ULCERÓZNÍ KOLITIDA - kauza pana S.V.

17.06.2015 23:24

Začalo to nenápadně roku 2009, kdy jsem zaregistroval ve stolici krev.  Zpočátku jsem tomu nevěnoval pozornost, protože to nebyla denní záležitost a neměl jsem žádné bolesti nebo jakékoli jiné obtíže. Vždy jsem byl zdravý člověk, jistě … občas nějaká ta rýma, zlomená ruka - klasika. Jako pravidelný dárce krve jsem byl na kontrole častěji, než kdokoli jiný a pokaždé bylo vše v naprostém pořádku. Roku 2010 se nám ale narodila dcerka a vše byro rázem jinak. Spala sotva hodinu v kuse a následoval křik, pak hodinu uspávání a za hodinku zase znovu. Kamarád pracující u Městské policie se pak už ani nedivil, že se u nás doma svítí celou noc. V práci to bylo taky peklo, protože šéf se po mě vozil jako Pivrnec po sáňkařské dráze, takže jsem měl nervy na pochodu. Ulcerózní kolitida se začala pozvolna rozjíždět – bolesti břicha, křeče a krev ve stolici byla už na denním pořádku. Tak začaly mé pravidelné návštěvy u gastroenterologa. Dostal jsem tablety s Mesalazinem a na nějaký čas bylo dobře … jenže ne napořád.  Roku 2011 jsem už denně užíval Mesalazinum jako tablety i jako čípky. Později přibyly suspenze a pěny … vše s mizivým účinkem. Začal jsem zkoušet kde co, jen aby alespoň na chvíli bylo lépe, a tak přišli na řadu léčitelé a alternativní medicína. Iris diagnostika a bylinky moc nepomohly, tradiční čínská medicína ani akupunktura neublížily, ovšem můj problém neřešily. Pokus o změnu gastroenterologa byl k ničemu, protože lék, který léčí tuto nemoc prostě oficiálně neexistuje. Nakupoval jsem hromady potravinových doplňků za ještě větší hromady peněz. A jako by to můj nadřízený v práci tušil, dával mi zabrat ještě víc. Denně jsem měl 15 až 20 stolic … no, on to nebyl už ani klasický průjem, prostě jen krev. Obrovská ztráta krve se projevila jako silná anémie. Byl jsem bledý jako hrabě z Transylvánie a jakákoli fyzická aktivita mne neskutečně vyčerpávala, takže když jsem šel se smetím, vrátil jsem se zničený jako bych právě zdolal Annapurnu.  Přidaly se mžitky před očima, malátnost, slabost, nechutenství … A tak jsem to doklepal do roku 2012, kdy jsem se dostal na pohotovost. Z původních 85kg (měřím 182cm) jsem šel na 63kg. Aby toho nebylo málo, přibyl i hemoroid velký jako tenisový míček. Ukončil jsem pracovní poměr a plynule přešel na nemocenskou. První měsíc jsem jen ležel a sotva si došel na záchod. Jakýkoli pohyb znamenal utrpení. Gastroenterolog mi vypsal kortikosteroidy a začal jsem pravidelně docházet na hematologii na antianemika, která jsem dostával nitrožilně 3x týdně. Vysoké dávky kortikosteroidů byly super. Krev zmizela, krásná šiška vycházela 1x denně a dostal jsem chuť k jídlu. Lékař mne vybavil letáky a ve fakultní nemocnici mi hlavní dietní sestra poradila s úpravou jídelníčku. Přestal jsem jíst ovoce, zeleninu, tmavé pečivo, uzeniny a salámy, mléko a většinu mléčných výrobků, vše grilované, sladké, tučné, pečené a smažené … Těžko se nabírá váha, když vlastně nesmíte nic jíst, takže jsem nakupoval v lékárnách vysoce energetickou tekutou výživu. Kortikosteroidy se jevily jako spása, kromě několika vedlejších účinků jako kožní vyrážka (akné), euforie, měsíčkovitý tvar obličeje, břišní tuk, zhrubnutí hlasu… to vše byla dobrá cena za klid. Pokaždé, když jsem se pokoušel kortikosteroidy vysazovat, se problémy okamžitě vracely.  Započal začarovaný kruh, kdy se kortikosteroidové krásné období střídalo s bezkortikosteroidním peklem. Opět jsem se začal poohlížet po alternativní medicíně, bylinkách a dietách. Vlastně to byla má manželka, která se stále snažila najít cokoli, co by pomohlo, jen ať se vymaním ze zajetí kortikosteroidů. Já jsem vlastně už po těch letech rezignoval a začal se smiřovat s osudem. Domluvila mi schůzku s ing. Bláhovou v Brně. Od tohoto sezení jsem si moc nesliboval, protože podobných „sezení“ jsem už absolvoval mnoho a pokaždé s podobným výsledkem. Když mě „natočila“ a popsala oboustranně A4-ku vším co mám, s klidným výrazem mi oznámila, že do vánoc (byl květen) budu v pohodě. V ten okamžik jsem si jen pomyslel: „ no to určitě … “. Nasadila mi antihelmintika na prvoky a tasemnice, Humblův roztok. Člověk udělá cokoli, jen aby nemusel zase na hadici do zadku. Jenže ono to fungovalo. Vysadil jsem veškeré léky a potravinové doplňky. A po dobrání léků jsem zůstal jen na roztok u a jonášovkách.  A ono to stále fungovalo. Po třech měsících „u Bláhové“  jsem začal trénovat fyzičku. Jezdil jsem na horském kole, chodil denně až10ti kilometrové vycházky a v srpnu jsem se zúčastnil 30ti kilometrového pochodu „Po stopách 22. výsadkové brigády Prostějov“ , zvládl jsem to v pohodě. Dokonce jsem se přihlásil do šermu a každou středu teď pravidelně chodím na tréninky. Zkouším dělat keramiku, propadl jsem geocachingu, věnuji se living history – raný středověk … a díky ing. Bláhové a především mé ženě teď nečerpám invalidní důchod. Jím zase ovoce a zeleninu, mléčné výrobky, oříšky i tmavé pečivo … prostě můžu cokoli, jen se vyhýbám smaženým a grilovaným věcem. No, takže na té Bláhové asi něco bude :-) Děkuji Vám, S.V. 

Komentář HB: pan V. měl všechny patogeny, typické pro ulcerózní kolitidu, tedy prvoky, žloutenky, tasemnice. Na žloutenky jsme nasadili informatika, prvoky řešili příslušnými léky. Když drobotina trochu opadla, bylo možno zahájit palbu na tasemnici, klasickou Taenia solium, tasemnici vepřovou. Ze všech tasemnic se s touto krasavicí setkáváme nejčastěji.Pokud se pacientovi netočí hlava, do šesti týdnů je s dvanácti tabletami po parádě. Pokud je klient bojovník a poctivě bere roztok v několika dávkách za den, jako právě tento můj disciplinovaný klient, pak léčba celé slavné ulcerózní kolitidy nemusí trvat déle než několik měsíců. Totéž platí i pro celiakii, pro Crohnovu chorobu, časný diabetes obou typů a prakticky pro všechny TAKZVANÉ autoimunitní choroby. Rozhodne-li se pacient pro klasickou léčbu, číhá tu jedno vážné nebezpečí. Pod kortikoidy, biologickou léčbou nebo Pentázou se dále tiše rozvíjí virová i prvoková infekce, střevo je dále perforováno, pokračuje eroze a zánět. Pouze naše imunitní odpověď je ztlumena a zdánlivě vše klape. Dříve nebo později však střevo prostě někde uhnije a pacient skončí na operačním stole. Kus střeva se ,,musí“ uříznout. Prvoci mají rychlý biologický,,poločas rozpadu“, améby a giardie se rozdělí ve dvě zhruba po 6-8 hodinách. A dále se množí geometrickou řadou. Desetidenní kúra protiprvokové léčby proto obvykle nestačí a zůstane-li ve střevě byť jen nepatrný zbytek prvoků, domnoží se. A tady přichází ke slovu roztok, který je možno užívat dlouhodobě, dostatečně dlouho na to, aby se prvoci i žloutenky vymýtili docela. Vyhubit makroparazity je otázkou několika týdnů. Pacient se pak vrací do normálního života, bez jakéhokoliv omezení. Nemusí brát ani klasické léky, ani alternativní. Čím rychleji se rozhodne z klasické léčby vycouvat, tím snažší je léčení, tím rychleji se střevo zahojí.   

Dodatek z června 2015: u klientů s chronickými střevními, či obecně  ,,autoimunitními“ chorobami, dnes důsledně hned na počátku celé očistné kúry testujeme pitnou vodu, se kterou je denně v kontaktu. Testujeme běžné i rezistentní prvoky. Rozuměj- rezistentní na chlór. Klient většinou žije v oblasti se špatnou pitnou vodou. Například žije v domku se studnou, má kotel na teplou vodu, boiler, nebo staré trubky, nebo osmotický filtr. To vše jsou překážky, které brání léčbě. Klientům doporučujeme pořídit si UV- lampu-vodní filtr, pak je jejich pitná voda bezpečná a délka celé léčby se z jednoho roku redukuje na půl roku, nebo dokonce čtyři měsíce.

Voda, základ života, toto heslo platí u

ULCERÓZNÍ  KOLITIDY                                                                            CRONOVY CHOROBY                                                                                     DIABETU                                                                                                             CELIAKIE                                                                                                                              více, než u kterékoliv jiné diagnózy. 

Nyní je v kraji populární léčit tyto  ,,autoimunitní“ nemoci pomocí uměle nasazených vajíček tenkohlavce prasečího. Tenkohlavci ale brzy hynou a musí se nasazovat znova a znova. Levné to zrovna není. Jak často a kolikrát? No to vám nikdo dopředu neřekne.                                                                                            Nasazovat do střeva postiženého prvokovým zánětem vajíčka dalších parazitů je  nesmysl. Dva paraziti nikdy nebudou lepší než jeden. Parazit, hodný toho slova,  vždy jako první spotřebovává vitamíny, enzymy a další živiny, které hostitel potřebuje ke svému životu. Hostitel dostane, co mu parazit ,,nechá“. A naopak parazit vylučuje metabolity, které jsou pro hostitele toxické. Tato ,,léčba“ je nyní populární u našich parazitologů, podporovaných ve ,,výzkumech“ zahraničními sponzory. Selský rozum stačí, abychom věděli, že pokud lékař, parazitolog, či léčitel přesně neví, co takzvanou autoimunitu způsobilo, jenom střílí naslepo, stylem pokus omyl. Každý se musí nějak živit.    

 

Terapeut Ing.Han Bláhová

Zpět