Vakcíny očima chemika: Co se dostává do lidského organismu při očkování?

07.07.2016 09:34

měsíčník Dieťa — V.2013 — ptá se Ing. Renáta Krausová,

    odpovídá doc. Ing. Josef Prousek, CSc.

„Vakcínu si vy jako laik musíte představovat jako polévku. To znamená, že já nebudu zkoumat, co všechno je v té polévce. Důležité je, že to posoudila medicínská autorita a výstup z toho posouzení byl, že je to pro člověka neškodné,“ řekl již dříve v TV Markíza v pořadu Reflex, zaměřené na očkování, praktický lékař MUDr. Peter Lipták, který se často vyjadřuje k povinnému očkování u dětí. Pokud byste přece jen byli zvědaví, z čehož „uvařili polévku“, kterou nabízejí vašemu dítěti ve formě vakcíny, možná vás zaujme náš rozhovor s environmentálním chemikem doc. Ing. Josefem Prouskom, CSc., z Oddělení environmentálního inženýrství Fakulty chemické a potravinářské technologie Slovenské technické univerzity v Bratislavě, ve kterém se zaměřujeme na některé přídatné látky, nacházející se ve vakcínách. Rozhovor je snad trošku náročnější pro laického čtenáře, ale věříme, že přináší množství důležitých informací, které přivítají nejen rodiče, ale i odborníci. Proto jsme se nesnažili o zjednodušení tohoto tématu. Doc. Prousek se zabývá v rámci předmětu Rizikové vlastnosti látek toxickými účinky cizorodých látek v lidském organismu, což ho opravňuje vyjadřovat se k problematice obsahu chemických látek ve vakcínách.

 

    Rodiče se v pediatrických ordinacích před očkováním dítěte dozvídají, že očkování je bezpečné a vyvolává jen málo a nejčastěji zcela mírných nežádoucích účinků. Ptají se nás však, jestli je to opravdu tak, když mezi přídavnými látkami se vyskytují i takové, které jsou známé svou toxicitou. Pojďme se tedy podívat na některé přídatné látky obsažené ve vakcínách. Například hliník. Ve vakcínách se vyskytuje hydroxid hlinitý a fosforečnan hlinitý. Jaká je úloha těchto látek ve vakcínách a jak působí na lidský organismus?

    Největší zátěž hliníkem představuje současné podání vakcín Infanrix Hexa a Prevenar 13 nebo Synflorix v 3.–4., 5.–6. a 11.–12. měsíci života miminka. Hliník se do vakcín přidává ve formě hydroxidu hlinitého Al(OH)3 a fosforečnanu hlinitého AlPO4. Výrobce tvrdí, že hliník je pouze adjuvans — tedy látka, která v tomto případě zesiluje účinek vakcíny. Na tomto místě se vynořují samozřejmě další otázky. První z nich je, zda jsou to již všechny úkoly a účinky hliníku, použitého ve vakcíně, a tedy po injekční aplikaci i v organismu? Při intramuskulárním podání (do svalu) se v těle dospělých zadrží až 40% hliníku a u novorozenců až 75%. Jaké jsou tedy důsledky použití těchto vakcín, které spolu obsahují nejméně 945–1320 μg hliníku jako jednodenní zátěž, přičemž hranice otravy hliníkem je pro miminko s hmotností 5 kg na úrovni 35 až 50 μg hliníku v krvi celkově?

    V organismu hliník nepatří mezi esenciální prvky (nezbytné pro život), jako například železo a měď. Ale jeho hromadění v organismu může ovlivňovat různé biologické funkce. V důsledku přítomnosti vysokých koncentrací hliníku mohou vzniknout různé nemoci, jako jsou například encefalopatie (psychické poruchy, způsobené poškozením mozkové tkáně), Alzheimerova choroba, Parkinsonova choroba a jiné. Přesný mechanismus toxicity hliníku není dosud zcela znám. Expozice nadměrným množstvím hliníku může ale vyvolat oxidační poškození buněk a orgánů, což je zapříčiněno nadprodukcí reaktivních kyslíkových intermediátů (přechodných meziproduktů) ROS (Reactive Oxygen Species). Hliníkem vyvolaný oxidační stres (což je v podstatě nadprodukce ROS) je svázán s jinými esenciálními kovy, především se železem. Role hliníku v tomto případě spočívá v ovlivnění homeostázy (stav dynamické funkční rovnováhy v živém organismu) železa, kdy při jejím porušení nastává nadprodukce ROS, a tedy oxidační poškození buněk a orgánů.

    Toxické účinky kovů jsou závislé na velikosti expozice, od způsobu vstupu do těla a rychlosti této expozice, dále od jejich distribuce, jakož i od dosahované orgánové koncentrační úrovně (například akumulace kovu v mozku) a samozřejmě od rychlosti jejich vylučování z organismu. Ve svých toxických účincích zahrnují kovy inhibici (potlačení) aktivity enzymů a syntézy proteinů, mění funkci DNA a mění i propustnost buněčné membrány. Ve zdravém organismu se jen velmi malé množství orálně (ústy) přijímaného hliníku absorbuje trávicí soustavou. Z tohoto důvodu je podstatně významnější expozice hliníkem při intramuskulárním injekčním podání ve vakcíně, kdy je jeho hlavním transportérem v organismu krev. Při transportu krví se hliník váže na transferin a albumin a také na erytrocyty (červené krvinky). Výsledky různých studií ukázaly, že Al3+ ionty, akumulované v lidských erytrocytech, vyvolávají závažné změny v membránách červených krvinek. Nastává peroxidace lipidů membrány (oxidace membrány), což jen potvrzuje, že hliník indukuje produkci ROS. Navíc se potvrdilo, že zvyšující se koncentrace hliníku způsobuje větší oxidační stres, a tedy hlubší poškození buněčných membrán. Prooxidačné vlastnosti hliníku potvrzují i ​​experimenty, při kterých podání různých antioxidantů (látky, které potlačují účinky ROS) zapříčinilo snížení toxického účinku hliníku. Potvrdilo se také, že hliník oslabuje funkci mitochondrií, v důsledku čehož se zvyšuje produkce ROS těmito buněčnými organelami. Je všeobecně známo, že ionty kovů mohou násobit i železem katalyzovanou produkci ROS, které následně ovlivňují četné buněčné komponenty včetně lipidů, proteinů a nukleových kyselin, a tak přispívají ke vzniku neurodegenerativních chorob. Biologické membrány představují významnou buněčnou ochranu, ale současně i místo napadání ROS. Porušením membrány se může významně změnit funkce buňky (například v případě neuronu). Samozřejmě, že organismus má i velmi účinné ochranné systémy proti účinkům ROS. Jsou to zejména superoxiddismutáza (SOD, enzym, který katalyzuje přeměnu superoxidu O2 na peroxid vodíku), dále enzym kataláza (katalyzuje přeměnu peroxidu vodíku na vodu a kyslík) a glutathionperoxidázy (je schopná metabolicky rozkládat peroxid vodíku a lipidické peroxidy). Ze studií vlivu hliníku vyplynulo, že aktivita uvedených ochranných enzymů se v přítomnosti hliníku snížila, nejvíce v případě katalázy. V důsledku tohoto vlivu lze kumulovat peroxid vodíku v místě jeho vzniku, a tím se i zvyšuje produkce ROS. Ukázalo se také, že hliník proniká krevně-mozkovou překážkou (hematoencefalickou bariérou, z angl. Blood-Brain Barrier = BBB) a že se dostává do mozku plodů nebo kojenců transplacentární cestou nebo mateřským mlékem.

    Hliník je prvek s vysokými neurotoxickými vlastnostmi, které v konečném důsledku hrají významnou roli při degeneraci lidských nervových buněk.[3][4][5][6][7][10]

 

    V jedné rozhlasové debatě zaznělo i povzdechnutí z úst odborníka, že neví, proč se lidé stále bojí hliníku ve vakcínách, vždyť je to podobné, jako kdybychom olizovali hliníkový příbor. Další odborníci říkají, že potravinami i v mateřském mléce dítě přijme více hliníku než ve vakcíně. Má tedy hliník přijatý v potravě stejný účinek na organismus, jako když se do těla dostane injekčně?

    Tato otázka významně souvisí s pojmem toxicita látky. Toxicita představuje jedovatost, škodlivost dané látky pro živý organismus nebo jeho části. Toxický účinek závisí od doby expozice toxické látce, od druhu a velikosti organismu (tedy od jeho hmotnosti). Je dále významně závislá na zdravotním stavu organismu. Kromě toxicity pro celý organismus rozlišujeme toxicitu pro jednotlivé orgány, buňky a podle výsledku toxického působení například karcinogenní (rakovinotvorný), mutagenní (způsobující změnu dědičných vlastností, genů) nebo teratogenní (vyvolávající znetvoření vyvíjejícího se zárodku) toxický účinek.

    Toxicita látky dále závisí od exponovaného objektu, od způsobu podání látky a od jejího charakteru. To je nesmírně důležité například i při řešení našeho problému. Je podstatný rozdíl, je-li látka podána ústy (perorálně), nebo je aplikována do žíly (i.v. = intravenózně) či do svalu (i.m. = intramuskulárně). Totiž hliník přijatý potravou se účinně vylučuje trávicím systémem, zatímco injekčně přijatý hliník organismus ve vysoké míře zadržuje a distribuuje krví do jednotlivých orgánů. V tomto případě je třeba upozornit i na formu, v jaké se hliník nachází (platí obecně prakticky pro všechny kovy). Nejméně toxická je kovová forma, to znamená hliník jako kov — tedy například v otázce zmíněný příbor. Podstatně jiná je situace v případě iontové formy, což je náš případ, kdy se hliník aplikuje vakcínou ve formě iontové sloučeniny jako Al3+. Podobně jako v případě rtuti a jejích sloučenin se pak významně mění nejen toxické účinky, ale zejména distribuce dané formy a její ukládání v jednotlivých orgánech (například její bioakumulativní vlastnosti). V případě rtuti, která se stále používá u některých vakcín jako konzervační prostředek, se toxicita zvyšuje od jejích anorganických sloučenin k organickým, které vznikají i v trávicím systému různými transformačními reakcemi za vzniku methylrtuti a dimethylrtuti (jde o dvě nejtoxičtější formy výskytu rtuti). Tyto formy mají velmi vysoké bioakumulační vlastnosti a v organismu se kumulují zejména v mozku, a tím nastává poškozování centrálního nervového systému (CNS).

 

    Lze tedy jednoznačně říci, že koncentrace hliníku, podaného vakcínami, dosahuje nebezpečnou úroveň? Vy jste již vysvětlil, že největší zátěž hliníkem představuje současné podání vakcín Infanrix Hexa a Prevenar 13 nebo Synflorix. V diskusi o očkování, která se konala minulý měsíc v Senci (9.IV.2013), jedna maminka uvedla, že podala na Úřad veřejného zdravotnictví (ÚVZ SR) informaci o tom, že současné podávání těchto vakcín překračuje spolu limit hliníku ve vakcíně. ÚVZ SR jí odpověděl, že dotčené vakcíny se mohou aplikovat ve stejnou dobu, ale na různé části těla. Co znamená podání dvou lidských dávek? Podle odpovědi jde o simultánní, tedy souběžné podání vakcín, ne společné. Při současném podání dvou vakcín prý není překročena povolená hranice hliníku ani při jedné z vakcín. Prý se množství hliníku aplikované ze dvou vakcín na různé části těla nesčítá…

    Jak jsem již uvedl, podávaná dávka hliníku vakcínou významně překračuje povolenou úroveň hranice otravy hliníkem, a to je nebezpečné zejména pro miminka. Důsledky takové expozice jsou obecně známé jako různé neurotoxické poruchy vyúsťující do neurodegenerativních chorob. Tedy koncentrační úroveň hliníku ve vakcíně, injekčně aplikované kojencům a batolatům, v žádném případě nepředstavuje bezpečnou úroveň. Množství hliníku aplikované injekčně ve stejnou dobu na různé části těla se samozřejmě sčítá. Tvrzení, že při současném podání dvou vakcín, obsahujících hliník, není překročena povolená hranice hliníku, je proto nesmyslné. Kdyby nás například dvakrát kousla zmije, jednou do ruky a vzápětí do nohy, nebezpečí otravy je samozřejmě dvakrát větší než v případě jednoho kousnutí.

 

    Lékaři říkají, že hliník obsažený ve vakcíně je neškodný, neboť ho dítě vyčůrá. Je to opravdu tak jednoduché?

    Vůbec to není až tak jednoduché. Dítě skutečně hliník vyčůrá, ale pouze hliník přijatý potravou, tedy orální cestou. Ledviny velmi účinně vylučují takto přijatý hliník. Ale hliník, podaný injekčně, se v organismu zadržuje v převážné míře ve formě různých stabilních komplexních sloučenin, a to významně ovlivňuje možnost jeho vyloučení z organismu a na druhé straně naopak zvyšuje jeho toxické účinky.

 

    Rodiče si navzájem radí, že hliník z vakcín lze z organismu dítěte rychleji vyloučit dodáním křemíku, například pitím přesličkového čaje. Můžete doporučit takový postup? Dokáže si křemík takto poradit s hliníkem z vakcíny?

    Faktem je, že přeslička skutečně obsahuje křemík, který významným způsobem ovlivňuje absorpci a přenos hliníku do organismu. Jde ale o zabránění přenosu hliníku z trávicí soustavy. V této souvislosti se uskutečnily několik studií, které se zabývaly nejen tímto ochranným úkolem křemíku, ale určili i jeho potřebné dávky, a to vzhledem ke koncentrační úrovni hliníku, například v pitné vodě. Vysoké dávky křemíku (až do koncentrační úrovně 118 mg.l-1) se v tomto případě ukázaly jako velmi efektivní při zabraňování absorpce hliníku v trávicím traktu. Koncentrace křemíku, považována za významnou při snížení rizika demence nebo Alzheimerovy choroby pro populaci, která dlouhodobě konzumovala pitnou vodu s vysokým obsahem rozpuštěného hliníku (> 0,1 mg.l-1), byla určena na ≥ 11,25 mg.l-1.

    V našem případě se však jedná o hliník transportovaný krví, takže těžko říct, jak bude fungovat křemíková ochrana.[6]

 

    Podívejme se na formaldehyd. Další z látek obsažených ve vakcínách, které výrobci ani neuvádějí v přiložených letácích k vakcíně. Dovoluje jim to legislativa EU. Pokud se zeptáme na formaldehyd, dozvídáme se, že prý je ho tam tak maličko, že nemůže škodit. Je pravda, že stopové množství formaldehydu je opravdu neškodné? Jaká je jeho pouť lidským organismem? Může způsobit nějaké závažné poškození?

    Úvodem k tomuto problému je nutno říct, že formaldehyd je známý karcinogen a z tohoto důvodu se upouští od jeho užívání jako konzervační látky ve vakcínách. V případě karcinogenních látek říkáme, že jde o tzv. bezprahové látky. To znamená, že každá koncentrace takové látky může vyvolat karcinogenní účinek.

    Formaldehyd (F) jako genotoxická látka (poškozující genetickou informaci, uloženou v DNA) vytváří s molekulami DNA tzv. adukty. To znamená, že tento karcinogen se nevratně váže na makromolekulu DNA pevnou chemickou vazbou (F-DNA). Tím vzniká tzv. bodová mutace. Z výzkumů na potkanech vyplynulo, že perorální nebo inhalační expozice formaldehydem zapříčiňovala zvýšený výskyt leukémií a zvýšení výskytu nádorů v trávicí soustavě. Na základě těchto výsledků autoři charakterizují formaldehyd jako multipotenciální karcinogen.

    Big Pharma pořád ještě vyrábí vakcíny, konzervované formaldehydem, které jsou ve světě injekčně aplikovány při očkování miminek 24 hodin po jejich narození. Formaldehyd obsahuje například i Infanrix Hexa, jak uvádí podrobnější australský leták, přibalený k této vakcíně. Kromě uvedených toxických účinků se v jiných pracích pozorovali i tzv. křížové spoje, když se pomocí molekuly formaldehydu nebo působením ROS spojily dvě molekuly DNA (DNA-DNA) nebo bílkovina (B) a DNA (B-DNA). Pozorovali se i zlomy vláken DNA. V tomto případě říkáme, že daná látka vykazuje epigenetické účinky, což znamená, že přítomnost cizorodé látky v organismu v závislosti na její koncentraci vyvolává produkci až nadprodukci ROS, které nepřímo oxidačně poškozují biologicky významné molekuly, například DNA. Zde vyvstává otázka, jaká je souvislost mezi formaldehydem, přítomným ve vakcínách, a rakovinou u dětí? Odpovědí mohou být následující údaje. Mezi 12 nejčastěji se vyskytujícími typy rakoviny u dětí tvoří leukémie, nádory mozku a centrální nervové soustavy více než polovinu nových případů.

    Formaldehyd reaguje nejrychleji s organickými a anorganickými anionty, s aminoskupinou —NH2 a se sulfidickou —SH skupinou. Dále reaguje s elektronově bohatými molekulami, když narušuje metabolický proces, případně způsobuje smrt organizmu. Z významných biologických molekul jsou to například aminoskupiny v DNA, když vzájemnými reakcemi vznikají hydroxymetylované aminoskupiny DNA—NH—CH2OH. To je první krok z hlediska mutagenních (způsobujících mutaci živých organismů) a následně karcinogenních účinků formaldehydu. Formaldehyd je vysoce reaktivní látka, která vzniká i endogenně (uvnitř těla) jako základní metabolický intermediát (přechodný meziprodukt) ve všech živých buňkách.

    Přestože jsme vystaveni formaldehydu ze znečištěného životního prostředí, poslední studie poukázaly na rozdílný mechanismus genotoxického působení inhalačního (vdechovaného) nebo perorálně působícího formaldehydu a formaldehydu aplikovaného injekčně do svalu. V práci[11] se zjistilo, že genotoxické působení formaldehydu se zakládá na genové expresi 66 genů, které se převážně spojují s procesy apoptózy (programované buněčné smrti) a s poškozením DNA. Genová exprese v genetice označuje aktivity genu a vyjádření informace, která je v daném genu obsažena. Porucha genové exprese je například podkladem zhoubného bujení. Ze všech testovaných aldehydů právě formaldehyd vyvolával nejsilnější genovou odezvu. Tato zjištění jsou v souladu se skutečností, že formaldehyd je známý karcinogen působící v in vivo systémech. (In vivo nebo zaživa označuje v biologii procesy nebo pozorování chování systému v prostředí, ve kterém se přirozeně nachází.) Důležité závěry přinesla i studie, zabývající se riziky, spojenými se zbytkovým formaldehydem, který se nachází ve vakcínách, určených pro kojence.[12] Autoři upozorňují, že je třeba rozlišit rizika, spojená s inhalační expozicí formaldehydem z ekologických zdrojů znečištění, a rizika, spojená s expozicí formaldehydem, aplikovaným ve vakcínách injekčně do svalu. Obě studie jednoznačně potvrzují skutečnost, že naše znalosti, spojené s genotoxickými účinky formaldehydu v in vivo systémech, jsou stále pouze částečné.[11][12]

    Lze tedy konstatovat, že zákaz používání formaldehydu jako komponentu některých vakcín je více než nutný.

 

    Každou další vakcínou dítě dostává do organismu znovu opakovaně přídatné látky. Nevzniká tak kumulace těchto látek v organismu dítěte? Jsou rodiče, kteří upozorňují, že až po opakovaném podávání vakcín v rámci očkovacího programu se projevily u dětí vážné zdravotní potíže.

    Kumulace, a to zejména přídavných látek, určitě vzniká (například v případě hliníku, ale i dalších přídavných látek), což může být jedna z hlavních příčin vznikajících potíží po další aplikaci vakcíny. Je třeba si uvědomit, že obranné systémy dítěte, případně jiné systémy, například vylučovací, nejsou ještě zcela vyvinuté, a to může způsobit velmi vážné následky (například vznik anafylaktického šoku, viz dále), které mohou zapříčinit až smrt dítěte.

 

    V souvislosti s vakcínami se zmiňuje i termín neurotoxicity přídatných látek. Vy jste ji zmínil ve spojitosti s hliníkem. Co to je a jak se projevuje?

    Neurotoxická jsou taková xenobiotika, která významným způsobem poškozují nervový systém, v našem případě zejména centrální nervový systém. Toto poškození pak velmi často zapříčiňuje nevratné procesy, spojené s neurodegenerativními pochody, jako je například vznik Alzheimerovy choroby, autismu a jiných nemocí. Xenobiotika jsou látky, které nevznikají v lidském organismu, ale jej ovlivňují farmakologicky (léky), endokrinologicky nebo toxikologicky (jedy). Xenobiotika se metabolizují zejména v játrech v rámci detoxikačních procesů. Těmito procesy se organismus přirozeně zbavuje různých toxických látek nebo je zneškodňuje. V této souvislosti uvedu jednu vážnou skutečnost, která se pravděpodobně dotýká i přídatných látek ve vakcínách. Totiž při metabolické degradaci xenobiotik vzniká často proces, který nazýváme metabolická aktivace. Jde o to, že v rámci detoxikačních procesů vznikají někdy velmi nebezpečné reaktivní meziprodukty s významnými genotoxickými vlastnostmi. Tyto vlastnosti výchozí látky nevykazují, objevují se pouze po jejich metabolické aktivaci (například genotoxicita polyaromatických uhlovodíků).[9][15]

 

    Jak se v lidském organismu chová fenoxyethanol? Jeho obsah uvádí například starší leták, přibalený k hexavakcíně, a australský leták ho uvádí pořád.

    Fenoxyethanol je bezbarvá olejovitá kapalina, která se používá kvůli svým baktericidním účinkům (schopnosti ničit bakterie) na konzervaci v kosmetice, vakcínách a léčivech. Považuje se za bezpečnější náhradu formaldehydu. Z hlediska jeho účinků můžeme konstatovat, že je toxický pro játra, ledviny a nervovou soustavu. Opakované nebo prodloužené vystavení fenoxyethanolu může způsobit poškození cílových orgánů. Může snižovat činnost centrálního nervového systému a způsobovat zvracení a průjem.

    Z různých studií vyplývá, že fenoxyethanol vyvolával apoptózu u HeLa60 rakovinných buněk při koncentracích 0,01%–0,5% a nekrózu (místní odumření živého tkáně) při koncentraci 1%. Dále se zjistilo, že fenoxyethanol je schopen rozkládat membrány mikrobiálních buněk a také buněk červených krvinek — erytrocytů.

    Velmi závažným zjištěním bylo odhalení schopnosti fenoxyethanolu blokovat mezibuněčné spoje, pomocí kterých probíhá mezibuněčná komunikace. Zablokování tohoto mechanismu se považuje za jednu z příčin vzniku maligních (zhoubných) buněk. Tyto vlastnosti totiž vykazují i ​​některé prokázané karcinogeny, jako například již uvedené polyaromatické uhlovodíky.[13][14][15]

 

    A co polysorbát 20 a polysorbát 80? Jaká je jejich role ve vakcínách. Jsou pro naše děti neškodné?

    Polysorbát 20 je stabilní a relativně netoxická povrchově aktivní látka. Používá se jako detergent, emulgátor a stabilizátor v potravinářství a farmacii. Využívá se také jako nosič pro antigeny. Pod pojmem antigen rozumíme látku, kterou je organismus schopen rozeznat na základě její struktury jako cizí a je schopen proti ní vyprodukovat protilátky. Jako antigeny se chovají mikroorganismy, cizorodé bílkoviny, podané do krve, cizí orgány, cizí krevní skupiny a jiné. Pokud je v těle množství antigenů, které ale vlastní imunitní systém nepovažuje za cizí, pak proti nim nereaguje. Některé antigeny jsou společné všem lidem (jako biologickému druhu), jiné jsou jedinečné pro každého člověka.

    Zde lze také hledat odpověď na otázku, proč každý organismus reaguje například na podanou vakcínu rozdílně. Úplně stejné antigeny mají totiž pouze jednovaječná dvojčata. Sem patří i problematika pyrogenů,[2] které představují produkty bakterií a zbytky nebo rozkladné produkty bakteriálních stěn vznikající při přípravě vakcín. Pyrogeny již v minimálním množství vyvolávají po injekčním podání zvýšení tělesné teploty. Pyrogeny jsou termostabilní a neničí se sterilizací. Znečištění pyrogeny může být vážným problémem některých vakcín.

    Polysorbát 80 (Tween 80) používá ve svých vakcínách například firma GlaxoSmithKline (GSK). Jde o neionickou povrchově aktivní látku. Na rozdíl od polysorbátu 20 obsahuje polysorbát 80 étericky vázanou molekulu kyseliny olejové, což jistě významným způsobem přispívá k jejím biologickým vlastnostem. Ve zdravotnictví se používá jako emulgátor, na stabilizaci vodních součástí léčiv a jako nosič ve vakcínách. V Evropě a USA se předpokládá denní expozice z potravy v množství asi 0,1 g.

    Polysorbát 80 se obecně považuje za dobře tolerovatelný, i když někteří lidé jsou na něj alergičtí. Po injekčním podání rychle metabolizuje na sorbitol (cukr) a ethylenoxid (karcinogenní látka). Mohou se vyskytnout náhlé změny srdeční činnosti, oslabení hematoencefalické bariéry, což může způsobit záchvaty až smrt. Dále se mohou vyskytnout anafylaktické a jiné reakce. Na polysorbát 80 jsou obzvláště citlivé děti. S některými chemikáliemi vykazuje i synergickou toxicitu (zvýšení toxicity spolupůsobením chemikálií).[1][13]

    Je třeba upozornit, že detergenty a emulgátory obecně podporují růst nádorů. Oslabují buněčnou stěnu, což způsobuje praskání a zánik buněk. Němečtí vědci zjistili, že polysorbát 80 vyvolává anafylaktickou reakci v tom smyslu, že tato látka může vyřadit imunitní systém z aktivity a zapříčinit nebezpečnou alergickou reakci, která může způsobit až smrt. K nejzávažnějším toxickým projevům polysorbátu 80 tedy patří schopnost vyvolat anafylaktický šok, který představuje stav, vznikající v důsledku přecitlivělosti (alergie) na některé cizorodé látky, obvykle vnikající do organismu mimo trávicí ústrojí (například bodnutí hmyzem, injekce). Anafylaktická reakce organismu spočívá v tom, že se do celého organismu vyplavují vysoké dávky látek ovlivňujících zejména cévy a průdušky. Z tohoto důvodu se anafylaktický šok projevuje těžkou dušností, poklesem krevního tlaku a selháním oběhového systému. Anafylaktický šok může vzniknout například v důsledku opakovaného injekčního podání některých léků (antibiotika, antiséra) nebo opakovaného bodnutí hmyzem. Stav vyžaduje okamžitou léčbu.

    Z uvedeného tedy vyplývá, že použití polysorbátu 80 ve farmaceutických přípravcích není zdaleka tak bezpečné, jak hlásá leták, přibalen k léku. Jelikož je i součástí vitaminových olejů a protinádorových přípravků, bude potřeba zjistit všechny toxické účinky této látky. Tyto látky jsou pro děti škodlivé, a to zejména při opakovaném očkování.

 

    Zmínil jste důvod, proč každý organismus reaguje například na podanou vakcínu rozdílně. Praxe potvrzuje, že nějaké dítě zvládne očkování bez problémů a jiné má i velmi vážné potíže. Zkuste nám o tom, které dítě je ohroženější, říci trošku více z pohledu chemika.

    Tento problém lze řešit zejména z hlediska farmakologického a fyziologického. Je samozřejmé, že na molekulární úrovni je to chemie, která v konečném hodnocení vakcinace, podobně jako u jiné aplikaci léčiv, může říci poslední slovo. Řeknu ale rovnou, že to není jednoduchá záležitost. Protože chemie, kterou můžeme objasnit toxické účinky, není vůbec triviální (pro mě je to sice nejlepší nástroj na vysvětlení toxicity chemických látek, ale už i v případě našich studentů je to často těžko použitelná forma výkladu, a to zejména z důvodu obtížnosti této chemie) a z tohoto důvodu na objasňování škodlivosti některých preparátů jsou stanoviska farmakologie a fyziologie vhodnější a zcela dostatečné. Úvodem této odpovědi je třeba zdůraznit jeden základní fakt. Každý organismus je jiný, s jinou imunologickou výbavou a odolností. Víme pochopit tento problém například v souvislosti s transplantacemi cizích orgánů. Proto i účinek stejného léku nebo vakcíny může mít rozdílnou intenzitu a někdy i rozdílný charakter v závislosti na víc faktorech.[1][2][8]

    Účinek léčiva může být silně ovlivněn velikostí dávky a aplikační cestou a je závislý od absorpce, metabolismu a vylučování látky, případně od přídavných látek. Mezi důležité faktory v souvislosti s odezvou na podané léčivo patří již uvedená tělesná hmotnost těla, dále jsou to věk, stupeň vývoje organismu, pohlaví, zdravotní stav organismu a nemoci (například i překonané nemoci nejen dítěte, ale i matky). U kojenců a novorozenců se výrazně uplatňují ještě další faktory, a to především nezralost některých orgánů a systémů. Například nejmenším dětem chybí některé důležité enzymy a detoxikační mechanismy, dále je to nezralost CNS a neschopnost aktivního vylučování některých látek ledvinami. Z nezralých detoxikačních mechanismů je to například významný mechanismus konjugace s kyselinou glukuronovou. U dospělého člověka je to běžný a velmi účinný detoxikační pochod, kterým se detoxikují mnohé látky, například antibiotika, vyloučením z organismu. Při kumulaci látky, například opakovanou aplikací léčiva (vakcíny), v důsledku nevylučování z organismu vzniká těžká otrava s poruchami dechu a cyanózou (modrání kůže a sliznic), která může skončit až smrtí. Jiným důsledkem jsou těžké poruchy centrální nervové soustavy (CNS).[2][8]

    Dále se zde uplatňují epigenetické vlivy (epigenéza = vývoj organismu na podkladě genů pod vlivem vnějších činitelů), které si dítě přináší nejen od svých rodičů, ale i od prarodičů. V prenatálním věku se totiž dítě připravuje na jisté existenční podmínky, které v případech, kdy jsou tyto podmínky ve skutečnosti jiné, vytvářejí pro dítě například značnou náchylnost na různé nemoci, nižší imunitní odolnost a jiné. Tato — doposud málo přezkoumaná — oblast je někdy rozhodující pro celou budoucnost narozeného dítěte.

    Zde bych si dovolil ještě malou poznámku. Život a jeho fungování představuje bez přehánění skutečně „velký zázrak“ a tuto skutečnost bychom měli respektovat. Dokonalost fungování organismu, bohužel, narušuje zejména prostředí, ve kterém žili jeho předkové, a prostředí, do kterého se malé dítě narodí. K toxikologické zátěži patří i četné jiné zátěže, které zásadním způsobem stejně ovlivňují duševní a duchovní vybavenost každého miminka, dítěte nebo dospívající mládeže. O těchto dopadech, které mohou být ještě závažnější, než dopady, o kterých jsme již hovořili, dnes více tušíme, než víme.

 

    Na závěr mi dovolte, prosím, položit vám osobní otázku. Umíte si přestavit, že by i na Slovensku (v Česku) byla možnost svobodně se rozhodnout, zda rodič dá své dítě očkovat a proti kterým nemocem? Nebo je správné ponechat toto rozhodnutí státu?

    Na tuto otázku je velmi snadná odpověď. Umím si to představit. Například tím, že stát nařizuje povinné očkování, porušuje Listinu základních lidských práv a svobod. Problém je ale — jako vždy — v lidech. Vezměte si, kolik nesmyslných nařízení musíme jako občané respektovat. Neumím si představit právo státu vlastnit děti. Pak jsou tu rodiče čímsi jiným, než za co je normálně považujeme. Jenže to už jsme kdesi jinde, kde společné děti a vůbec všechno společné bylo cílem takto budovaného systému. A když hlásáme tu velkou demokracii a svobodu, kterou je čím dál těžší unést, mohla by občas tato obrovská demokracie skutečně zafungovat — například v nepovinném očkování dětí. Doufám, že to není až takové nerealizovatelné přání. Hlásáme náboženskou svobodu. A co v případě, kdy nám naše náboženské přesvědčení zakazuje očkování dětí? Zakážeme příslušné náboženské vyznání, nebo uznáme tento fakt? V tom případě, protože před Ústavou jsme si všichni rovni, tato skutečnost, která, jak vím, opravdu funguje, nás rozděluje na rovných a některých pak řadí do skupiny „rovnějších“. Často jde o životy našich nejmenších, a proto si myslím, že by se mělo očkování, podobně jako v jiných zemích, stát dobrovolným i na Slovensku (v Česku). Poznání je totiž vždy poznáním dané doby. Myslím si, že není až tak vzdálena budoucnost, kdy se budeme ptát, jak je možné, že jsme tohle všechno dovolili, vždyť dnes přece víme, že…

 

    Děkujeme vám za rozhovor.

 

Zdroje:

[1]  Prousek J., Rizikové vlastnosti látok. 2. vyd. Vydavateľstvo STU v Bratislave, 2005.

[2]  Wenke M., Mráz M., Hynie S., Farmakologie pro lékaře, I. díl, Avicenum, Praha 1983.

[3]  Exley C., The pro-oxidant activity of aluminum. Free Radical Biol. Med. 36(3) (2004) 380 - 387.

[4]  Lukyanenko L.M., Skarabahatava A.S., Slobozhanina E.I., Kovaliova S.A., Falcioni M.L., Falcioni G., In vitro effect of AlCl3 on human erythrocytes: Changes in membrane morphology and functionality. J. Trace Elements Med. Biol. 27(2) (2013) 160 – 167.

[5]  Chen L., Zhang B., Toborek M., Autophagy is involved in nanoalumina-induced cerebrovascular toxicity. Nanomedicine: Nanotechnology, Biology and Medicine 9 (2013) 212 – 221.

[6]  Berthon G., Aluminium speciation in relation to aluminium bioavailability, metabolism and toxicity. Coordination Chemistry Review 228 (2002) 319 – 341.

[7]  Ayoub D., Aluminum, vaccines and autism: déjà vu ! National Autism Association Annual Conference, Atlanta, GA, USA (November 11, 2007).

[8]  Filipp D., Dobeš J., Imunita a tolerancia. Jin a jang imunitného systému. Vesmír 92(4) (2013) 224 – 227.

[9]  Prousek J., Fenton chemistry in biology and medicine. Pure Appl. Chem. 79(12) (2007) 2325 – 2338.

[10]  Starr T.B., Swenberg J.A., A novel bottom – up approach to bounding low – dose human cancer risks from chemical exposure. Regulatory Toxicology and Pharmacology 65(3) (2013) 311 – 315.

[11]  Cheah N.P., Pennings J.L.A., Vermeulen J.P., van Schooten F.J., Opperhuizen A., In vitro effects of aldehydes present in tabacco smoke on gene expression in human lung alveoral epithelial cells. Toxicology in Vitro 27(3) (2013) 1072 – 1081.

[12]  Mitkus R.J., Hess M.A., Schwartz S.L., A safety assessment of residual formaldehyde in infant vaccines. Vaccine (2013), http://dx.doi.org/10.1016/j.vaccine.2013.03.071.

[13]  Smart R.C., Hodgson E., Eds., Molecular and Biochemical Toxicology, 4th Ed., John Wiley and Sons, Inc., Hoboken, New Jersey, 2008. ISBN 978-0-470-10211-4.

[14]  Voet D., Voet J.G., Biochemistry, 3rd Ed., John Wiley and Sons, Inc., Hoboken, New Jersey, 2004. ISBN 0-471-19350-x.

[15]  Halliwell B., Gutteridge J.M.C., Free Radicals in Biology and Medicine. 4th Ed., Oxford University Press, New York 2007. ISBN 978-0-19-856868-1.



Zdroj: http://www.svobodavockovani.cz/news/vakciny-ocima-chemika-co-se-dostava-do-lidskeho-organismu-pri-ockovani-dieta-5-2013/#.V3wpAJIXKC4.facebook

 

 

 

Zpět