SÍLA PŘÁTELSTVÍ - LEUKOCYTÓZA Kauza pana R. V.

18.08.2015 21:13

Pan R. V., 63 let, z Náchodska, seděl v únoru 2012 doma u otevřeného okna a lapal po dechu s pocitem, že zřejmě brzy umře zadušením. Dříve kreativní, nesmírně pracovitý, vždy radostný člověk, nyní propadal nečinnosti, pesimismu a depresím s myšlenkou na konec. Naprostá ztráta radosti a chuti do života. Jeho zdravotní stav v únoru 2012: suchý kašel, bolest zubů, bulky pod uchem, šumění v uších, bez čichu a chuti, s nosními polypy, trvale ucpaný nos se stále vytékajícím lepkavým žlutozeleným sekretem, s popraskaným jazykem, bez slin, obě líce nateklé. Uvnitř krku měl hrbolek, viditelný i zevně, působící drhnutí potravy při polykání. Potíže se stupňovaly až do té míry, že nebyl schopen přijímat normální potravu a musel přejít na stravu kašovitou. Byl mu diagnostikován zánět žaludku, zvětšená prostata, kameny ve žlučníku a cysta velikosti asi 4 cm v levé ledvině. Dostavovaly se také potíže se spánkem. Asi čtyřikrát během noci se samovolně budil a musel promývat ústa vodou kvůli nesnesitelnému pocitu suchého popraskaného jazyka a zároveň kvůli množství hlenů v ústní dutině.      

R. V. nejprve usilovně hledal pomoc u klasické medicíny. Postupně navštěvoval všechny nemocnice ve svém okolí. Opakovaná vyšetření na ORL – stabilně nulový výsledek. V jedné malé nemocnici se lékařka podivila: „Vypadáte hrozně už celé měsíce, a to vás nikde nevyšetřovali na alergie?“ Lékařce se R. V. zželelo a zařídila mu nástup do FN v Hradci Králové k opravdu důkladnému vyšetření. Byla určena diagnóza ,,leukocytóza . Profesor mu sdělil: „Víte, kdybyste byl mladší, řešili bychom to agresivní léčbou, … ale takhle …, můžete jít domů.“ Nakonec, jedna čerstvě vystudovaná mladá lékařka v Náchodu dospěla k závěru: Sjögrenův syndrom. R. V. poslal pro jistotu svou dokumentaci k přezkoumání do jedné pražské nemocnice, kde mu tuto diagnózu potvrdili s odhadem, že při nasazení kortikoidů a penicilinu má pacient vyhlídku přibližně na šest měsíců života, tedy do konce léta 2012.

Dlouhé čekání na převážně nic neříkající výsledky a pochmurný výhled do blízké budoucnosti nakonec dovedly R. V. k alternativní medicíně. Prodělal několik biorezonančních vyšetření. Manželé Kašparovi z Prahy nalezli mimo jiné EBV v nosohltanu a masivní infekci vlasovců, a byli tak nejblíže správné diagnóze. Obrátil se s prosbou o pomoc nakonec i k ing. Bláhové. Ta poradila antihelmintika a informatika. Postupně využil Entizol, Albendazol, Praziquantel a Ivermectin v pastě, pastu si vtíral do nosní sliznice. Z informatik vykapal asi osm lahviček. Zakoupil a používal Super Ravo Zapper, střídal různé frekvence, elektrody přikládal na bolavá místa. Dále užíval MMS1 vnitřně,  2x denně 4 kapky, někdy spolu s DMSO zevně. Ráno a večer kapal ředěné MMS1 do uší a do nosu. Rovněž kapal ředěný roztok peroxidu vodíku nebo hypermanganu, odvar z přesličky a anýzu.        V MMS se i koupal.

Během odčervování pozoroval ve stolici zvláštní nitkovité bílé útvary o velikosti 20 x 1 mm, jindy něco jako fialový kmín, jindy byla stolice potažena jakoby bílou sítí. Z pravé líce vymačkával kromě hnisu i nějaké nitkovité ,,šneky“. Z nosohltanu se mu uvolňovaly boláčky o velikosti koruny – z jedné strany krvavé, z druhé hlenovité. Jednou vysmrkal z nosu i dva nitkovité útvary 14 cm a 18 cm. Veterinář ale parazity nepotvrdil.  Pan R. V. také pil bylinné čaje s tužebníkem jilmovým, užíval extrakty z poupat, frekvenční náplasti, megadávky vitamínu C, koloidní stříbro, práškovou houbu Reishi , kombuchu, a kloktal slanou vodou. Dle ajjurvédské medicíny upravil stravu a prováděl akupresuru. Teplo v lázních Podhájska na Slovensku mu velmi prospělo. Doma si dopřával každodenní horkou vanovou koupel a s potěšením se nahříval u krbu. Dodnes se varuje prochladnutí. Používal inhalátor s MMS1. Pomocnými léky byly Controlloc, Itopid, Flórsalmin, Jox ve spreji, živočišné uhlí, Lexaurin.

Za tři měsíce, tedy v květnu 2012, po absolvování protiparazitární léčby, byl již mimo nebezpečí života. Dnes, v prosinci 2013, se raduje z nově nabytého zdraví a je to opět ten činorodý a radostný člověk, kterého znám. V současnosti užívá jednou denně houbu Reishi a na posílení bolavé slinivky kapky z penízovky sametonohé. Říká: ,,Nikdo mi neuvěří, jaký je to požitek, moci normálně dýchat nosem.“ Pan R. V. na sobě rok intenzivně pracoval. Po čase se mu natolik ulevilo, že se mohl vrátit k běžnému životu.  

Komentář HB:  Pan J. P. vypravěč, mi poslal tento příběh, a skromně se o sobě vůbec nezmínil. Nebýt však jeho osoby, chmurná předpověď lékařů by se pravděpodobně vyplnila. Pan J. P. je dlouholetý přítel pana R. V. Nemohl se už dívat na jeho trápení a propadání beznaději. Na internetu hledal nejrůznější rady a postupy, jak se svépomocí uzdravit, kontaktoval několik terapeutů, mimo jiné napsal i mně. Jeho přítel byl už po tolika měsících marného běhání po doktorech vyčerpaný a skeptický, neměl už sil něco zkoušet, a jeho zdravotní stav to ani nedovoloval. Pan J. P. ho stále povzbuzoval, nutil zkoušet nové léky a neházet flintu do žita. Většinu léků mu koupil sám a nosil mu je, zavezl ho i za manželi Kašparovými. S panem R. to dlouho vypadalo opravdu zle, nemohl dýchat, polykat, ani jíst, ale přítel se nevzdal. Denně telefonoval, pravidelně R. navštěvoval, a stále hledal novinky. Pomalu, pomaličku se zdraví jeho kamaráda vracelo. Dnes, po roce heroického úsilí obou kamarádů, si mohou oba oddechnout. Prognóza lékařů se nenaplnila. Pan R. K. se vrátil do života. Příběh je cenný ze dvou důvodů- za prvé ukazuje tristní stav naší medicíny. Takových příběhů dostávám na mail denně několik, mí kolegové také. Člověk se ptá, je tu vůbec někdo zdravý? A jsme v 21. století? Lze odvodit, že statisíce lidí v této republice trpí nejrůznějšími bolestmi a potížemi, aniž jim naše moderní medicína umí navrátit zdraví. Jakmile se začnete zabývat detoxikací, a mluvíte s tisíci lidmi, získáte dojem, že vlastně nikdo kolem vás není zcela zdravý, a to je opravdu téma k zamyšlení.

Příběh je však také povzbuzením pro nás pro všechny. Ani beznadějná situace, kdy vás lékaři odepíšou, není momentem, kdy byste měli složit ruce do klína, uvěřit jim a v tichosti zesnout. Ukazuje se, že je lepší dělat cokoli než nic, ukazuje se, že je lepší spolehnout se na přátele než na doktory. Ukazuje se, že se vyplatí za každých okolností bojovat. Tento příběh je oslavou přátelství, houževnatosti a naděje. Oběma přátelům blahopřeji. Hezčí tečku za rokem 2013 bych si ani nemohla přát.  Ing. Hana Bláhová

Zpět