Závislých na vodě přibývá. Je pitný režim podvod?

01.03.2016 17:12

 

Na světě je nový výraz: aquaholik. Možná se týká vás, určitě

někoho z vašeho okolí. Tato závislost postihuje lidi, kteří se

snaží vypít co nejvíc vody, protože věří, že to zdraví prospívá.

"Je to posedlost, něco jako drogová závislost," zlobí se

plastický chirurg Jan Měšťák, když slyší výraz pitný režim.

Někteří lidé jsou schopni vypít i pět litrů denně ...

Na svých přednáškách vidí mladé lidi, jak si průběžně lokají z

plastových lahví: "Jako by měli dudlíky. Ptám se jich: Proč tolik

pijete? Oni: Říká se, že se to má. Já: Ale proč? Oni: No, ono se

píše, že se to má."

Pijte, i když nemáte žízeň. Hydratujte,

budete mít krásnou pleť, zaženete pocit

hladu, zhubnete, z těla se vyplaví toxické

látky. Pijte pořád, co nejvíc, minimálně dva

litry, ideálně tři litry denně. Tyhle rady se na

nás valí z televize, časopisů, internetu. Věta

"napij se" zní ve většině rodin.

Dřív to bývalo jinak: děti přiběhly domů,

nalily si do sklenice ovocnou šťávu z lahve,

která stávala u dřezu, doplnily vodou z

kohoutku, vypily a běžely ven. Nepilo se ve

škole (čaj v jídelně byl nepitný), nepilo se

venku (plastové lahve s vodou či

limonádami neexistovaly).

"Moje maminka nepila vůbec, když tak jen

kávu, a dožila se osmaosmdesáti let," říká

Jan Měšťák a pokračuje: "Běžně operuju tři

čtyři hodiny a nepiju při tom. Když jsem hrál vrcholově volejbal,

měli jsme třífázové tréninky v tropických vedrech, žádné lahve s

vodou jsme neměli. Dnes se z pití stal rituál, závislost.

 

Kolegyně ze Švédska při návštěvě Prahy říkala, že nechápe,

proč tady lidi pořád nosí lahve a pijí z nich na zastávce, v

tramvaji, na ulici. Tuhle jsem četl v časopise pro maminky, že je

třeba dohlédnout, aby devítileté dítě denně vypilo litr a půl.

Zbláznili se?"

Cesta na psychiatrii

Patřím mezi většinu lidí znejistělých z toho, že pitný režim naší

rodiny za moc nestojí. Nedávno jsem po příchodu domů

dokonce s hrůzou uslyšela sama sebe, jak se ptám psa: "Vypil

jsi dneska dost vodičky?" Ano, doktor Měšťák by mě poslal na

psychiatrii. Posedlost dodržováním takzvaného pitného režimu

a léčba psychických poruch už kráčejí stejnou cestou, o čemž

svědčí již zmíněný termín aquaholik.

Aquaholičkou je například Nigella Lawsonová, celebrita z britské

televizní kuchařské show. Hospodyňka, která vysvětluje lidem,

jak dobře vařit, popsala v rozhovoru pro Daily Mail, že ji lékař

Peter Wheeler mnohokrát upozorňoval, že je závislá na pití

vody a že by s tím měla přestat. Denně do sebe dostala pět

litrů vody, velkou část z toho večer, protože byla přesvědčená,

že tak její pleť při spaní nasaje velkou část vody do sebe, a

tudíž bude svěží, mladá, krásná.

Výraz aquaholik se používá také v souvislosti s běžkyní Kate

Moriovou. Zkolabovala při maratonu, protože vypila tolik vody,

až to její organismus odrovnalo. Lékaři jí paradoxně jako první

pomoc dali sklenici vody, protože nevěděli, že předtím do sebe

dostala už tři litry. Nakonec v nemocnici zjistili, že jí z toho

otékal mozek. Sportovkyně teď dělá osvětu, aby to lidé s pitím

nepřeháněli.

Podobně je na tom britský herec Anthony Andrews, který se

přiznal, že denně pil pět litrů vody v přesvědčení, že mu to dělá

dobře na hlasivky. Když hrál profesora Higginse v My Fair Lady,

našli ho kolegové ležet v bezvědomí v zákulisí. Příčina potíží

byla stejná jako u Kate Moriové. (Čtěte: zabít vás může i moc

vypité vody)

Válka s pitnou mánií

Vlna okouzlení vírou, že když svá těla budeme prolévat vodou,

vše škodlivé a ošklivé se z nich vyplaví, právě kulminuje, takže

se jí dá předpovědět sešup. Přibývá lékařů a vědců, kteří

podobně jako chirurg Měšťák vyhlašují válku přehnané pitné

mánii.

Nejradikálnější jsou profesoři Stanley Goldfarb a Dan Negoianu

z Univerzity of Pennsylvania ve Filadelfii. Podle jejich studie

neexistuje žádný vědou podložený důvod, aby se zdravý člověk

v mírném klimatickém pásmu nutil vypít denně dva a víc litrů

tekutin.

Vyznavači pitného režimu tvrdí, že nejméně dva litry vody

denně mají pro organismus čtyři blahodárné účinky: vylučování

toxických látek z těla, zlepšení pleti, omezení chuti k jídlu,

snížení bolesti hlavy. Autoři studie tvrdí, že nic z toho se

nepodařilo prokázat.

Ne všichni jsou takhle radikální, naopak mnozí výživoví poradci

tvrdí, že se často setkávají s lidmi, kteří mají zdravotní

problémy právě proto, že pijí málo. V nemocnicích a domovech

pro seniory lékaři řeší, že starší generace pije málo a je

dehydrovaná, mladší ročníky do sebe naopak lijí vody

přespříliš.

"Mnoho lidí podlehlo pocitu, že čím víc budou pít, tím pro sebe

dělají líp, ale tak to není," říká výživový poradce Petr Havlíček.

"Nadbytek vody přetěžuje ledviny, stejně jako její nedostatek.

Navíc si tělo dokáže vytěžit vodu i ze stravy, například z

vařených příloh, ze zeleniny, z polévek, ale i z kávy. Každý by

si měl potřebu tekutin řídit podle své tělesné hmotnosti a podle

namáhavosti práce, pohybu, podle toho, kolik energie vydává.

Když někdo váží sto kilo a denně vypije maximálně litr, je to

málo. Ale jestliže se někdo prolévá vodou a myslí si, že tím

zhubne, je to obrovský nesmysl. Využívají toho, že žaludek

zaplavený vodou vysílá signál, že je plný, a tudíž pak mají

menší chuť k jídlu. Se zdravým způsobem hubnutí to nemá nic

společného."

Moč musí být světlá

Padá i mýtus, že čím víc budeme pít, tím hezčí bude naše pleť.

Šťavnatá, svěží jako broskvička po dešti. "Neznám zatím studii,

která by prokázala, že pití vody má vliv na kvalitu pleti," říká

Jana Hercogová, přednostka Dermatovenerologické kliniky

pražské Nemocnice Na Bulovce.

"Tím neříkám, že člověk nemá pít, pití je

samozřejmě důležité. Ale různé návody z

časopisů, které nám namlouvají, že když

budeme pít hodně vody, zlepší se nám pleť,

se nezakládají na žádném výzkumu. Kvalitu

pleti můžeme ovlivnit tím, že ji budeme

šetrně čistit a potřebnou hydrataci a tuk

dodávat krémy. Voda se do ní dostává tím,

co na ni nanášíme."

Jistá profesorka z Ostravy se nedávno

dostala do sporu s rodiči studentů střední

školy, protože je odmítala v hodině pouštět

na záchod. "Většina děvčat má na lavici litrovou petku a pořád

pak chtějí na toaletu. Ruší tím výuku, pořád někdo někam

courá. Když jsem je odmítla uvolnit z hodiny, stěžovali si rodiče

u ředitele a měla jsem problém. Ale nechápu, že někdo

nevydrží bez pití hodinu a nenapije se až o přestávce."

Ve Velké Británii jsou vidět reklamní plochy s nápisem Keep it

light, což se dá přeložit jako "udržuj ji světlou". Opravdoví

aquaholici si totiž nejen dělají mapky nejbližších veřejných

toalet, ale také si tam kontrolují, co z nich vytéká. Když je moč

světlá, skoro bílá, jsou spokojeni, znamená to, že se prolévají

dostatečně. Ale běda, když je tmavá, hustá, pozor, je třeba

rychle koupit další petku.

Lékaři se na kontrolování moči dívají s pochopením. "Je to

dobré měřítko, zda je náš příjem tekutin v pořádku," říká Ondřej

Nývlt, předseda lékařské rady společnosti Svět zdraví, která

lidem pomáhá hubnout.

Správný stav popisuje téměř básnicky: "Ideální je, když je

světle žlutá a jemně jiskří jako hladina jezera, když na ni zasvítí

sluníčko. Správný pitný režim poznáme i podle toho, jak často

na toaletu chodíme. V pořádku je pětkrát až sedmkrát denně a

nejvýš jednou v noci. Pití je správná součást čistění organismu,

ale nedá se řídit žádnými univerzálními pravidly. Když někdo

sedí celý den v kanceláři a je chladno, klidně mu může stačit litr

vody. Snaha pít co nejvíc je móda a nemusí být vhodná pro

každého."

Došlo i na nás

Jak se to stalo? Jak se taková móda, trend či jak to nazvat

vlastně objeví? Když začneme pátrat, připravme se, že nás

zanedlouho zaplaví naprosto přízemní, ba přímo odporný pocit.

Závist.

Veřejně se tímto přiznávám: Závidím těm, kteří dokázali lidstvo

přesvědčit, aby kupovali to, co je možné mít zdarma. Vodu.

Protože vydělávat peníze tímto způsobem je prostě geniální.

Však taky Richard Wheatley z reklamní agentury Leo Burnett,

jeden z otců tohoto nápadu, teď na přednáškách s uspokojením

shrnuje svůj životní úspěch slovy: Dokázali jsme lidem prodat

hloupý pocit.

Byla sedmdesátá léta a šéfové firmy

Perrier, která prodávala vodu v lahvích,

dumali, jak zvýšit zisky. Rozhodli se vytvořit

kampaň založenou na tom, že francouzská

voda je kvalitnější než třeba anglická či

americká, že vše, co je francouzské, je chic,

tak proč ne i voda. Výsledkem bylo, že

zatímco v roce 1980 prodávali dvanáct

milionů lahví, o deset let později přes sto padesát milionů.

Vypočítejte si svůj body

mass index

Mít na stole v práci nebo v restauraci lahev vody Perrier se

stalo značkou všech, kteří se chtěli cítit takzvaně "in". Pili ji

modelky, herečky, byznysmeni, což znamená, že ji za chvíli

chtěli pít všichni. Zavětřil i výrobce vody Evian, rozjel mohutnou

reklamní kampaň, takže v osmdesátých letech měl každý v

západní Evropě a ve Spojených státech pocit, že když si bude

všude nosit lahev Evian, bude krásný, štíhlý a mladý. Trendu se

chytily i firmy jako CocaCola,

Nestlé a další. Vznikla větší

balení vody, dostala různé názvy.

"Myslím, že balená voda je karikaturou světové ekonomiky,

protože lidé kupují desítky druhů produktu, který je v podstatě

naprosto stejný. Ve skutečnosti kupují obal známý pod zkratkou

PET, tedy produkt ropného průmyslu," píše Charles Fishman,

autor knihy Velká žízeň, který proti posedlosti zavodňováním

také ostře vystupuje.

V devadesátých letech jsme začali prožívat to, co Západ už

znal. Žádoucí bylo lopotit se s přetěžkými balíky vod, ideálně

kupovat šest najednou. Každý člověk, který je moderní a dbá o

své zdraví, přece pije vodu balenou, která je lepší než voda z

kohoutku.

Proč je lepší? Ale tak hloupou otázku si snad nikdo nepokládal,

prostě je lepší, taková nová. A aby náhodou někdo nezačal

přemýšlet nad tím, jestli není divné platit šedesát a víc korun za

šest lahví vody a ještě se s nimi tahat z obchodu, reklamy v
časopisech tuhle případnou nejistotu předem rozháněly
tvrzením, že kdo téhle vody nevypije minimálně dva litry,
hazarduje se zdravím, ba i životem.
A je to. Tak jsme se i my Češi seznámili s výrazem pitný režim,
zaimplantovali jsme si ho do svých hlav a teď si s ním pěkně
žijeme.

Fakta o vodě

Ročně se ve světě plní do

plastových lahví a dál

prodává 89 miliard litrů

vody.

Na výrobu plastových

lahví se pro balenou vodu

ročně spotřebuje 50

milionů barelů ropy.

Češi ročně kupují 672

milionů litrů balené vody.

Za loňský rok klesl prodej

balených vod v Česku o 2

procenta, lidé zase

začínají pít vodu z

vodovodů.

Každý Američan

průměrně spotřebuje

týdně 4 lahve balené

vody.

Autor: Scarlett Wilková

 

Zpět