Pravda o borelióze

18.05.2016 15:55

O některých věcech se nemůže mluvit. 
V únoru 2007 vedl filmový tým UNDER OUR SKIN tříhodinový rozhovor s MUDr. Willy Burgdorferem, Ph.D., penzionovaným vědcem, dříve zaměstnaným u National Institutes of Health (NIH), u něj doma v Montaně. 
Dr. Burgdorfer je objevitelem stejnojmenné spirochéty (typ bakterie) Borrelia burgdorferi, původcem boreliózy – lymské nemoci. Burgdorfer za své kariéry získal spoustu ocenění, včetně zlaté medaile Roberta Kocha, IDSA Bristol Award, plaketu Schaudinn-Hoffman a medaili Valtra Reeda. Je spoluautorem knihy „Aspects of Lyme Borreliosis“ a publikoval více než 220 odborných článků. 
Hned zpočátku se stalo cosi podivného. Právě jsme chtěli začít s natáčením, když tu někdo zaklepal na dveře. Jak se rychle ukázalo, muž na verandě za nimi patří mezi špičkové výzkumníky z blízkých Rocky Mountain Laboratories, výzkumného zařízení NIH spadajícího pod nejvyšší ochranu, tzv. „biolevel – 4“. Nezvaný host povídal: „Bylo mi řečeno, že musím dohlédnout na váš rozhovor. Je to příkaz z nejvyšších míst. O některých věcech Willy prostě nemůže mluvit.“ 
Bylo to překvapující. Dr. Burgdorfer přece odešel do penze už v roce 1986. A my jsme za ním byli jako za soukromou osobou, abychom si pohovořili o historii všeobecně známého objevu, který ho dostal až na užší seznam kandidátů na Nobelovu cenu. Počátkem roku tentýž NIH odmítl naše žádosti o rozhovor s kterýmkoli ze svých výzkumníků pracujících na lyme. Co se to tu děje? Proč by u NIH měli mít potřebu cenzurovat informace o chorobě, která se dnes lavinovitě šíří nejen po Spojených státech? 
Zástupce NIH naštěstí dostal pryč náš železnou vůlí vybavený režisér Andy Abrahams Wilson, a pak následoval úžasný otevřený rozhovor o lymské nemoci, jejích nebezpečích a kontroverzích, které jsou s ní spojeny. Zde je shrnutí toho nejdůležitějšího z tříhodinového záznamu : 

Andy Wilson (dále AW): Mohl byste popsat ten „Aha!“ okamžik, kdy jste zjistil, že lymskou nemoc vlastně způsobuje spirochéta? 

Dr. Burgdorfer: To si docela dobře pamatuji. V létě 1977 mi zavolal Allen Steere a povídal: „Willy, rád bych s vámi probral metody, které užíváte při preparování klíšťat, když pátráte po mikrobech.“ Povídali jsme si tehdy v létě asi dvě hodiny, a já mu přes telefon vysvětloval jak „pitvat“ klíšťata. Pak zavolal znovu, asi o dva měsíce později a zopakoval jsem mu to samé. Nakonec (v roce 1981) povídá: „Tak dobrá, s radostí vám pošlu nějaké vzorky séra. Rád bych, abyste se na ně pro mne podíval.“ 

Tehdy to ale nebyl žádný „aha okamžik“. Spíš jsem si říkal: „Co to k sakru má znamenat? Co to pod tím sklíčkem je?“ A potom se mi vybavila má práce (o návratné horečce) z doby, kdy jsem ještě studoval ve Švýcarsku. A povídám si: „Willy, to jsou přece spirochéty!“ Pod sklíčkem byly patrné jejich dlouhé štíhlé, trochu zakřivené formy, které ale byly jen ve střední části klíštěte. Nikde jinde. Spousta lidí mi říkala: „Ale to je přece vyloučené, Willi. Z tvrdých tělíček klíšťat přece nemůžeš získat žádné Spirochéty..“ Jenže já jsem už od doby, co jsem pracoval na klíšťatech přenášejících návratnou horečku v Africe, věděl jak taková spirochéta vypadá. Belgické Kongo a Keňa jsou místy s velmi častým výskytem návratné horečky (boreliózy). Dostal ji i africký cestovatel a skotský misionář Livingston a říkal tomu „zimnice z klíšťat“. 

AW: A jak říkají téhle spirochétě? 

Dr. Burgdorfer: Jako původce lymské nemoci jsem ji objevil já, takže ji nazvali po mně, Borrelia burgdorferi. Nálezy byly ihned uveřejněny v magazínu Science. A tento objev je dodnes považován za průlom ve výzkumu spirochét. Spousta laboratoří dnes kvůli podobnosti používá našich technik pro syfilis. 

AW: Jaké jsou podobnosti mezi Borrelia burgdorferi a syfilis? 

Dr. Burgdorfer: Podobnosti, o kterých vím, souvisí s infekcí mozku a nervové soustavy. Spirochétu syfilidy, Treponema pallidum, přitahují nervové tkáně. Boreliu burgdorferi velice pravděpodobně také. Na borelie burgdorferi jsou obzvláště citlivé děti. 

Spirochéta lymské nemoci je ale mnohem zhoubnější, než syfilis. Ještě pořád o ní víme jen málo. Nemůžete prostě dát kapku krve s borelií burgdorferi pod sklíčko a pozorovat ji. Sice tam je, ale nic neuvidíte. Tato spirochéta se nedá pozorovat. Proč ne? Vždyť tady konec konců, mám k dispozici nemocného člověka. Je úplně roztřesený. Má synoviální tekutinu plnou spirochét. Ale když se podíváte na jeho krev, není tam vůbec nic. Takže tento organizmus, tato spirochéta, umí něco, čím se liší od všech ostatních. 

AW: Proč je borelia burgdorferi vlastně tak nesnadno zjistitelná v těle i kulturách pěstovaných mimo tělo? 

Dr. Burgdorfer: Boreliu burgdorferi v tkáni pacienta je neobyčejně obtížné prokázat, protože, a to v první řadě, nikdo by neměl rád, kdyby mu někdo chtěl odebírat vzorky mozku a poohlížet se v nich po spirochétách. To platí i o ostatních tkáních. Spirochétami může být prolezlý libovolný tělesný systém. Ale prokázat to, to je extrémně obtížné. To vyžaduje velmi nákladné chirurgické zákroky. 

AW: Věříte v představu trvalých infekcí lyme? 

Dr. Burgdorfer: Ano, věřím, protože lidé trpící lymskou nemocí jí onemocní znovu, třeba i o deset či patnáct nebo dvacet let později. Protože se zdá, že tento organizmus umí přežívat v tkáních a je pravděpodobné, že se časem opět projeví a vyvolá stejné klinické projevy, jako předtím. To jsou pro mikrobiology kontroverzní otázky, a stejně tak pro lékaře, po nichž je požadováno aby své pacienty očkovali. 

AW: Jak se cítíte, když sledujete polemiku okolo lyme? 

Dr. Burgdorfer: Polemika kolem výzkumu lymské nemoci je ostudná věc. Říkám to proto, že to všechno je prosáklé politikou. Peníze mizí u lidí, kteří v uplynulých 30 letech produkují pořád to samé – totiž vůbec nic. Sérologie musí začít od píky, s lidmi, kteří neznají výsledky svého výzkumu už předem… 

Mnoho lékařů se pacientů s lymskou nemocí ani nedotkne. Raději nařídí sestře v ordinaci: „Povězte tomu chlápkovi aby šel pryč. Nechci ho vidět.“ To je hanebnost. Je ostuda, že takový lékař nemá dost kuráže, aby tomu nemocnému po pravdě řekl: „Máte lymskou nemoc, ale já o tom vůbec nic nevím." 

AW: Co si myslíte o vakcinaci proti této chorobě? 

Dr. Burgdorfer: Vakcíny první generace nejsou dostatečně specifické a účinné. Musí se na tom ještě hodně pracovat. To, co tu teď před sebou máme, je dobrý příklad práce, kterou příliš brzy předali do výroby a výrobci si řekli: „Tak dobře, pustíme to ven.“ A kdosi teď říká, že to bylo předčasné. Ale je to už v odbytu … a vidíte … dennodenně pozorujete, jak ta firma upadá … a že si ti hoši začínají uvědomovat, že výsledky výzkumu na té očkovací látce byly děravé jak řešeto, a že se to tak nikdy nemělo dostat mezi lidi. Spousta lidí se za to ale chystá zaplatit. Hodlají si prostě koupit onemocnění lymskou nemocí v důsledku vakcinace. Pak budou v průšvihu. 

AW: Co si myslíte o vztahu mezi Lyme a neurodegenerativními chorobami, jako jsou Alzheimerova a Parkinsonova nemoc? 

Dr. Burgdorfer: Právě teď zřizují nové výzkumné centrum při Kolumbijské univerzitě, kde tuto možnost hodlají studovat. Hodně lékařů totiž věří, že typické neurologické projevy, bez ohledu na to jakého druhu, jsou jako u lymské nemoci. 

AW: Čeho z toho, co se stalo po vašem objevu, nejvíce litujete? 

Dr. Burgdorfer: Nejvíce mne mrzí, že nebyly dotaženy do konce technologie k určení diagnózy a zacházení s lymskou nemocí. To, co bylo zveřejněno, spočívalo jen na hrstce výsledků. A ti lidé to později sami chtěli stáhnout zpět. Myslím, že Borrelia burgdorferi je infekt příliš nebezpečný na hraní, a že mnoho laboratoří přehlíží vážnost této choroby. 

AW: Jaký by měl být další krok ve výzkumu? 

Dr. Burgdorfer: Další výzkum by měl být věnován neurologickým projevům. A také antigenitě Borelie burgdorferi (vyvolávání protilátek v organizmu). Ekologicky vzato je její různotvárnost přímo děsivá. Kvůli schopnosti této spirochéty se přeměňovat, měnit vlastní fyziologii, měnit svou „antigenní strukturu“ – tato spirochéta například může, ale také vůbec nemusí vyvolat onemocnění. 

A další práce, kterou je třeba udělat, a která byla předtím zanedbána, je prozkoumat vlastní vývoj této spirochéty – jestli přenáší geny cestou rozštěpení nebo zda mohou do těchto sfér nebo částí proniknout jen individuální Spirochéty.. Ještě pořád nevíme, jak to dělají, ale ony to umí. Vstupují i do bílých krvinek … prostě do libovolné tkáně. Jestliže je nevidíme, neznamená to, že tam nejsou. Jsou snad schopny vrátit se do krevního řečiště, jakmile je imunitní odezva jednou potlačena, a vyvolat onemocnění? 

AW: Máte lyme? 

Dr. Burgdorfer: Ne. Nemám. Ale říkám to dost opatrně. Protože jsem s tím od roku 1981 pracoval. 

Krátce poté, co jsme vypnuli kameru a začali balit nádobíčko, Dr. Burgdorfer s hořkým úsměvem řekl: „Nemohl jsem vám povědět všechno.“ 

Zdroj: http://underourskin.com/blog/?p=191 

Myslím,že stojí za "prolouskání" i tyto stránky,pokud je někdo zde již někde neuvedl. S použitím -překladače by se v nich vyznali i ti,co neumí moc anglicky. 

http://www.actionlyme.org/BRAIN_PERMANENT.htm 

http://www.lymediseaseresource.com/wordpress/

Zpět