PRÁZDNINOVÝ PŘÍBĚH

13.06.2015 22:55

Zajímavou, i když bolestivou zkušenost jsem učinila na vlastním těle letos v létě. Na týden jsme vyfasovali vnuky v rámci pokrytí prázdnin, kdy se v jejich hlídání vystřídá široká rodina.  Vzhledem k tomu, že můj starší milovaný vnuk, osmiletý Kryštůfek, nemá stále dobře doléčený atopický ekzém, naplánoval můj muž dovolenou v lázních Velké Losiny, kde jsou termální bazény se sirnou vodou. Voda má léčit kožní problémy a pohybový aparát. Voda ve venkovním bazénu se jednou týdně vyměňuje a věkový průměr většiny návštěvníků tipuji na 60- 70 let. Kluci si vody užívali, střídali jsme venkovní i vnitřní bazény. /Panovaly třicítky a čtyřicítky/. Kromě toho jsme chodili na procházky a jezdili na kole. Do kluka jsem během týdne nalámala po čtvrtkách od všech antihelmintik, jednou denně dostal pět kapek našeho vlastního preparátu ATOPIC ,denně jsem ho na noc natírala olivovým olejem, do kterého jsem nakapala tea-tree, levanduli a rozmarýn od Hadka. Kluka jsme vraceli po týdnu!!! čistého. Sama jsem zvědavá, jak dlouho mu to vydrží. Jídlo bylo podprůměrné, náš penzion nabízel stále dokola hranolky, smažený sýr, klobásy a kuřecí řízky, jen ve dvou restauracích v Losinách se jedlo lépe. Do toho nejméně jednou denně zmrzliny. Tedy nedržel žádnou dietu a jedl spíše hanebně. Chci tím zdůraznit, že jídlo v léčbě atopického ekzému nehraje žádnou roli. Krutými dietami se dítě jen trápí, ekzém se většinou jen ztlumí, ale stejně nevyléčí! V jídle to není!!!!                                                                                             

Vnuk se vyléčil, zato já jsem dopadla podstatně hůře. Po návratu z Losin si manžel všiml, že mám nějaké červené oči. V noci jsem se vzbudila, a zjistila jsem, že na jedno oko nevidím. V levém oku plavala bílá mlhovina a v pravém bílý flíček. Snažila jsem se oči promnout, abych prohlédla, ale to jsem si dala. Spustila se ukrutná bolest, jako bych měla zevnitř víček hřebíky a zarážela si je do oka. Doplížila jsem se po hmatu pro Ophtalmoseptonex, a kapala jsem si ho do očí s přestávkami dobře dvě hodiny, dokud se ostrá nesnesitelná bolest alespoň nezmírnila. Nad ránem se vyplavila z oka hrudka hnisu jak dvě špendlíkové hlavičky. Vyhodnotila jsem to tak, že se mi muselo naprášit do očí při práci na zahrádce a začínalo mi růst ječné zrno. Ráno jsem však oči měla rudé jako králík při myxomatóze, a pocit, že jsem si očními kapkami oko spíše poleptala. Zorničky dokonce vybledly, ztratily pigment. Začala jsem se i potit.  Pot ostře páchl. Protože jsem před dovolenou ještě obdržela vosí štípanec/ za panelákem/, a na ruce se mi udělal typický borreliový kruh, neřešila jsem to. Pocení jsem přičetla nové borrelii a bůhvíjakým soubežným infekcím. Náš roztok jsem zvýšila na 4 dávky po 4 kapkách denně a šla do práce. V práci se mně klienti lekali, nikdy není dobré, když poradce vypadá hůře, než pacienti. Pak se přidala ostrá bolest v krku, mandle pálily tak, že jsem nemohla polknout. Nikdy jsem to nezažila. Další den jsem měla klasickou alergickou rýmu a začala jsem kašlat. Také jsem si všimla zvýšené plynatosti. Mikce se naopak zpomalila. Nejhorší to bylo v noci, když jsem si lehla. Jako by se plíce zalily vodou a já se ,,topila“. Kašel tuberáka tři dny před smrtí rušil i manžela a oba jsme se zničení a nevyspalí táhli do práce a snažili přežít desetihodinovou pracovní dobu. Tolik lidí nebylo kam přeobjednat. Neměla jsem pořádně čas ani na svou léčbu, ani pečlivé zkoumání, co mi vlastně je, namátkou mezi lidmi jsem si naměřila nějaké viry a bakterie. Joalisky se mi vršily u postele a já cucala šňůru kapiček, než jsem usnula. V noci, když mne kašel nenechal spát, jsem zapperovala krk. Napařovala se ve vaně s roztokem, a ve dne v noci si vařila horké nápoje s citronem a medem. Vzala jsem si antihelmintika proti vlasovcům. Vše vždy zabralo jen na dvě hodiny. Po týdnu usilovné práce všemi směry mi bylo stále bídně. Pochopila jsem, že viry a bakterie to nebudou. Nakonec jsem vylučovací metodou dospěla k amébám. Koupali jsme se za tropického počasí, to mají prvoci ideální podmínky k množení. Termální bazény se nechlorují, v domnění, že léčivá voda si s patogeny poradí sama. Vysoká koncentrace nemocných lidí přidá do vody ještě nějaké bakterie. Sedmý den mi bylo hůře než první. V noci jsem nemohla polykat, dýchat, ani koukat, pyžamo propocené. Věděla jsem, že si na to musím přijít sama, že mi s tím žádný lékař nepomůže. Po tolika dnech marného snažení jsem si ve tři v noci vzala 400mg metronidazol. Do hodiny mne přestalo bolet v krku a do rána se rozjasnily oči, i když ještě hrály všemi duhovými barvami. Do rána jsem už nezakašlala a po sedmi dnech jsem se konečně vyspala. Hned po snídani a po obědě jsem si vzala další tablety. Vlily do mne příval energie a já začala dohánět ztracený čas v domácnosti. Kašel se ještě v noci vracel, ale stále slaběji, a po týdnu s metronidazolem jsem byla zdravá.                                                                                                                                 

Svým příběhem vás chci, milí čtenáři a kolegové, nasměrovat na možný zdroj potíží. Améby jsou nejrozšířenějším parazitem na planetě, žijí v půdě a ve vodě, a my poradci se s nimi setkáváme často. V klasické laboratoři améby nehledají, a i kdyby cíleně hledali, je to obtížný úkol s malou pravděpodobností pozitivního výsledku. Lékaře prvok nenapadne NIKDY, musí to napadnou NÁS. Lékař pak marně prokrmuje svého kašlajícího klienta antibiotiky, která nezabírají, a očař nabídne doživotní kapky na suché oko, nebo kortikoidy. V noci, když jsem skoro neviděla, jsem si uvědomila, že nějak takto může vypadat začátek roztroušené sklerózy. Améba se do mozku může dostat po čichovém nervu /potápění/. Améby u pacientů s RS vídáme pravidelně, stejně jako jejich nekonečné potíže s močovým měchýřem, kdy  ereskáři  ,,nedomočí“,  a ve zbytkové moči se jim pomnožují patogeny. K tomu stačí navrch jeden letní štípanec s borrelkou, a ,,nevyléčitelná“ nemoc je na světě. Hned v pondělí mi přišla kašlající klientka. Vrátila se z Jánských lázní, kde se koupala v běžném bazénu! V lázních brala pokonce náš roztok dvakrát tři kapky, nestačilo. Domů přijela s teplotou, velkým pocením, mimořádně ostrou bolestí v krku a kašlem. Doma dostala antibiotika, která problém vyřešila jen částečně. Améby jsem ještě našla. V úterý přišla s tuberáckým kašlem klientka, která se vykoupala v Laa. Plná améb. Slovenští klienti máchající se přes léto ve svých termálkách mne roky zaměstnávají. Invaze nemocných začíná vždy s koncem léta a na podzim.           

I když je varuji, znova si přivezou trichomonády, améby a chilommastixy,  nachytané v těch ,,zdravých“ lázních. Maďarské lázně nejsou o nic lepší, totéž vířivky kdekoliv.                                                                                                         

Úmyslně jsem podrobně popsala všechny symptomy, které mne potkaly, protože některé bych s amébou nikdy nespojovala, například kašel. V tom těžkém týdnu bylo jediným potěšením, že přicházeli na kontrolu většinou disciplinovaní klienti, kteří se od minulé návštěvy výrazně zlepšili. Největší radost mi udělala slečna s atopickým ekzémem. Mívala ruce a nohy rozpraskané do krve. Po lécích na prvoky a vlasovce má ruce a nohy čisté.  Vnuk zatím i dva týdny po dovolené stále bez ekzému.      V Brně  26.8. 2013

Zpět