čtyři hodiny

5 den každých pět hodin

Klyzma 2., 4., a 6. den.

Celou kúru zopakovat podruhé za 8 dní, potřetí za 10 dní.

 

Opakování kúr je nezbytné pro zničení vnitrotkáňových a vnitroorgánových forem parazitů. Předem říkám, že si můžete všimnout odchodu pouze dospělých parazitů, mnohé opouští střevo ve formě larev, vajíček a skolexů, které neuvidíte pouhým okem. Proto jsou běžné laboratorní techniky nedostatečné. Je to možné jen za pomoci speciálních technik, prováděných ve specializovaných laboratořích. V takových případech je velmi vhodná kontrolní VTR diagnostika.  

 

Drazí čtenáři, můžete mne kontaktovat na těchto adresách:

 

RUSKO, 117216, Moskva

Ulice GRINA, č. 40

Tel. 095/714-93-87

e-mail: olga@eliseeva.ru

            eliseeva@orc.ru

            www.eliseeva.ru

Metodické centrum Jelisejevové

RUSKO, 117216, Moskva,

Ulice Grina, č. 1, korpus 3

Tel/fax 095/711-81-79

095/711-94-81

 

 

Komentář překladatelky:

Dnes ke mně přišla na vyšetření šestiletá holčička s rodiči. Mívá pravidelné cyklické průjmy přesně za měsíc. Rodiče usoudili, že půjde o parazity, a navštívili dětského lékaře.

Sestra odebrala vzorek stolice. Zajímalo mne kolikrát, a jak velký byl vzorek. Dříve se vzorky velikosti vlašského ořechu /radí skripta/ odebíraly třikrát, dnes z finančních důvodů jednou. Vzorek nebyl podstatě žádný! Sestra vzala špejli, omotala vatičkou, krátce protočila v ústí análního otvoru a mázla na sklíčko. Přiklopila dalším sklíčkem. Takto připravený vzorek se pak odesílá do laboratoře.

Chyba tedy nastává už při odběru vzorků v ordinaci. I naprostého  negramota  musí selským rozumem napadnout, že z  takového,,vzorku stolice“ sebelepší laboratoř nic nevytestuje.

Proč se laboratoř nebrání tak nekvalitnímu servisu? Proč si nevyžádá opakovaný lepší vzorek? Je lepší rutinně prohlásit, že na sklíčku, kam se dostalo leda tak trochu tekutiny, žádný parazit není, a více si hlavu nezatěžovat? Je to lajdáctví na obou stranách, nebo úmysl ? Před očima rodiče se přece vzorek odebral.

Na Salvii vytestovány škrkavky a roupi. /rok 2012/

 

Anální otisk na roupy:

Budete-li ho provádět za dne, nemůžete mít úspěch. Z vajíček roupů, které samička klade asi hodinu-dvě poté, co hostitel usne, / když už se moc nemele a je v teple/,se do ŠESTI HODIN vylíhnou larvy. Ty se buď otěrem dostanou na prádlo noční nebo ložní, nebo zalezou zpátky. Klade-li samička o půlnoci, v šest ráno už není k nalezení jediné vajíčko. Půjdete-li v osm na anální otisky k lékaři, dozvíte se, že jste zdravý. Navíc už se anální otisky stejně neprovádí. Finance? Správně by lékař měl dát matce speciální pásky a požádat ji, aby otisk provedla sama, dvě hodiny po usnutí dítěte.

 

Lamblie

Giardii intestinalis má pomalu každý pátý klient. Proč se to neví?

Provést test na lamblie nebo améby je velmi obtížné. Stolice musí přijít do laboratoře ještě teplá, nejlépe do půl hodiny po defekaci, takže je nejlepší se odstěhovat do laboratoře. Nebo se musí udržovat v teple ve speciálních termoskách. Ty by musel pacient dostat od lékaře a mít je doma. Další možnost – jít si lehnout do nemocnice, která má laboratoř za rohem. Lamblie a trichomonády jsou choulostivé na změnu teploty, při teplotách nižších než 35 stupňů hynou. Laborant musí vidět pohybující se měňavky a bičíkovce, mrtví splývají se zbytkem stolice. Navíc se měňavky snadno zamění za bílé krvinky, test vyžaduje zkušeného laboranta nebo parazitologa. MUDr. RNDr. Hynek Lýsek radí provést odběr stolice na prvoky nejméně 6X, a upozorňuje, že ani 6 negativních výsledků ještě spolehlivě nezaručuje, že prvoky NEMÁTE .

 

Kolikrát se v praxi provádí odběr stolice? Buď

a) 0x    ,,,To se vám zdá“   ,,To je jenom v Africe“  ,,S tím se naučte žít“  ,,Co byste nechtěl ve vašem věku“  ,,Psychiatrie je za rohem“  ,,Pošlu vás k psychiatrovi“    ,,Jste parazitofóbní“   ,,Jó paraziti, to je teď taková móda“.            nebo

b) 1x, výsledek je negativní a následuje horní řádek

 

Ing. Hana Bláhová

Zpět